Stačilo jedno posezení s venkovskými strejci u piva a hned jsem měla námět na článek. Když totiž pánové začali probírat, jak jsou na tom s hygienou, nestačila jsem se divit. Jejich zvyklosti mi až vyrážely dech. Co jsou schopni a neschopni praktikovat v oblasti tělesné čistoty, by vydalo možná i na celou knihu.

 

„Já si ruce fakt nemyju!“

Celá diskuze na téma čistoty začala, když jsem se vrátila ze záchodu v jedné venkovské hospůdce a upozornila jsem obsluhu u baru, že jim na dámské toaletě došly ubrousky na utírání rukou. Moji námitku zaslechli takoví ti klasičtí strejdové, co se po večerech scházejí u stejného stolu u piva.

„Na co si umejvat ruce slečinko, oklepu a jdu, ne?“ zasmál se jeden a pozvedl z půlky vypitý půllitr. Odvětila jsem, že každý člověk znalý aspoň trochu hygienických základů, si ruce při opouštění toalety umyje. Tudíž si je potřebuje do něčeho utřít a moje svršky, které následně navrhli, opravdu nejsou to pravé, co by mělo suplovat ručník.

 

Jemu bych ruku nepodala

Naše diskuze v malé hospůdce velmi brzy přitáhla pozornost i ostatních přísedících, a tak se to změnilo v kolektivní rozhovor. Celý podnik se rozdělil více méně na dva tábory. Ti, kteří zastávali čistotu, a mezi nimi jsem byla i já, a druzí naopak zastávali tzv. přírodní přístup k životu.

„Strávená doba v koupelně zabírá moc času. Vždyť není potřeba tam trávit celé hodiny, že, dámy. Ráno vstanu, přelíznu si pleš, vošmrdlám zuby a jdu. A když si umyju penis ráno, tak si nemusím mýt ruce celý den. Ušetřím tím spoustu času.“

„Tak vám bych ruku asi nepodala,“ oklepala jsem se znechucením.

„To klidně můžete, na ruce si nemočím.“

 

Chlapi nám šetří práci

Tím jsme raději opustili téma mytí rukou po záchodu, protože už jen ta představa, co nám ten chlap předkládal, byla dost nechutná. Ovšem dámy už měly věčného mužského zanedbávání hygieny taky dost, a tak se začaly ozývat ony. Vadilo jim totiž, že ti jejich se neumí vysprchovat aspoň jednou denně. Že věci, které nosí do roboty, nosí i doma, a než si vezmou čisté prádlo, trvá to celou věčnost.
„Kdo má ten puch vydržet?“ hudrovaly jedna přes druhou.

„My vám ušetříme práci s praním a vy si ještě stěžujete!“ obhajovali se chlapi. Ovšem tentokrát jsem se opět musela přiklonit na stranu těch čistotnějších. To snad týdně vyperu o pár praček více, než aby mě každé otevření koše na prádlo mělo zabít nepříjemným kyselým odérem.

 

Druhý extrém?

Naštěstí musím zaklepat, že s tímto materiálem jsem se setkala snad jen v oné vesnické hospodě. Jiní mí kamarádi mají totiž úplně jiný názor na osobní hygienu. Jeden z nich se dokonce sprchuje třikrát denně. Nevím, zda to už není ten druhý extrém. Každopádně, on si jinak připadá příliš špinavý. Ne že by to byl ten případ, který stráví před zrcadlem delší dobu než ženská, to zas ne. V koupelně rozhodně nemá trvalé bydliště. Říká, že tam netráví o moc víc času než jeho přítelkyně.

„Jen provedu nutnou hygienu a vypadnu. Proč to protahovat?“

Je nutná hygiena opravdu nutná třikrát denně?

 

Nic se nemá přehánět

Přehnané mytí totiž může způsobit vysušování pokožky. Lépe řečeno, používání některých mycích prostředků. Všeho přece jen moc škodí a o hygieně to platí také. Spolu se špínou a potem při častém mytí smýváte i přirozenou ochrannou vrstvu pokožky a jste pak náchylnější vůči škodlivým vlivům z okolního prostředí. Můžou z toho vzniknout různé vyrážky, plísně a ekzémy.

 

Přemýšlím, co je tedy lepší. Zda se poctivě drhnout, co to dá, aby měl člověk neustálý pocit čistoty, nebo to tak nehrotit a nenarušovat si přirozenou ochranou vrstvu. Každopádně ať už to má člověk jakkoliv, doufám, že těch, kteří mají heslo „Do dvou centimetrů to není špína a od dvou se to dá loupat“ je co nejméně.

 

Jak to s hygienou máte vy? Jste zastánce denního sprchování? Či to až tak moc nehrotíte? Jaký je váš názor na lidi, kteří svou hygienu tak trochu zanedbávají? A co si myslíte o těch, kteří to naopak neuvěřitelně přehánějí? Co byste řekla strýcům v hospůdce?

Reklama