Má váš vyvolený narozeniny? Jdete na návštěvu ke známým? Blíží se Vánoce? Nebo prostě jen chcete někomu udělat radost? Nestačí jen popadnout první kytku v květinářství a zabalit ji do papíru, co je po ruce. Nebo vytáhnout ze šrajtofle pětistovku se slovy: Kup si něco na sebe. To opravdu ne!

Každá situace si žádá svá pravidla. A pokud nechcete působit jako hulvát, chtělo by to trochu originality a neotřelosti. Hlavně aby měl obdarovaný skutečnou a nefalšovanou radost!

Vlastnoručně vyrobené dárky jsou samozřejmě ceněné víc než cokoliv kupované. Nemusí to být zrovna umělecké dílo, někdy je to keramika, batika, dřevěné či kožené výrobky nebo malba na hedvábí. Ovšem pozor, nemusíme se vždy strefit do vkusu – při příští návštěvě tedy nevyzvídáme, zda třeba paní domu nosí náš originální šperk. Vyhneme se tak oboustranným rozpakům. Darovat můžeme třeba i vlastní kompoty, domácí vína i likéry, případně výpěstky z naší zahrádky.

Rozbalit by se měly dárky hned. Na oslavě, kdy dostáváme dárek za dárkem a přicházejí stále noví a noví hosté, je to obzvlášť důležité, později totiž ani nevíme, od koho co je, a někdo by se mohl urazit.

Peníze jako dárek neobstojí. Působí jako almužna nebo dar z milosti. A kdyby nic jiného, je to vždy nejjednodušší řešení a svědčí o pohodlnosti dárce. Jsou ovšem výjimky – mladá rodina, která se právě zařizuje, jistě uvítá finanční pomoc od příbuzných či přátel. Pokud skutečně nezbývá nic jiného než dát jako dárek peníze, volíme alespoň jinou formu – dorůstajícím dětem třeba založíme vkladní knížku nebo jim přidáme cizí měnu na cestu do zahraničí.

Moment překvapení je hlavním smyslem obdarovávání. Vymyslet ten správný dárek není ale vždy jednoduché, zvláště ne tehdy, když nám na oslavenci hodně záleží. Nápovědou může být poznámka v běžném hovoru – lidé dost často mluví o svých přáních a snech. Stačí poslouchat a nápad se rychle dostaví. Přemýšlíme také, co má obdarovaný rád, jaké má koníčky, případně k čemu se v budoucnu chystá. Cenné rady a tipy nám mohou poskytnout také přátelé, příbuzní, známí. V nejhorším se zeptáme samotného oslavence, ale nenápadně: „Máš raději to, či ono?“ – a dětí „Co by sis přál k Ježíšku?“

Květiny můžeme dát téměř každému při téměř každé příležitosti – jdeme s nimi na návštěvu, přejeme k narozeninám či k svátku, dáváme je při slavnostních příležitostech, s přáním brzkého uzdravení, k úspěšně složené zkoušce. Nejlépe je zvolit květinu současného ročního období, nebo takovou, o které bezpečně víme, že ji má obdarovaná osoba v oblibě.

Řezané květiny jsou jako dárek vhodnější. Ty v květináčích dáváme spíš starším osobám, s nimiž nás vážou rodinná pouta. Anebo pokud víme, že třeba nějaký vzácný druh kaktusu apod. chybí dotyčnému do sbírky.

Originální dárky nemusí být drahé. Dobré je nakupovat do zásoby – jakmile uvidíme něco hezkého a současně výhodného, hned bychom to měli koupit, třeba i na dovolené v cizině. Až dodatečně si rozmyslíme, komu uděláme radost.

Poděkování je malé umění. O květinách je vhodné říci: „Děkuji, ty mám nejradši!“ Neříkáme: „Ale to jste nemuseli!“ ani: „No to já vám teď taky musím něco dát!“

Reklama