Jednoho dne zastavil u nás v pohraničí autobus a z něho vyskákali rozesmátí studenti z rakouské obchodní akademie. Bylo krátce po revoluci a oni se strašně těšili, že poznají opravdovou divočinu primitivního národa. Během naší návštěvy u nich nám nadšeně ukazovali kde co a zvláště mi utkvěl dotaz, jestli máme u nás také něco jako semafory. Osobně jsem bydlela u milé rodiny s penzionkem v St.Johann a za týden pobytu u nich jsem se dozvěděla mnoho o imunitním systému jejich syna. Byl oslabený. Proplouval životem jako zlomená květina, ale dobré alpské klima ho jakž takž udržovalo při životě. Čekala ho však překážka ze všech nejhorší - týdenní pobyt v Čechách.

Od chvíle, co vystoupil z autobusu a můj otec odtáhl do domu Stefanův obří kufr, nepřestala jeho ostražitost narůstat. Zatímco nám celé hodiny vyprávěl o svém imunitním systému, takže moje slovní zásoba začala být trochu jednostranná, snažila se mu matka nosit další a další dobroty z kuchyně. Jeho oči se leskly děsem - české sýry, česká šunka! Jeho přesvědčení, že jsou životu nebezpečné, cloumalo každým kouskem jeho těla. První den jsme se dozvěděli hodně o tom, jak se vypořádával s prvními rýmičkami. V úterý přišly na řadu neštovice. Pak už se to vezlo. Chřipka každý rok, angíny a průdušky... Trochu se povrtal v každém jídle a pak se plouhal do pokoje. Před spaním se dojedl posledními sušenkami, které pravděpodobně ještě skrýval v balíčku od maminky. Jediné, čeho se nebál, bylo naše pivo.

Takže pokud jako zdravotník potřebujete ve svém oboru lepší německou nebo anglickou slovní zásobu, jeďte do St.Johann!


Jo? Tak Stefana bych fakt moc chtěla poznat. Doufám, že má svou vlastní cestovní lékárničku plnou dobrot!
Akorát nechápu to pivo - možná si našel, že to má vitamíny.

Napište mi i vy! Ať už o bolístkách, nebo i něco mimo téma. Schránka tu čeká jen na vás!
redakce@zena-in.cz

Reklama