Hvězdy z První republiky září i dnes. V čem spočívá jejich kouzlo?

Hvězdy z První republiky září i dnes. V čem spočívá jejich kouzlo?

Jsou jako obrazy z muzea, krásné, dokonalé i v těch nejmenších detailech. Jsou svědectvím doby, ve které žily a zářily. Zasněné oči vzbuzují touhu jedním dotykem zmařit nepřekonatelný věkový rozdíl a dozvědět se, proč okouzlují i dnes.

„Nemohl jsem se na ni vynadívat a pořád jsem se k ní vracel,“ řekl mi jeden kamarád o své „o sto let starší“ krásce z obrazu. Která dnešní žena by si nepřála takovou poklonu a pohled, jež se vrací, protože se nemůže nabažit?

Jistě, každá doba má své hvězdy a měli bychom nechat padat ty své. Soukat se dnes do upnutých šatů, které zdůrazňují útlý pas a při každém kroku lehounce šustí, postrádá logiku, čas a příležitost. Stejně jako vlasy krotit do vln cukrovou vodou. Jenže… „jak ona to dělá“, když vejde do sálu, všem přítomným mužům se rozzáří oči, vypadne kapesníček a za každou cenu se jejich pohledy alespoň musí potkat. To novodobému rytíři, zvanému „muž“, momentálně úplně postačí. Všechno další má svůj čas. A nikdo ani nepomýšlí na zbrklá řešení, která by to, co má být, uspíšily.

Od žen, které zářily na stříbrném plátně, nás dělí téměř celé století. V čem jsou jiné a předběhly dobu svou, i tu naší? „Ty ženy měly charisma, nemusely se obnažovat, aby vzbuzovaly fantazii, tedy byly skutečně sexy. Uměly se chovat, byly nejen hezké, ale většinou i skutečně krásné.“ To je názor jednoho z dnešních mužů. Jaké další ingredience to jsou, které kromě krásy umožnily zářit a zapalovat po tak dlouhou dobu?

Kombinace rozpustilosti, smyslu pro nadsázku a inteligence. To byla správně namíchaná kombinace, která Natašu Gollovou proslavila.

„Kdybych měl pojmenovat jednotlivé květy, ze kterých byla složena fantastická kytice jejího herectví,“ řekl svého času o Nataše Gollové herec Miroslav Horníček, „řekl bych: plachost, cudnost, zmatek a zpoza těch rysů vyhlížející smích, který se právě tak dovedl skrývat v hloubce očí, jako z nich náhle tryskat, byla tu něha a byl tu dívčí vzdor, a to všechno ne jako jednotlivé prvky střídající se podle potřeb té nebo oné situace, ale jako šálivý proud, jako sladce matoucí celek, kde vždycky bylo přítomno všechno, kde postava žila v několika plánech a kde jsme zahlédli – sklonění nad studánkou – zlato paprsku i samet tmy, rozmarnou vlnku a padající oblázek a nikdy, nikdy nehybnost a pouhé trvání či pouhé zrcadlení.“

V očích Nataši Gollové jiskřila rozpustilost, temperament a inteligence, skrývaly v sobě ovšem i něhu a plachost.

„Žít pro budoucnost je stejně chybné jako žít v minulosti, a jenom ten, kdo žije pro přítomnost, dovede plně ocenit, co mu přinese dnešek,“ řekla herečka, která byla svá, ale příliš provokovala. Adina Mandlová, která okouzlovala nevšední krásou a přirozeným, inteligentním vystupováním. Při sledování filmů pro pamětníky neunikne divákovi skutečnost, že Adina byla jednou z mála českých hereček, ne-li jediná, která hrála přirozeně, bez teatrálního přehrávání, unylosti a dalších manýr, kterých tehdy hojně užívaly jiné herecké hvězdy.

Zasněný pohled byl pro Adinu Mandlovou spíše výjimečný. Mnohem více jí byla vlastní spontánnost, prostořekost, upřímnost a vtip.

Lída Baarová byla jako herečka ve svých začátcích možná tuctová, ale co se týče vzhledu – ten byl výjimečný. Nešla přehlédnout, zářila. Ve své éře, na přelomu třicátých a čtyřicátých let, patřila k nejkrásnějším a neobsazovanějším filmovým hvězdám. „To nebyla obyčejná krása,“ tvrdil o Baarové režisér Otakar Vávra, který s ní natočil čtyři filmy. „Baarová měla zvláštní kouzlo. Jakmile někam vešla, vše ztichlo. Jako by lidi očarovala.“ Dokonce tak, že s ní probíral její lásky i Adolf Hitler a jeho ministr propagandy Josepf Goebbels se do ní zamiloval.

Čarokrásná Lída Baarová

Nataša Golová, Adina Mandlová i Lída Baarová byly jedny z nejkrásnějších hereček své doby. Byly filmaři stvořeny k tomu, aby okouzlovaly celé generace můžu a dařilo se jim to z filmového plátna, jak je vidno, dobře. Jenže muži touží po skutečných ženách, které sestoupí z plátna, z obrazu přímo k nim, tak jak se to událo v příběhu „Dívky v modrém.“ Jeden ze současných mužů vzkazuje nám současným ženám: „V dnešní době je mnohem více žen, které mě dokáží okouzlit, a jsem tomu rád...“

Patříte mezi ně...

Zdroj: Robert Rohál: Osudy nehasnoucích hvězd
Foto zdroj: Facebook