Celý život žiji v paneláku, v šestém patře z dvanácti, a většinou sousedů znám a zdravím každý den. Nikdy mě ani nenapadlo, že bych chtěla žít v domečku, protože si myslím, že na sídlišti mají děti větší možnost se skamarádit.

Můj bratr se před mnoha lety přiženil na malé město, vlastně vesnici, do domu rodičů své ženy. Dnes mají dvě děti, které když musí zůstat třeba kvůli nemoci doma, nemají si s kým hrát, žádné kamarády v okolí. A navíc ani se svým bydlení není bratr se ženou spokojený, chtěli by do bytu nebo domku, hlavně pryč od rodičů. Ale to je o něčem jiném.

I já jsem se nedávno vdala, bydlíme zatím s manželem u mých rodičům v tom starém panelákovém 3+1. A když s mužem mluvíme o společném bydlení, on chce domek a já byt. Nejraději bych podkrovní byt s šikmou střechou, manžel by chtěl domeček se zahradou a velkým hafanem.

Oba ale víme, že nám zatím bude stačit malý byt 1+1, protože oba moc toužíme po miminku, a to bychom si s hypotékou už dovolit nemohli. Snad se nám oběma naše přání brzo splní.

Ono stejně není tak důležité, kde a v jak velkém prostoru bydlíte, ale s kým tam bydlíte. K čemu vám bude domek se zahradou a pěti pokoji, dvěma koupelnami a bazénem, když v tom luxusu budete úplně sami.

Hezký den všem

slonbidlo


Slonbidlo,
nepíšete náhodou o mé situaci...přítel touží po tom stejném jako ten váš a já po tom, co vy. Jen toho psa chceme oba :-). Máte pravdu, že není důležité, kde bydlíte, ale s kým. Jen je strašné, že člověk ve chvíli, kdy chce dítě, musí se vzdát svého snu o bydlení...protože v Česku nemá šanci financovat obojí.
 

Jak jste na tom vy? Zadlužili jste se kvůli bytu na mnoho let dopředu?
Řešili jste také dilema, zda miminko nebo bydlení?
napište na: redakce@zena-in.cz

Reklama