Vztahy

I děti mají svou důstojnost

Když jsem nedávno brousila mezi regály s oblečením, nechtěně jsem vyslechla část telefonického rozhovoru jedné z prodavaček: „Dobrý den, sestřičko, potřebuji objednat dceru na prohlídku, má nějaký zánět. Ve čtvrtek? Dobře. Chtěla jsem se zeptat jestli v tom vyšetření nebude problém, víte, holce bylo šestnáct a je ještě panna. Aha, pan doktor ji vyšetří konečníkem.“ Ta žena měla jistě dobré úmysly a hlavně starost, když svou dceru na gynekologii objednávala, ovšem způsob a hlavně prostředí, které si k tomuto účelu vybrala, mě, mírně řečeno, šokoval. Předhazovat desítkám nakupujících lidí soukromí svého dítěte, považuji za více než nevhodné.

Vzpomínám na své vlastní pokořující zážitky z dětství. Bylo mi pět let, když jsem musela do nemocnice s podezřením na slepé střevo. Paní doktorka, která toho dne měla moc pacientů, spolu se mnou vzala do ordinace i chlapce s obvázanou rukou. Zatímco on seděl klidně v pyžamu a sestřička mu dělala převaz, já se v téže místnosti musela svléknout, podrobit vyšetření a nechat si zavést čípek. To všechno před tím hochem, který se mi chichotal. Lékařku ani nenapadlo, že bych se před ním mohla ostýchat, byly jsme přeci děti ...
Mnohem hůře jsem se cítila o pár let později, na gynekologickém stole, kdy paní primářka trvala na přítomnosti mé matky. Celou dobu se s ní bavila a komentovala vyšetření, až mi z ponížení vyhrkly slzy.

Nejen lékaři uvádějí děti do rozpaků. Za většinou útrpných situací stojí často sami rodiče. Jen si vzpomeňte kolikrát jste třeba před známými poznamenali: „Ten náš Toník, to je ale jedlík. Jeho hůře živit než šatit.“ Anebo: „Naše Jaruš má strašně velkou nohu, Popelka to zrovna není.“ A zatímco jste se společně smáli, dítko, předmět vašeho veselí, stálo opodál a ostýchavě hledělo do země. K tomu připočtěte pár přihlouplých otázek, na které není možné slušně odpovědět ( „Tak co, poslouchá tě paní učitelka?“ „ Doufám, že nezlobíš a jsi vděčný.“) a hodinku strávenou nad rodinným albem (Nejvíce ceněny jsou fotografie, kde figuruje nočník.).

Vybavuji si slova spisovatele Charlese Dickense, který v knize Nadějné vyhlídky poznamenal cosi v tom smyslu, že zatímco citů dospělého muže jsme zvyklí si vážit, u malého chlapce je zesměšňujeme. A myslím, že stejně tak mnohdy u našich dětí chybujeme v otázkách studu a lidské důstojnosti

Vždyť děti jsou velice citliví a vnímaví tvorové, kteří se dovedou stydět stejně tak jako my, dospělí. Neměli bychom je proto vystavovat trapným situacím, například rozebíráním jejich soukromí na veřejnosti, či si je zlomyslně dobírat.

Souhlasíte s tím?  

         
   
28.04.2003 - Láska a vztahy - autor: Andrea Pencová

Komentáře:

  1. [31] FAXÍK [*]

    souhlasím s tím, je to ponižující

    superkarma: 0 28.04.2008, 15:12:46
  2. avatar
    [30] Karmela [*]

    Přesně tak,dětská důstojnost je dost opomíjené téma .A některým úbohým rodičům,když dojde že i dítě má svojí důstojnost,tak je to už častokrát pozdě.Znám několik lidí co v dětství s nima bylo nedůstojně zacházeno a ty lidí-dnes už dospělý lidi,jsou tak nadosmrti na duši ošklivě poznamenaní a hodně jim to komplikuje život.

    superkarma: 0 28.04.2008, 14:58:17
  3. avatar
    [29] charouzka [*]

    Dětská důstojnost je něco, o čem by se mělo více hovořit. Myslím že je to velice citlivé a opomíjené téma. Třeba už jen společné záchodky ve školce bez jakýchkoliv přepážek a dvířek

    superkarma: 0 28.04.2008, 12:15:28
  4. avatar
    [28] monca13 [*]

    samozřejmě, že děti mají svoji důstojnost

    superkarma: 0 08.09.2006, 17:14:26
  5. avatar
    [26] Mersi [*]

    A čo by ste povedali, keď sami rodičia sa tvária, že sex neexistuje. Mamina je sama hanbliva a ma o nejakej tej MS ani nepoučí a ja keď som ju 1x dostala celá vystrašená som utekala s dôverou za ňou a ona sa mi smiala, to by mi ani nevadilo, ale hneď volala ocovi do práce a referoval. Vtedy som ju za to nenávidela. Mohla mu to povedať pedsa keď budú sami.
    A aj tak mi nič viac k MS nepovedal, odvtedy som jej tiež už nič dôverné nepovedala

    superkarma: 0 30.04.2003, 09:08:05
  6. avatar
    [23] Ťapina [*]

    Susina: Právě proto jsem si vybrala za gynekologa chlapa. Mám totiž dojem, že většina doktorek se snaží mít přístup "mezi námi děvčaty", ale ten se mi v téhle situaci nezamlouvá.

    superkarma: 0 29.04.2003, 14:15:28
  7. avatar
    [22] Susina [*]

    .doteďka nezapomenu na úžas gynekoložky, ke které jsem šla v 18 letech na preventivní prohlídku a sdělila jsem jí,že jsem panna. Byla naprosto v šoku, vyzvídala - ty nemáš kluka?? Naštěstí už jsem byla ve věku, kdy už jsem byla docela od rány, tak jsem jí řekla, co je jí do toho. Víckrát jsem k ní nešla. Byla to mamčina známá, tak jsem mamce řekla, že tahle paní docentka už mě neuvidí.

    superkarma: 0 29.04.2003, 13:45:40
  8. avatar
    [19] Křečkomyš [*]

    Díky všem za komentáře. to Tomas: Teď ti možná spousta věci připadá přirozená a normální, zasměješ se jim a neřešíš to. Ale vzpomeň si na svou pubertu, jak tě některá témata zraňovala.

    superkarma: 0 28.04.2003, 17:28:21
  9. avatar
    [17] Toniniella [*]

    Těžko říct, takovéhle věci asi patří k životu a dospělí se dívají na spoustu věcí jinak, než děti, zvláště dospívající. Mně daleko více překvapují rodičové, kteří své děti častují takovými pochvalami typu:"Debile, pitomče, idiote....", případně velice interesantně vypadají na ulici maminky, které mlátí do svých malých trucovitých dětí, doprovázejíc svá počínání slovy jako: "Neřvi, nebo ti ještě přidám..."atd. Takové dítě ihned logicky přestaně řvát.
    Poznámky na účet našich dětí, pokud vycházejí z normálního života a nejsou podbarveny ironií nebo snahou ponížit, jsou sice nepříjemné, ale asi je nelze jednoduše eliminovat.
    Ovšem lidé, kteří týrají, ponižují své děti, ať už veřejně nebo doma, ti by skutečně zasloužili péči! Ale co s tim, že?

    superkarma: 0 28.04.2003, 12:37:30
  10. avatar
    [16] emma [*]

    máte pravdu, důvěra mezi rodiči a dětmi není jen tak nějaká automatická věc. stačí jednou ji porušit (myslím tedy zejména ze strany rodiče) a je to v háji. moje matka taky vždycky celému příbuzenstvu vyslepičila všechno, co jsem jí svěřila. od té doby (tzn. tak od 10 let) se jí nesvěřuju, jí to bude nadosmrti mrzet, ale já prostě už nemůžu jinak. ztratila jsem v ní důvěru....

    superkarma: 0 28.04.2003, 12:08:09
  11. avatar
    [14] Exupery [*]

    Tomas: Ano, děti to berou vážně a je to právě v jejich věku přirozené. Dneska ve třiceti letech klidně budu kolegům z práce vyprávět veselé zážitky z gynekolické prohlídky, ale v dětském věku by mě málem zabilo, kdyby se měl někdo dozvědět, že jsem tam třeba byla (aspň myslím, protože jsem tam byla prvně asi v devatenácti). Stačilo jak jsem se asi od šesti let u doktora styděla vyhrnout před mámou tričko, když si mě chtěli poslechnout a to mi prsa začala růst asi v sedmnácti Teď chodím na koupaliště nahoře bez.

    superkarma: 0 28.04.2003, 10:20:48
  12. avatar
    [12] sarobrouk [*]

    Tome: Normální zdravotní proboémy jsou lidské, ale přece jen pohlavní orgány neukazujeme na veřejnosti, tak proč bysme o nich měli před cizími lidmi mluvit. Nemyslím si, že tvoji známí někde v restauraci nahlas probírají, jestli máš nebo nemáš obřízku a jak jsi na tom s prostatou a co hemeroidy, kolik cenťáků je máš vylezlé z řiti ven.
    Takže hlavně u pubertálních dětí je to opravdu trošku ponižující, probírat jejich záležitosti veřejně. Vždyť v nich vřou hormony a oni se musí smířit s dozráváním a dospíváním a dívky s menstruací, což není nijak jednoduché.
    Ale jinak s tou bundou, telefonem a tak máš pravdu, taky mě zarazil ten nedávný příspěvek čtenářky, že nemohla jet na výlet se starou bundou. Asi byla vychovávána k materiálním hodnotám a ne duševním.

    superkarma: 0 28.04.2003, 09:59:42
  13. avatar
    [8] piškotek [*]

    Ano článek má pravdu.

    superkarma: 0 28.04.2003, 09:21:02
  14. [7] s.tin [*]

    Tomas: vskutku jsi uhodil hrebik na hlavicku:)) Tak.

    superkarma: 0 28.04.2003, 09:02:20
  15. [5] Zuzanicka [*]

    Já si vzpomínám na jeden zážitek z dětství.Chodila jsem do 7 třídy ZŠ a moje počáteční MS nebyli vždy v pořádku.Musela jsem ke gynekoložce na různé prohlídky a injekce.Nikdy nezapomenu na den,kdy jsem přišla pozdějc do školy z vyšetření,moje matka šla se mnou,že mně ve škole omluví (ač jsem to nechtěla).A jak mně omluvila?Řekla mému třídnímu učiteli se kterým jsme měli zrovna matiku,že byla se mnou na gynekologii protože mám už 14 dní MS.V tu chvíli jsem jí strašně nenáviděla a přála jsem si umřít.Nikdy na to nezapomenu.

    superkarma: 0 28.04.2003, 07:37:45
  16. avatar
    [3] Jupíí [*]

    Já mámm zkušenosti z naší nemocnice už jako velká a důstojnost pacienta a úcta k soukromí tam bylo něco o čem ošetřující personál a lékaři asi nikdy neslyšeli................

    superkarma: 0 28.04.2003, 07:06:15

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme