Že jsou ženy hysterky? To se sice říká, ale hysteričtí umí být i muži, a jak! Přečtěte si příběh čtenářky s nickem Blanca, která chodila s jedním žárlivcem...

Čtenářka Blanca měla vztah s histerickým žárlivcem - jak vypadal jejich rozchod? To si můžete přečíst níže...


Přeji krásný den všem na Ž-in. Články většinou nepřispívám, ale dnes se mi vybavila jedna moje zkušenost se žárlivcem. Byla jsem pár měsíců po rozvodu, když jsem potkala již zmíněného žárlivce. První asi tak rok byl poměrně v pohodě, tedy aspoň se mi to tak tenkrát jevilo. Samozřejmě mi pak zpětně došlo, že příznaky žárlivosti a taky určitá majetnickost se tam v některých momentech projevovala už tenkrát. No, já byla po rozvodu, takže takové to obletování ze strany chlapa, kdy s vámi jde nakupovat tu tričko, tamhle mikinu, se slovy: „To ti moc sluší.“, někdy i šminky...no, komu by se to nezamlouvalo, že jo. Když už mi vnutil i koupi tvářenky a rtěnky, já se tímhle vůbec nemaluju, to už mi začalo být trochu divné a hlavně nepříjemné, přece se nebudu malovat tak, jak někdo chce, ale tak jak já se v čem cítím dobře. Ale neřešila jsem to, párkrát se tak namalovala, aby se neřeklo. Asi po roce a čtvrt chození mi bylo navrženo společné bydlení, to bylo na jaře. Moje děti ale tehdy chodily do školy v mém bydlišti, tak jsme se domluvili, že společné bydlení vyřešíme až o prázdninách. Podotýkám, dětem se stěhovat nechtělo a já měla dilema jestli dát na děti, nebo se odstěhovat k příteli. Tím oddálením stěhování se ale začaly stupňovat jeho žárlivé sklony...Občas prohodil, když jsem byla přes týden u sebe doma, že tam někoho mám a podobně. Sám ke mně ale téměř nejezdil, přece nebude jezdit na malé městečko, když má barák ve městě! Pak jsme jeli začátkem prázdnin na dovolenou....tam jsem zjistila, jaký že je to neuvěřitelný sobec a navíc měl nějaké nepříjemné řeči ohledně dětí, které se mi vůbec nelíbily! Ono se to dobře říká, že společná dovolená ten vztah prověří. A taky že ano. Po návratu z dovolené jsem šla opět do práce, děti odjely na tábory a k babičkám na prázdniny a já v tu dobu bydlela u přítele. Nikam jsem nesměla, když jsem se někdy zdržela v práci 10 minut !! už byl doma výslech, kde jsem byla, že jsem určitě potkala nějakého mého bývalého. Já „huba nevymáchaná“ mu na to řekla, že jsem potkala dva. No, nebudu se víc rozepisovat, takových výpadů bylo dost a já během pár týdnů usoudila, že se do žádného stěhování rozhodně hrnout nebudu. A po celkem rychlém zvažování pro a proti to oznámila příteli. To jsem si tedy dovolila! Náš vztah se ještě zhoršil. Na konci září se u nás pořádá lampionový průvod, tenkrát tam byl se mnou přítel poprvé veřejně. Jsme malé město, takže si asi dovedete představit, jak se tam téměř každý zná, takže samozřejmě se všichni mezi sebou zdraví. To bylo potom haló. Koho jsem to všechno zdravila, že se všema těma chlapama určitě něco mám, atd. Jasně, zdravila jsem i chlapy, přece ale nebudu chodit s hlavou sklopenou a dělat, že ty lidi neznám! Prostě výstup vážně „úžasnej“. Ale já měla jasno. Během týdne jsme se neviděli, a když jsem k němu jela na víkend, byla jsem rozhodnutá náš vztah ukončit. Tohle mi za to vůbec nestálo. To jsem ale nečekala jakou tohle všechno bude mít dohru. Že se říká, že jsou ženy histerky, je všeobecně známo, ale takové histerické vystoupení u chlapa jsem nikdy nezažila, a doufám, že už nikdy nezažiju! Chvíli přemlouval, ať neodcházím, chvílemi se histericky s brekem válel po posteli, jakej že je to chudák, chvílemi mi urážel a říkal něco ve smyslu, že můžu být ráda, že se mě chlap (ON) vůbec ujal, co jako čekám, když mám dvě děti, a podobné. Já byla neoblomná, prostě si sbalila věci a odjela. Bohužel jsem tam měla přivezené tenkrát i kolo a nějaké hračky dětí, takže jsem tam musela jet ještě jednou. To bylo opět přemlouvání a ať si tam něco nechám, ať si to rozmyslím. Nerozmyslela. Jenže tím to pořád ještě nekončilo. Asi půl roku za mnou chodil do práce, potkávala jsem ho téměř denně cestou z práce na autobus, už jsem nevěděla kudy chodit. Jednou jsem našla doma před bytem dárky pro kluky a velikou kytici...letěla do popelnice. Vyhrožoval, že si něco udělá, že si podřeže žíly - na to jsem mu tenkrát odpověděla, že ať to klidně udělá, že to je jeho věc, že já si za tohle odpovědnost neberu. Samozřejmě mi z toho dobře nebylo, ale už jsem s ním nechtěla mít nic společného. Dokonce mi chtěl domluvit schůzku na psychologii, prý abych přišla k rozumu. Naposledy asi po půl roce mi poslal pohlednici z Mexika, kam na truc odjel na dovolenou, asi si myslel o bůhví co jsem přišla, že jsem od něj odešla. Pak si naštěstí našel jinou oběť a byl klid. Ale na podobné příznaky ve vztahu už si budu dávat do budoucna hooodně velký pozor. Ještě dnes, když o tom píšu, mi běhá mráz po zádech. Ale konec dobrý, všechno dobré :-)

Blanca

Pozn. red.: Text neprošel jazykovou korekturou.

Téma dne 5. září 2012: Projevy vaší žárlivosti

  • Žárlíte?
  • A jak se to projevuje?
  • Kdy jste na partnera nejvíc žárlila?
  • Ztropila jste někdy žárlivou scénu?

Zavzpomínejte na své žárlení. Své příběhy a názory k tomuto tématu mi posílejte do redakční e-mailové schránky (viz níže) nejpozději 5. 9. 2012 do 15.00 hodin. Délka vašich příspěvků ať je rovna nebo delší tomuto odstavci textu. Jeden z příspěvků na konci editace odměním knižním dárkem, konkrétně knihami Trapasy po francouzsku od Tanji Kuchenbeckerové (nakladatelství iKAR) a Dvorní šašek a čarodějnice od Siegfrieda Obermeiera (nakladatelství Knižní klub).

trapasysasek

Reklama