.

Hurá na vodu!

Cestování

Hurá na vodu!

Hubnoucí projekt čtenářky Vlaďky006 sice skončil, přesto se Vlaďka nadále věnuje zkoušení nových sportů (které mohou pomoci v hubnutí). Co vyzkoušela nyní a co se jí vše přihodilo?

Jednoho zachmuřeného dne jsme zasedli s manželem navečer k televizi. Zrovna běžel druhý díl seriálu Proč bychom se netopili. Oba jsme se nasmáli. Manžel občas prohodil: „To je hustý, už jsem na vodě byl, bych zase jel.“ A podobné věty. Mlčky jsem jeho výkřiky do tmy ignorovala.

stany_na_vode

Příští týden předčasně ukončil práce na zahrádce, jen aby mohl vidět pokračování seriálu. Netrpělivě poposedával, pak se odvážil zeptat: „A tys byla někdy na vodě?“ Vtom se zrovna převrhla loď se seriálovými hrdiny, Křižákem a Danou. Manžel viděl můj obličej a dál se na nic neodvážil zeptat. Jen tak ledabyle prohodil: „Vždyť je to jenom film.“
Odvětila jsem: „Máš pravdu, a taky tam stojí celej štáb a určitě i zdravotník, kdyby se nějakému herci něco stalo, ale stát se to nám, tak nám nikdo nepomůže.“
Zase na chvilku ticho. Seriál skončil, a aby toho nebylo málo, následující pořad se jmenoval Konec vodáctví v Čechách. Kde krom kritiky opilých vodáků padla zmínka o obrovském poklesu zájmu o vodu a krachu mnoha půjčoven lodiček.
Manžel vylítl, jako by se pod ním uvolnilo péro z gauče, a se zdviženým prstem vykřikl: „To tak ale nemůžeme nechat, vodáctví je česká tradice, ta se musí udržet.“
Protestovala jsem: „Ani máčkem, spát ve stanu s havětí, dennodenně skládat a rozkládat stan, balit karimatku, spacák, vše rvát do barelů, poslouchat do noci opilecké písně a koupat se leda ve vodě z řeky.“
Manžel zkusil hru na city: „Jsi nějak zfajnověla. Taková jsi nebyla, vždycky s tebou byla sranda, spali jsme i pod širákem a...“

Nenechala jsem ho dokončit a šla raději dělat, že spím. Nespala jsem celou noc. Manžel, když si do hlavy něco vezme, jen tak to z hlavy nepustí. A také kvůli tomu, že mě nazval fajnovkou. To nesnáším, protože se domnívám, že fajnovka rozhodně nejsem.

Další dny bylo doma podezřele ticho, klid a o vodě už nepadla ani zmínka. V duchu jsem se radovala, že jsem zase vyhrála.
Až jednou jsem manžela načapala, jak na internetu hledá samonafukovací karimatky.
„Co děláš?“
„Jen se dívám.“
A snažil se rychle dokončit on-line nákup a opustit stránku.
Jenže my ženy nejsme tak pomalé, oči máme ostříží a i na sto metrů vidíme blonďatý vlas na manželově saku.
„To neukecáš. Vidím, žes objednal dvě karimatky. Tak na co?“
„Do stanu na spaní.“
„Do jakého?“
„My těch stanů máme víc?“
„No tak asi na balkoně stanovat nebudeme, ne?“
„Ne na balkoně ne, ale u Ohře ano. Jede pár kolegů ode mě z práce, nějaký jejich známý, ptal jsem se i po našich známech, ti by jeli taky. Celkem nás jede asi tak dvacet až dvacet čtyři.“
„Doufám, že mě nepočítáš. V životě jsem na tom nejela a ani nepojedu.“
„No tak to je fajn, tak to aspoň pohlídáš všem mým kolegům jejich děti.“

Funěla jsem vzteky, vím, že tohle by byl schopen manžel udělat. Nakonec jsem tedy souhlasila.

Jak se blížil den odjezdu, vodáci odpadávali a nakonec zbyla šestičlenná posádka. Moc bych těch dětí tudíž nehlídala, ale zase se mi nechtělo vycouvat a být za tu fajnovku.
Den před odjezdem přišly karimatky. Uf, na poslední chvíli. Smůla byla, že jedna byla prasklá u ventilku. Takže jsem ještě ten den letěla na poštu a karimatku vracela dodavateli zpět. Věděla jsem, že reklamace se už nestihne včas, a tak jsem vyštrachala dvě tří vrstvé karimatky ze skříně. Neboť mě manžel informoval o tom, jakou mám smůlu, že zrovna ta moje je píchlá. Dělala jsem ramena, že mi to ale vůbec nevadí, že jsem spala pod širákem na šutrech a nejsem žádná fajnovka.

