Bulvár

I love you

     

 

Možná jste si toho všimly. Žádný americký film se neobejde bez formulky I love you - miluji tě. Kolikrát ji uslyšíte v průběhu dvouhodinového filmu? Nespočetněkrát. Někdy zazní oprávněně, ale jindy se Evropan celkem baví a kroutí hlavou nad vyslovenou banalitou. Ale zanechme americký film jeho příznívcům a zamysleme sa nad našimi životy a naším běžným, každodenním stylem komunikace.

Kolik je mezi námi zamračených, do sebe uzavřených, nedůvěřivých lidí, kteří své problémy ukrývají hluboko na dně své duše? Nebo je mají vepsané ve tváři? Vzpomenete si, kdy jste naposledy viděly usměvavého člověka? Kdy vám někdo z blízkých nebo známých řekl povzbuzující nebo pochvalné slovo? Kdo se na vás usmál? Kdo vyznal lásku nebo vyjádřil podporu či sympatie? Že si nemůžete vzpomenout? Náš život jako by se stal během na dlouhou trať, ve které není na nic čas. Na sebe, na život, na lidi kolem nás. Jsme v ulitách, pěkně zapouzdřeni. A když někdy vystrčíme tykadla, očekáváme spíše to negativní než to krásné a inspirující. Možná ale, že je ten problém nesmyslně zakódován v mužích i ženách, často i dětech tak trochu omylem.

Přiznejme si otevřeně: nemáme zábrany vyjádřit komusi sympatie, vyznat lásku nebo jen tak prohodit slůvko obdivu? Nepracuje v nás, někde v podvědomí, čertík pochybností a strachu, že nás nepochopí nebo pochopí špatně? Že se nám ten druhý vysměje nebo si bude myslet, že se mu vyznáváme ze zištných důvodů, nebo se bude dokonce domýšlet, že k němu chováme neadekvátní city? J
ak tedy ven ze začarovaného kruhu vnitřního psychického bloku? Nečekejme, až jednou příjde čas, kdy bude všechno krásné, ideální, bezproblémové. Takový čas nikdy nenastane. Nečekejme na záchranu zvenčí. Začněme od sebe. Pokusme se každý den, nebo aspoň obden, usmát se na někoho známého, pochválit ho, uznat svému dítěti, že udělalo maximum, aby zvládlo učení (i když výsledná známka je jiná, než jakou jsme očekávaly), přiznejme, že naši přátelé dokážou něco, co my ne (my jsme zase dobré v něčem jiném), pochvalme sousedku, že dnes dobře vypadá, vyjádřeme kolegovi či kolegyni obdiv nad řešením, na které právě přišli, poděkujme našim rodičům, že se starají o vnoučata a my můžeme v klidu pracovat. S úsměvem mrkněte na manžela, který vás i po dvaceti letech manželství obdaruje krásnou kytkou nebo se jenom jednoduše usmějte na lidi kolem...

Způsobů je mnoho a nepochybuji, že přijdete na mnohé další varianty. Vyjádřete, co skutečně cítíte. Nebojte se, že ztratíte něco ze své důstojnosti. Právě naopak. Stáváte se tvůrkyněmi příznivější atmosféry ve svém nejbližším okolí. Vyjádřit pozitivní energii dává sílu. Nejenom vám, ale i ostatním. Všímejte si reakcí, když někoho pochválíte, nebo vyjádříte sympatie. Možná bude dotyčný trochu překvapený a nezareaguje tak, jak byste očekávaly. Možná bude zaskočený. Ale věřte, že v něm zůstane jakési „sluneční“ semínko, které prozáří jeho den. A když se vám vaše opakované pokusy nebudou dařit, vezměte to z té druhé stránky. Navozováním pozitivních a optimistických situací a reakcí posilujeme svůj vlastní imunitní systém. Nestojí to snad za námahu? A tak se nebojme říct: vypadáš skvěle, jsi šikovný/á, máš dobré nápady, je mi s tebou fajn, nebo i to známé  I love you – miluji tě!
                                          

   
17.05.2006 - Společnost - autor: Markéta Breníková

Komentáře:

  1. avatar
    [22] Blueberry [*]

    Bába Bára: Presne tak! Ja to rikam klukum asi jen tak 2x za mesic, kdyz je prilezitost, a nezni to nijak spatne. Oni mi to reknou tak 2x za rok, ale stejne to potesi.

