Rodina

I beznadějný případ může dopadnout relativně dobře.

Čtenářka s nickem Jureckova vždycky zastávala názor, že nemá smysl za každou cenu zachraňovat předčasně narozené děti...To platilo do doby, než se to stalo jí. Přečtěte si její příspěvek, v němž líčí nejen své pocity, ale přehodnocuje i svůj dřívější postoj

Úterní téma je takové smutnoveselé. Kdo má doma „nedonošeňátko“, tak ví, o čem mluvím…

Vždy jsem zastávala názor, že nemá smysl za každou cenu zachraňovat předčasně narozené děti, protože většina si malý či větší handicap nese sebou po celý život a trpí dítě i rodiče. Trochu sobecký názor, že? To platilo do doby, než se to stalo nám … Stalo se, co se stalo … v termínu 23+1 těhotenství nebylo možné dále udržet, tudíž potrat … protože bylo dítě vitální a váha nad 500 g (přesně 580 g), tak byl potrat po 24 hodinách přehodnocen na předčasný porod … pocity smíšené … radost, že žije, ale smutek „co bude dál?“ … Je to již více jak 13 měsíců. Malá je velice šikovná. Nikdo nepředpokládal, že na tom bude v uvozovkách „tak dobře“ vzhledem k tomu, čím vším si prošla ...

A tady jsme u toho, kdy ještě zachraňovat a kdy už ne. Obecně platí, že se zachraňuje od ukončeného 24. týdne nebo váhy nad 500 g. Např. Japonsko zachraňuje již od ukončeného 22. týdne. Limitující jsou plíce – jejich vyvinutí a napojení na celý systém.

Lékaři to nemají jednoduché. Určit, zda dané dítě budou zachraňovat nebo ne, není nijak jednoduché. Jejich slova jsou: „Někdy naprosto beznadějný případ dopadne dobře, naopak zpočátku bezproblémový případ se může zvrátit a dopadne katastrofálně.“

Neonatologové dítě sice „vypiplají“, ale dítě dále potřebuje mnohem větší a šetrnější péči v rodině než donošené. Znamená to spoustu ježdění za odbornými lékaři, rehabilitaci, cvičit i doma několikrát denně. Je to náročné nejen časově, ale i finančně. Na různá zařízení, která lékaři předepisují a pojišťovna schvaluje, se doplácí a jsou to mnohdy řádově tisíce.

Další postřehy lékařů: Dvě děti narozené ve stejném týdnu, se stejnými problémy, ale žijí v rozdílných prostředích- jedno v sociálně slabé rodině, kde se mu nikdo nevěnuje a druhé je ve finančně dobře situované rodině, kde má potřebnou péči. Rozdíly ve vývoji jsou markantní. Jistě, i v sociálně slabé rodině může mít dítě mnohem více péče a lásky než v bohaté. Tady také platí, že peníze nejsou všechno, mohou hodně pomoci, ale lásku nenahradí. Vidím to na naší malé, jak je vděčná za každou po zornost, pohlazení a péči. Její úsměv a pokroky jsou mi odměnou a motivují mě pokračovat dále.

Vzhledem k tomu, co jsme zažili sami a byli přítomni jiným případům, je zřejmé, že každý případ je individuální. Nelze nedonošené děti nacpat do tabulek a jednoznačně určit, koho určitě zachraňovat, u koho by bylo vhodné se o to pokusit a komu šanci na život odepřít. Naše malá je příkladem toho, že i beznadějný případ může dopadnout relativně dobře. Proto svůj dřívější názor upravuji – Dejme šanci i těm malým uzlíčkům, oni nemohou za to, že se něco v bříšku pokazilo a musí ven, nechme to na zkušenostech neonatologů a souhlasu rodičů. Nevěřili byste, kolik vitality se často skrývá v těch nejmenších tvorečcích, kolikrát mě napadlo „už dost, ať to skončí“, a pak jsem se styděla za své myšlenky, protože ta malá další překážku zdolala a dokázala nám, že CHCE s námi žít, že ona to NEVZDÁ!

Vyhráno nemáme … vypadá to, že bude i chodit a své vrstevníky dožene, ale … jak na tom bude mentálně? … má vývojovou mozkovou vadu (atypické uspořádání mozku), ovšem tu by měla i kdyby se narodila donošená, ale nemusela by se odhalit tak brzy nebo taky vůbec … jaké škody napáchalo krvácení do mozku a následným hydrocefalem? … na tohle nám nikdo nyní neodpoví … to ukáže až čas …

Nyní se raduji z každé maličkosti, drobného pokroku, který jsem u starší dcery brala jako samozřejmost, a snažím se malou motivovat k dalšímu zdolávání pomyslných met. Jsem ráda, že dostala šanci.

Děkuji celému týmu odborníků z oboru neonatologie ve FN OV a to jak lékařům, tak sestrám, fyzioterapeutům, ale i pomocnému personálu.

jureckova

Děkuji za krásný příspěvek a moc držím holčičce i vám všechny palce.

A co vy, milé ženy-in? Podělíte se s námi také o své názory, nebo příběhy na téma: „Nedonošeňátka“?

Pište na: redakce@zena-in.cz

   
11.10.2011 - Příběhy - autor: Dana Haklová

Komentáře:

  1. [2] pidulka [*]

    tak tohle je moc dojemný příběh, musíte být velmi statečná. Přeji vám i holčičce mnoho štěstí a sil.

    superkarma: 0 11.10.2011, 11:51:42
  2. avatar
    [1] Eliana [*]

    Držím palce a přeji hodně štěstí, pohody, lásky a ty pokroky budou!!!

    superkarma: 0 11.10.2011, 10:27:47

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Testování intimní kosmetiky pro ženy z ČR a Slovenska
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme