Tak já už fakt nevím. Už jsem se na něj dívala snad ze všech úhlů a pořád je tak podivně červený. A zrovna na ruce, takže si na něj pořád vidím. A zvětšuje se. Někdy se z něj dokonce odlupuje tenká vrstva kůže. Pod tím je to takové krvavější. Co by to mohlo být? Mažu k internetu a zadám klíčová slova: pupínek, skvrna, loupání kůže. A je to tady! Spousta zajímavých chorob! Například lupénka, kožní nádor, vřed nebo encefalitida.

To, že šlo nakonec o obyčejnou bradavici, to mi na internet nikdo nenapsal. Po té ošklivé etudě plné hrůzy a nočních můr mi zbyla jen nepatrná památka po laserovém zákroku. Mělo by se na monitoru, když tam lezu za účelem zjistit svou diagnózu, objevit velkým písmem:

,,Kašli na to, jsi zdravá, je to jenom bradavice! Tu ti vypálí i obvoďačka!"

A byl by klid. Ale neobjeví. A mně to nějak nedá. Vždycky tam vlezu znova. Žiju v permanentním stresu ze svých bolístek.

 

Pak ale existují lidé (skoro všichni v mém okolí), kteří žádnou chorobou nikdy netrpěli, jsou zdraví jako řípa, a ačkoli si své tělo huntují nezdravou životosprávou, nic se jim neděje. Kdybych se tak ke svému tělu chovala já, budu do týdne pod drnem. Nespravedlnost J.

 

Když však někdo z těchto lidí onemocní, není na to najednou vůbec připraven. V lékárničce má jeden prošlý Paralen, nečetl tlusté lékařské knihy jako já, takže neví, co všechno jeho příznaky mohou znamenat, neví, kde hledat radu, neumí provést žádnou diagnózu.

 

První skupina: to přesto vůbec neřeší. Prostě dál chodí do práce. Když se přidá tak silná horečka, že nejde do práce ani dojít, lehne si do postele a tam den leží. Horečka ustoupí a tělo se uzdraví. Úplně samo bez pomoci léků nebo lékaře. I kdyby totiž měli umřít, doktora nenavštíví. A to proto, že ani neví, kde nejbližší doktor sídlí. Někteří se ho dokonce bojí.

 

Druhá skupina: začne zmatkovat. Odvážnější se přijdou zeptat, jak vypadá ordinace, co si mají vzít s sebou k první návštěvě a jestli to nebude bolet. My zkušení nemocnému rádi pomůžeme s výběrem doktora (máme už mezi nimi řadu přátel) a nabídneme mu několik pravděpodobných diagnóz. Takový pacient je pobíháním po doktorech obvykle šokován a případný vstup do nemocnice ho úplně zničí. Prostě proto, že se na to nikdy nepřipravoval. Nemá tašku s pyžamem a kartáčkem na zuby u postele jako já a netrénoval nikdy velkou vizitu.

 

Jenže pak je skupina lidí, která má skutečné bolístky. A možná nejsou tak úplně malé. A je jedno, jsou-li na těle nebo na duši. A i pro ty je tu dnešní téma. Nejen pro hypochondry jako já. I jim patří naše dnešní pohlazení a pofoukání.


Takže pište, na všechny čeká příjemná dávka porozumění a pohlazení J.

Tady je ještě pár tipů, kam dnešní téma taky směrovat...

 

 

 

 Bolístky

Kdo Vám umí hezky pofoukat bolístku?

Jste hypochodr? Máte takového v okolí?

Nesnášíte pofňukávání?

Smějí kluci plakat, když je něco bolí?

Trápí Vás rodinné bolístky?

Které bolení bylo v poslední době nejhorší?

 

Já vám je dneska spolu s ostatními pofoukám, tak mi napište: redakce@zena-in.cz

a někoho pak také odměním.

(soutěž: hepatitida B)

Reklama