Jak už jsem tento týden psala, jsem z velké rodiny a Vánoce pro nás vždycky znamenaly a znamenají rodinné svátky, setkávání se sourozenci, příbuznými...
 
Když jsem byla malá, tak se rodiče rozvedli a maminka se s námi nastěhovala ke svým rodičům. Sama pocházela ze čtyř dětí, takže Štědrý den u nás probíhal každý rok následovně:
Ráno vstát, rozloučit se s Pepíkem a Bárou (kapři, každý rok dva a každý rok stejná jména), potom honem ven, abychom neviděli, jak děda bere paličku a jde na ně. Kolem desáté domů a přichází nejstarší teta se svým manželem, ti zůstávají asi do jedné hodiny, kdy přichází strýc s tetou a jejich dvěma dětmi. Utíkáme s nimi do pokoje ukázat stromeček a honem si ještě sdělit, co od Ježíška večer očekáváme.
 
Kolem čtvrté přichází poslední strýc s manželkou, a když kolem páté odejdou, je nejvyšší čas začít pomáhat s přípravou večeře, převléknout a pak už jen čekat, jestli uvidíme to zlaté prasátko, nebo ne.
Po svatbě jsme první rok trávili Vánoce u manželových rodičů, pak už jsme měli svůj byt a já si přála, aby Štědrý den byl jen opravdu náš. První svátek k nám chodili na oběd manželovi rodiče, ten druhý moje veliká rodina - teta, máma a sestra s rodinou.
 
Letos už podruhé budeme trávit Štědrý den i s dědou (tchánem), loni nám zemřela babička a já nechci, aby v tento krásný den byl sám doma. Prostě Vánoce jsou hlavně o rodinné pohodě, takže i když pod stromečkem nejsou dárky za sto tisíc, nám na tom vůbec nezáleží. Pochopitelně se snažím z dlouhého seznamu dárků každému splnit aspoň něco, ale důležité je, že jsme spolu.
Verahl
Vystihla jste to dokonale. Dobré vztahy v rodině se opravdu nedají zaplatit žádnými penězi - a myslím, že kdyby to šlo, leckdo by moc rád zainvestoval...
Reklama