Tento vzkaz vhání slzy do očí. Je od matky, která před devíti lety přišla o syna. Záhadně zmizel a ona stále čeká, že se jednoho dne objeví. Dokážete si ta muka vůbec představit? Já ne

I když mne neslyšíš....Zítra máš výročí - už deváté. Tento článek si nikdy nepřečteš. Rve mi tosrdce, duši, tělo.....Myslela jsem si, že čas rány zahojí. Byl to omyl. Možná utlumí na nějakou dobu, a jakmile přijdou Tvoje narozeniny, svátek, Vánoce i úplně obyčejné dny, najednou se mi vše vrací, slzy se derou do očí, kolena podlamují. Pouštím si videa, když jste ještě byli všichni tři, prohlížím fotky, i tu poslední....

Vždycky jsi mi dával najevo svou lásku, objímal mne, políbil na vlasy, nosil kytičky, dárky, říkal, jak mne máš strašně rád, že jsem Tvoje všechno na světě. Tehdy mi to ani nedošlo, jakou tato vyznání lásky měla cenu. Jsem ráda, že to tak bylo a že jsme spolu měli krásný vztah - máma - syn. Pak přišla rána jako blesk z čistého nebe - před devíti lety jsi zmizel beze stopy.....

Nikdy už se asi nedovím, co se stalo. Nosím Tě ve svém srdíčku pořád a není dne, kdy bych na Tebe nemyslela. Vracíš se mi alespoň ve snech....

Stále čekám, že se najednou otevřou dveře a já uvidím Tvé oči, uslyším Tvůj hlas a sevřeš mne do náruče, jako kdysi.

Mám Tě moc a moc ráda, Tvoje máma

ekleinovka

Milá ekleinovko, nenacházím slova útěchy, ale stále je tady naděje, že se váš syn někdy objeví

Reklama