Možná si to pamatujete z dob školních let. Při jakési pracovní výchově jsme se v zájmu zájmu o přírodu pokoušeli hydroponicky pěstovat scindapsus. Tedy cokoliv vhodného, ale plazivci většinou vítězili. Některé děti si donesly i břečťan či voděnku.

Poté jsme za asistence učitelky propíchali kelímek od pomazánkového másla nebo jogurtu a vložili ho do skleničky tak, aby jakoby visel na hrdle a  nepropadal se až na dno. Dole ve sklenici byla voda, nahoře rostlina, jejíž kořeny následně prorůstaly do spodní části. Vrchní část zůstala buď volná nebo zasypaná kamínky. Druhá možnost byla lepší kvůli stabilitě rostliny. Celé dílo bylo zakončené ruličkou z černého papíru, která stínila skleničku, a tím zabraňovala tvorbě nežádoucích řas.

Tolik jednoduchá hydroponie ze školních lavic.

A jak je to u profesionálů?

 

Obecně lze říci, že hydroponie je pěstování rostlin v živném roztoku bez půdy v nádobě se zdvojeným dnem. A málokdo ví, že podobným způsobem pěstovali rostliny již staří Egypťané.

Jak známo, některé rostliny vydrží růst ve vodě velmi dlouho, právě již zmiňovaný scindapsus nebo voděnka.

 

I obyčejná voda má živiny…

…alespoň na čas. I pitná voda obsahuje malý podíl minerálních látek a dusičnanů, které po určitý čas splňují nároky rostlin k růstu.

 

Průhlednou či neprůhlednou nádobu?

Jako zásobník živného roztoku můžeme zvolit nádobu průhlednou či neprůhlednou. Oboje má své výhody i nevýhody. Nicméně pro neprůhledné nádoby mluví více důvodů. Nepřítomnost světla minimalizuje růst řas a kalení vody. Jenže u neprůhledných nádob zase dovnitř nevidíme, a pak tedy nemůžeme pravidelně pouhým okem kontrolovat čistotu vody a stav kořenů.

 

Při hydroponickém pěstování použijeme tedy vhodnou plastovou nádobu s otvorem na vodoznak, který je praktickou pomůckou. Tato plastová průhledná trubička s plovákem nám zjišťuje výšku živného roztoku. Ukazuje nám minimální a optimální hladinu. Nádoba je poté vložena do jiné vhodné vodotěsné keramické či plastové nádoby, která bude sloužit jako zásobník vody.

Živný roztok je složený z vody a plných hnojiv v tekutém nebo pevném stavu. Jeho koncentrace by měla být 0,2 - 0,3 %, tj. 2-3 g (2-3 ml) na jeden litr vody. Vysoká koncentrace roztoku může kořeny rostlin značně poškodit, proto dbáme na správné ředění. Živný roztok dáváme rostlinám při každé zálivce. Nejlépe je řídit se radami na konkrétním hnojivu.

 

Moderní hydroponická hnojiva
Moderní hnojiva pro hydroponii najdete v obchodech pod názvem iontovýměnná hnojiva, a ta se vkládají do hydroponických nádob v kapslích nebo textilních sáčcích. Při každém dolití vody se vymění ionty obsažené ve vodě za ionty živné, které jsou těmito hnojivy vázány. Hnojíme tedy při každé zálivce, navíc další nespornou výhodou je fakt, že tato hnojiva vydrží zásobovat rostliny až šest měsíců.

 

Hydroponicky pěstované rostliny se v průměru zalévají jednou za 2-3 týdny, záleží na ročním období a druhu rostliny. Pokud ukazatel klesne na minimum, počkáme ještě dva dny a poté zalijeme zhruba do optimální výšky. Na maximum zaléváme pouze před delší nepřítomností nebo za letních veder.

Je to ideální řešení, pokud často jezdíte na cesty nebo třeba jen jednou za rok na dovolenou.

Celý roztok se doporučuje vyměnit jednou za 8 týdnů.

 

Nejčastěji se jako substrát neboli inertní plnidlo používá keramzit, je levný a nebrání přístupu vzduchu ke kořenům rostlin. Vydrží mnoho let v nezměněné podobě, přesto je vhodné rostlinu jednou za několik let přesadit.

I to je ale pokrok oproti klasickému hliněnému pěstování, tam musíme přesazovat často i každý rok. Navíc hydroponicky pěstované rostliny jsou méně napadány škůdci

Ke keramzitu ale jednu malou poznámku. Vždy se při koupi ujistěte, že je opravdu vhodný pro pěstování rostlin ve vodě. Keramzit pro stavebnictví je nevhodný, protože obsahuje množství chemických látek, které rostlinám nesvědčí a časem je mohou i zahubit.

 

Pokud vám keramzit nepřipadá příliš dekorativní, lze rostlinu zasypat i skleněnými korálky, oblázky, štěrkem či jiným omytým a čistým dekoračním materiálem. A kytka rostoucí v průhledných skleněných kuličkách vypadá opravdu krásně.

 

Jaké rostliny jsou vhodné a jak na to?

Nejjednodušeji přejdeme na hydroponii u mladých, právě ve vodě zakořeněných rostlin. Pokud chcete ale začít nově s rostlinou, která již roste delší čas v klasickém květináči, pak musíme kořenový systém nejprve zbavit všech zbytků půdy i organických zbytků.  To se nejlépe podaří ponořením rostliny asi na půl hodiny do kbelíku s vlažnou vodou a pak opatrným opláchnutím kořenů pod tekoucí vodou. Přitom kořeny prohlédneme a odstraníme špatné, nahnilé či jinak porušené.

 

Poté rostlinu přesadíme do vrchní nádoby, kořeny protáhneme otvory v první nádobě a zasypeme keramzitem. Do spodního dílu nalijeme vodu asi do ¾ výšky. Platí pravidlo, že čtvrtina kořenů by měla mít stálý kontakt se vzduchem.  V této počáteční fázi pěstujeme rostlinu jen v čisté vodě, nepřidáváme živiny. Hnojit začínáme až po této prvotní době, když se rostlina dobře zadaptuje. To poznáme podle tvorby nových kořenů, které mají typické bílé špičky. Zpočátku připravujeme roztok v poloviční koncentraci, až později v průběhu několika týdnů zvyšujeme koncentraci na plnou, doporučenou návodem.

Živný roztok přiléváme již naředěný a lijeme ho přímo do spodní nádoby, nikoliv přes vrchní vrstvu inertního materiálu.  Vlhkost by lákala plísně a srážely by se tam soli obsažené ve výživě.

 

Vhodné adeptky pro pěstování:

Břečťan, filodendron, monstera, voskovka, voděnka, scindapsus, vepřinec, dračinec, žumen, kolopejka, azalky, begónie a ibišky, dokonce i kaktusy, ale s patřičnými zkušenostmi lze pěstovat prakticky cokoliv.

Doba květu i vegetačního klidu se u hydroponicky pěstovaných rostlin v ničem neliší od klasických.

Reklama