Minule jsme si něco pověděli o fázích mobbingového procesu. Nyní si řekneme, jak vypadají konkrétné mobbingové strategie.

Základní strategií mobbingu je, stejně jako v jiných případech šikanování, izolace postiženého pracovníka. Takto postižený kolega je ignorován, není zván na přátelská posezení, ani na společný oběd, není zván k oslavám, nikdo s ním nekomunikuje pod záminkou nedostatku času nebo i bez této záminky.
Může být vyloučen i z oficiálních akcí, jako např. z porad. Na těchto poradách není zpočátku připouštěn ke slovu, později již není na tyto porady zván vůbec.
Izolace se projevuje v každodenním životě i mnohými, často zdánlivě drobnými a náhodnými ústrky. Jedná se například o zavírání dveří, když se šikanovaný kolega přiblíží.
Postiženému kolegovi nikdo nepomůže s jeho prací, nejčastěji z důvodu nedostatku času. K dotyčnému pracovníkovi se nedostanou důležité informace, ať již oficiální či neoficiální.

Člověk je tvor sociální a komunikace patří mezi jeho základní psychologické potřeby. Frustrace této potřeby, záměrné ignorování ze strany okolí, se snáší velice těžce.
Ve všech komunitách od nepaměti patří vyobcování k nejtvrdším trestům.
Postižený člověk si stále znovu klade otázku, čím na sebe přivolal tuto zášť svého okolí. Znovu a znovu si v duchu přehrává uplynulé dny v zaměstnání a snaží se nějak se dobrat příčiny této pohromy.
Je zcela zřejmé, že se nedobere k žádnému závěru, ale že jeho psychika velice trpí.
To se posléze odrazí i na zdravotním stavu postiženého pracovníka.

Další mimořádně častou a destruktivní mobbingovou strategií je šíření pomluv.
Pracovník se stává vděčným námětem drbů, jeho či její pracovní výkony, soukromý život i nešťastné výroky se znovu a znovu přetřásají a chyby se neúměrně zveličují a přidá se mnoho polopravd či vyslovených lží.
Nadřízení jsou okamžitě informováni o sebemenším zaváhání pracovníka, když oběť vstoupí do místnosti, může si na 90 procent být jista, kdo byl právě námětem rozhovoru...
S obětí se komunikuje pouze v mnohoznačných narážkách, stíhá se postranními pohledy, či významným pohledem přes horní okraj brýlí... a pokud postižený pracovník žádá vysvětlení, odpovědí bývá mnohovýznamné mlčení, či odpovědi jako – „přemýšlej o tom“ nebo „přeber si to“ nebo „kdo se cítí, ať se vtípí“ apod.

Sabotování práce je další účinnou mobbingovou strategií.
Postiženému jedinci se neposkytují důležité informace, ať již oficiální či neoficiální.
Pracovník se nechá v nevědomosti a lehce se tak dostává do dalších potíží. Pokud se brání tím, že nebyl správně informován, je usazen slovy „máte dávat pozor, mluví se tady o tom celou dobu“ nebo jinými ostrými slovy.
Výsledky práce takového pracovníka se ztrácejí, mohou se i ztrácet soubory v počítači, nebo se může do počítače nasadit virus... a opět se vše svede na oběť samotnou slovy jako např „to máte z toho, že si tam pořád nahráváte nějaké hry (věci z internetu)“, apod.
Pokud se cokoliv rozbije, ať už počítač, kopírka, kávovar... prostě cokoliv, je jasné, kdo za to může.

Znevažování výkonů a schopností je další mimořádně rozšířenou strategií.
Sebemenší chybička se nafoukne do obludných rozměrů a vezme se jako záminka, že pracovník nestačí na náročnější úkoly.
Naopak dobrý výkon se přehlédne, případně zneváží např. tím, že podobný úkol již někdo dříve vyřešil, pracovník se dále kompromituje zdánlivě neškodnými žertovnými poznámkami tak, aby vedoucí tyto „žertem“ pronesené připomínky jakoby „omylem“ a „náhodou“ zaslechl.
Příště budeme pokračovat popisem různých mobbingových strategií.
Zaměříme se na poškozování soukromí a poškozování zdraví.

             
Reklama