    superkarma: 0 17.05.2006, 17:48:22
  2. avatar
    [21] Bába Bára [*]

    Rikina: To je otázka citového posunu v překladu. "I love you" řečené dítěti by se mělo překládat jako "mám tě rád(a)". A myslím že právě tuhle větičku moc často svým dětem - ke škodě jejich i naší - neříkáme.

    superkarma: 0 17.05.2006, 13:46:56
  3. avatar
    [20] Vivian [*]


    Myslím, že by nám hodně pomohlo, kdybychom dávali city a pocity víc najevo... a ani to nemusí být slovy

    superkarma: 0 17.05.2006, 12:46:48
  4. avatar
    [19] Meander [*]

    Nemám problém říct Miluju tě. Bohužel mám dojem, že můj drahý má problém to slyšet

    superkarma: 0 17.05.2006, 12:14:25
  5. avatar
    [18] bednaroi [*]

    me rika pritel ze me miluje snad stokrat za den,je to tak casto,ze obcas premyslim,jestli ma tech slov dostatek i na to,aby mi to rikal i po 5,10,15 letech porad tak casto.
    Ale je pravda,kdyz to slisite furt,tak uz vam to ani neprijde jako neco zvlastniho

    superkarma: 0 17.05.2006, 11:46:25
  6. [17] Rikina [*]

    Hm - tak dětem jsem nikdy neřekla "miluji tě". Těm to podle mě nepatří. Těm se říká jinými slovy o jiném citu, když už. Jinak by to měly snad denně cítit, aniž by se jim to muselo říkat. V amerických filmech lidi říkají "miluji tě" snad i popeláři či zahradníkovi - to je až směšné.

    superkarma: 0 17.05.2006, 11:01:39
  7. avatar
    [16] Suzanne [*]

    Naštěstí mám kolem sebe nadprůměrné Čechy
    Já se usmívám, oni se obvykle usmívají na mě A s manželem si říkáme Miluju tě asi pětkrát denně V tomhle fakt problém nevidím

    superkarma: 0 17.05.2006, 10:33:06
  8. avatar
    [15] bednaroi [*]

    me rika pritel ze me miluje snad stokrat za den,je to tak casto,ze obcas premyslim,jestli ma tech slov dostatek i na to,aby mi to rikal i po 5,10,15 letech porad tak casto.
    Ale je pravda,kdyz to slisite furt,tak uz vam to ani neprijde jako neco zvlastniho

    superkarma: 0 17.05.2006, 10:21:17
  9. avatar
    [13] Wiki [*]

    Landriel: presne tak, taky jsem dostala peknou "po cumaku"

    superkarma: 0 17.05.2006, 10:14:56
  10. avatar
    [11] femme [*]

    zrovna včera mi přítel jen tak mezi řečí řekl, že mě má moc rád a jak mě to potěšilo

    superkarma: 0 17.05.2006, 09:45:53
  11. avatar
    [9] Kelly [*]

    ... so am I

    superkarma: 0 17.05.2006, 09:06:04
  12. avatar
    [6] Landriel [*]

    Noo, naposled jsem někomu řekla, že ho miluju, a ještě teď se z toho dostávám...já se z toho poučila - nikomu nevěř a pak nemůžeš být zraněn...

    superkarma: 0 17.05.2006, 06:28:43
  13. avatar
    [5] svetluszka [*]

    Tak holky, jak se dneska máte...?.. Jste v pořádku..?.. Nechcete si o tom některá promluvit...?...

    NE..?...Nevadí, stejně vás všecky miluju....

    superkarma: 0 17.05.2006, 05:54:32
  14. [3] Matelka [*]

    Beruška Elliah: Ahaaa, asi žiju mezi nadprůměrnými Čechy.

    superkarma: 0 17.05.2006, 00:28:29
  15. [2] Matelka [*]

    Myslím, že článek je až moc pesimistický. Jak v práci, doma nebo mezi přáteli je většinou legrace a pohoda. A to, že mě někdo za něco pochválí, taky není neobvyklé. A naopak: Když má třeba kolegyně nové šaty nebo mi přítel udělá něčím radost - je pro mě zcela normální jim to říct.

    superkarma: 0 17.05.2006, 00:26:59

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Testování intimní kosmetiky pro ženy z ČR a Slovenska
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme