měla doma kocourka „kaskadéra“ a pejska. I současný pejsek je vlastně nalezenec, kterého si našli v útulku. Už ho sice znáte, ale je vidět, že je na něj hodně pyšná, má ho moc ráda a proto o něm píše i dnes

Přeji všem pěkný den, na dnešní téma jsem se těšila, protože i já mám jedno osiřelé zvířátko a měla jsem před ním ještě dvě :-) Tedy vlastně jsem zachránila domácí zvířátka. Jednou ale moje sestra zachránila ježečka. Byly jsme ale dost malé, takže si to přesně nepamatuji, co mu bylo a před čím vším ho zachránila. Vím jen to, že ho donesla domu v nějaké krabici.

Už od mého mládí jsme zachránili kocourka a pejska. To nám bylo tehdy opravdu málo. Náš kocourek byl až moc chytrý a přátelský. Byl rád, že jsme se ho ujali a donesli si ho domu. Byl krásně černý, jen je škoda že, nemám žádnou jeho fotografii. Pamatuji si, že jsme ho vozily jako malé děti v kočárku místo panenek a jemu se to líbilo. Jednoho dne mu to v zimě na balkoně uklouzlo a spadl ze třetího patra. Mysleli jsme si, že ho nenajdem, že se nevrátí, ale nakonec jsme ho měli zpátky a on se takhle rád venčil. Byl tak šikovný, že vždy před třetí hodinou na nás venku čekal před školkou a učitelky věděly, že patří k nám, tak tam každý den měl připravené mlíčko. Jenže bohužel po pár letech a seskoku ze třetího patra se jednoho dne nevrátil. Nevíme, kde skončil. Zda ho přejelo auto a nebo už to nezvládl se vrátit. Vydržel ale u nás krásných pár let co si pamatuji.

Další osiřenec byl náš bývalý pejsek. Byli jsme u strejdy na návštěvě a my jsme si se sestrou a se sestřenkou hrály venku na kopci. Tam jsme potkaly naše vytoužené štěňátko. Ani jsme neváhaly a běžely s ním za rodičema ke strejdovi zda si ho můžeme nechat. Byla to malá černá kulička. Dokonce se rychle spřátelil s naším kocourem. Byl to náš mazel a daly jsme mu jméno Kelly. Proč vlastně píšu že byl? Protože u nás vydržel krásných 17 let a v únoru 2009 bohužel odešel do psího nebíčka, kde se má určitě dobře. Stále na něj myslíme. Bohužel se mu ve stáří obrátil žaludek a my jsme mu nedokázali pomoci. Sice jsme od veterináře koupili nějakou pastu, která stála 500 Kč, ale on jí nechtěl. On vlastně nechtěl nic ani jíst. Byl moc slabý a vyhublý. Dokonce když šel na velkou, tak z něj šla už krev. Tak jsme ho nechali utratit druhý den. Sice jsme za něj dali další tisícovku, ale víme, že se má teď dobře.

Naši už žádného psa nechtěli a tak jsem po půl roce přemluvila přítele, aby jsme si pořídili alespoň my pejska. Ano přemluvila jsem ho a dostalak krásný dárek k vánocům. Dnem 23. prosince 2009 jsme si zajeli do Řepnic u Litoměřic pro našeho vytouženého pejska. Na internetu jsem hledala různě po útulcích, zda někde není nějaké malé štěňátko a podařilo se. Sice jsme původně jeli do Ciboušova u Klášterce pro jedno černé štěňátko, ale nechtěl nám ho bohužel vydat a vymlouval se, že je zamluvený. Bylo mi ho líto, protože tam chudinka zůstal ještě asi další půl rok ne-li déle. Podle něj jsme byli moc mladí a stejně by jsme mu ho po týdnu vrátili zpátky, že ho nechceme a tak jsme jeli do jiného útulku. Říkala jsem si, že je to docela daleko, když jsem ho našla na internetu tak jsem tam volala a nechala si ho zamluvit. Byla to opravdu příjemná a hodná pani, se kterou jsme do teď v kontaktu.

Našeho Beníka všichni už znáte takže není třeba více o něm psát jen to, že jsme mu opravdu zachránili život. Bylo mu necelý měsíc a on se ocitl nejdříve na ulici, kde asi pár dní přespával, než ho našli nějací lidé a odnesli do útulku. Sama se divím, že v tak velkém mrazu to přežil. Byl vyhublý a nemocný. Nebyl v útulku ani jeden den, měli jsme opravdu štěstí. Už tam pro něj chodilo hodně zájemců, takže by tam ani dlouho nezůstal. Byla to malá kulička, která měla jenom 600 gramů, což bylo opravdu málo. Museli jsme ho naučit jíst, pít a také odčervit a odblešit. Byl chudinka začervený a také proto byl i tak vyhublý. Jsem ráda, že ho máme. Patří do naší rodiny a doufám že patřit bude. Byl tak šikovný, že se brzy naučil chodit doma na hadr, aby to nebylo všude po bytě a také se naučl brzy, že musí chodit ven. Jediné co se nenaučil, tak je být sám doma. Strašně se bojí i přesto, že mu budou tři roky. Bohužel, nevíme jak to v nejbližší době uděláme, až budu pracovat i já. Dokonce, když jsme si ho přivezli jsme zjistili, než se ocytl na ulici, že ho dotyčný majitel týral. Má na břiše jizvu, které se už nezbaví a na zádech měl nedopalek od cigarety.

beník

beník

malinke-kote

Milá malinke-kote, Beník je moc hezký pejsek a naučit ho, aby se doma nebál sám, nebude snad tak těžké. Nechte mu nějakou svoji věc, (třeba tričko) a dejte mu za úkol, aby ji hlídal. Napřed chvilku a pak intervaly prodlužujte. Nezapoměňte ho pochválit a buďte důsledná. Přeji hodně úspěchů

Text nebyl redakčně upraven

 

Reklama