Po optimistickém příspěvku na téma tchyně od čtenářky Dante Alighieri si přečtěte, jakým peklem si musela projít další čtenářka s nickem Alenka 0010.

K tomuhle tématu bych mohla napsat román. S tchýní jsem si za skoro 23 let manželství, které letos s manželem v květnu oslavíme, užila dost a dost.

Ale od začátku....s manželem jsme spolu začali chodit, když mně bylo 16 let, jemu 20. Od začátku jsem se snažila, aby vztahy mezi mnou a jeho rodiči byly aspoň dobré, když nic jiného. Když můj budoucí manžel asi po 3 měsících našeho vztahu narukoval ještě tehdy na dvouletou vojnu a jeho matka to těžce nesla, začala jsem ji asi 2x týdně navštěvovat. A to už byla tenkrát velká chyba. Matka mého milého si ke mně začala dovolovat to, co by si jinak nedovolila.

Vzali jsme se asi po tříleté známosti a už tenkrát jsem věděla, že vztahy s tchyní nebudou jednoduché. Zhruba rok po svatbě, než jsme dostali byt, jsme bydleli u manželových rodičů, mezitím se nám narodil syn. To už se oženil i manželův bratr a začalo peklo. Skoro každý den jsme museli poslouchat, že tady zůstat nemůžeme. Tchýně chodila žalovat mému otci, že se točím jen kolem kluka a v domácnosti toho moc neudělám, na rozdíl od bezdětné švagrové. Přestože jsme přispívali na domácnost, nemohla jsem si vzít ve spíži ani vajíčko, všechno jsem si musela kupovat, to by mi sice až tak nevadilo, kdyby mi i moje potraviny nebrala tajně tchýně.

Přestože nejdříve byla proti tomu, abychom si vařili sami, neboť v kuchyňce 2 x 2 metry to ani nebylo možné, aby se tam motaly tři hospodyně, naráz obrátila. Kromě toho mi neustále kecala do výchovy syna a jakmile jsme se s manžou pohádali, aktivně přiběhla a hustila do něho, že dopadne stejně jako můj otec (mám rozvedené rodiče, ale kdo od nás odešel, byl právě otec). Po roce jsme konečně dostali byt, sice 200 km daleko, ale přesto jsme byli šťastní.

Zpočátku byl od tchýně docela klid. Občas přijela za dětmi, to už se nám v novém narodila i dcera, a slibovala, že až bude v důchodu, tak k nám bude jezdit častěji. To se naštěstí nevyplnilo.

A to jsme ještě netušili, co nás čeká po náhlé smrti tchána. Tchýně to samozřejmě hodně těžce nesla, neustále vyžadovala něčí přítomnost, takže jsem například celé prázdniny i s dětmi byla u ní. Nemusím asi psát, že to žádná dovolená pro nikoho z nás nebyla. Neustálé hysterické výlevy tchýně, jak ji nikdo nemá rád a nikdo ji už nepotřebuje, mě málem přivedly do blázince. Jakmile jsme začali balit kufry, vždy následovala hysterická scéna, takže jsme zase vybalili. Musím podotknout, že tahleta hysterie už tchýni zůstala.

Stalo se třeba, že zničeho nic začala vyvádět, že už je toho na ni moc, že ji všichni jen využívají a že si potřebuje odpočinout v lázních, ale že na to nemá. Takže jsme jí raději dali na lázně peníze, jen aby už byl klid.

Poté už jsem k ní na prázdniny s dětmi nejezdila, děti u ní zůstávaly samy. Vztahy se nadále hodně zhoršily po tom, co se rozvedl švagr a soud mu svěřil děti do péče. Nechtěnými svědky těchhle tahanic se staly i moje děti, což jsem se dověděla právě od nich až po návratu z prázdnin. Tchýně si také mimo jiné tenkrát naplánovala, že se švagrem a s dětmi, celkem šlo o 5 lidí, přijede k nám na dovolenou a budou bydlet u nás v 3 pokojovém bytě. To jsem odmítla. Nedovedla jsem si představit, jak nás celkem 9 lidí bude týden v tomhle přežívat a nabídla jsem jí, že jim seženeme levný penzion. Bohužel se urazila, což jsem čekala.

Asi před 5-ti lety se nám konečně podařilo koupit vytoužený domek. No, to bylo něco pro tchýni. Došlo jí, že už k ní asi každý víkend jezdit nebudeme, že budeme mít své práce dost. A tenkrát, jak se říká, pohár přetekl. Po tom, co se vrátily děti z prázdnin a my s manželem si vyslechli, jak nás neustále babička všude pomlouvá, tedy spíš hlavně mě. Jak špatně vychovávám děti, když chci, aby byly samostatné, jak jí ani neuvařím, když ona celý den u nás sedí a kouká na televizi, jak držím manžu zkrátka a nechci ho nikam pustit, jak mu schovávám od ní dopisy, aby si je nemohl přečíst.. Už si to ani všechno nepamatuju, ale byl blábol na blábol.

Manža tenkrát řekl DOST a přestože mu tchýně několikrát volala, což nikdy předtím neudělala, a neustále mu brečela do telefonu, že za všechno stejně můžu já, neobměkčila ho. Od té doby jsme se přestali stýkat.

Dětem jsme tedy nic nezakazovali, to zase ne, jen toho nejmladšího bohužel tchýně asi od jeho 4 let neviděla a asi už neuvidí, pokud se sama nerozhodne přijet. A o tom pochybuju. Ještě asi 2 roky jsem od různých lidí zaslechla, jak tchýně brečí, že ztratila syna, po 2 letech prohlásila, že už se kvůli nám nařvala dost. A je klid, konečně klid.

Nemusím skoro dennodenně řešit nějaké řeči, které tam nebo onde vypustila, nemusím se vůbec ničím trápit. Jen jsem se zkrátka musela smířit s tím, že rodina holt nikdy držet pohromadě nebude, protože i kdybych se rozkrájela, stejně si nepomůžu. A doufám, že sama taková nikdy nebudu. Sice mě to asi co nevidět taky čeká, že tchýní budu, ale natolik jsem se poučila z chování své tchýně, abych se takových chyb, doufám navždy, vyvarovala.

Alenka0010

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

Milá Alenko0010, kdo nezažil na vlastní kůži, asi neuvěří. Ale je dobře, že váš manžel zůstal při vás a nenechal se svou matkou zmanipulovat. I takové případy se bohužel stávají. Přeji vám vše dobré!

Reklama