Konečně odjezd, už aby ta voda byla za mnou. Horko těžko jsem se loučila se svou postýlkou. Manžel s jeho kolegyní Pavlou mě po práci vyzvedávali doma. Házela jsem věci do chodby a nosila do auta. Vylítnu zpět 4 patra a manžel stále stál v chodbě jak solný sloup.
„Pomůžeš mi?“
„A co mám dělat?“
Těšením mu vynechávaly mozkové závity.
„Třeba si jdi pro krosnu, máš ji v ložnici. Jsem už obutá, tak ať se nemusím zouvat.“
A stojí dál. Pro krosnu jsem tedy poslala ségru. Bafla jsem krosnu, stan a řvu na manžela:
„Vezmi ještě spacáky!“
„Jo, jasně.“
Houkl na mě, když jsem si to metala po schodech.

Sedla jsem do auta. Manžel hodil náklad do kufru a jelo se.
Cestou jsme ještě vyzvedávali čtvrtého cestujícího - Jardu. Blížili jsme se k jeho domovu, když v tom jsem si vzpomněla, že jsem na krosnu dala ještě manželovy sandály do vody, abych na ně nezapomněla. Do krosny se nevešly, tak jsem je flákla na ni s tím, že bych je pak zase ledabyle flákla do auta.
Vzala jsem telefon do ruky a volám ségře:
„Hele, nejsou v ložnici náhodou sandály do vody? Tam, jak byla ta krosna?“
„Jo, jsou tady.“

Manžel zuřil. Hned hysterčil, v čem teď bude jezdit.
„Klid, mám vždy náhradní plán. Tady kousek jsou Vietnamci, tam seženeš všechno. Zavolej Jardovi, že se trochu zdržíme.“

Jarda zrovna večeřel a připravoval se, takže zdržení uvítal. U Vietnamců jsme sehnali „criss crossky“ velikosti 47, padly jako ulité. Sedly lépe než sandály do vody.
Machrovala jsem: „Jsem ti je nevzala schválně, byly pěkně na prd ty sandály, hlavně ti byly o číslo menší a vše stíháme v pohodě. Jarda stejně ještě není připravenej, vím, co dělám, a ty mi furt nevěříš.“

Boty jsme sehnali, Jardu nabrali a vyrazili směr Loket. Konečně jsme dojeli do kempu. Začali jsme stavět stan a vybalovat věci naší čtyřčlenné posádky. Nakonec jsme ve čtvrtek dojeli jen čtyři. Další dva měli dojet v pátek. Vše je vybaleno. Mám pocit, že nám něco chybí. Začínám hysterčit pro změnu já:
„Tys nevzal ty spacáky?!“
Manžel zvedá telefon a volá ségře:
„Prosím tě, nezůstaly někde v chodbě spacáky? Cože? Jsou tam? Hm, tak to je blbý. Hm, tak nic. Hele, zítra za náma jede kolega, tak je u nás vyzvedne, to domluvím a dám ti vědět v kolik.“
Obrátil se na mě a říká:
„Máš teď náhradní plán?“
„Jo, zabiju tě, stáhnu z kůže a budu spát na tom.“

Skočila mi do řeči Pavlína: „Já tu mám v Lokti kámoše, se zeptám, jestli nemá náhodou spacáky na půjčení a nepřivezl by nám je.“
Zavolala kamarádovi a díky bohu dva spacáky na půjčení měl, přivezl je až do kempu.
Manžel na to:
„Stejně by se do auta už nevešly. Jsem měl náhradní plán, vím, co dělám. A ty mi furt nevěříš.“
Tak hurá, ubytováni, uklidněni jsme si zašli na polévku, pivečko a otevřeli první lahev Magistra, aby se nám lépe usínalo.

Na druhý den nás čekala rozcvičková trasa. Kousek od Královského Poříčí byl kemp, kam jsme hodlali převézt lodě a sjet zpět do Lokte, počkat na další členy posádky a naše spacáky, vrátit ty vypůjčené, rozvést auta na stanoviště, strávit v Lokti druhou noc a pak se vydat do kempu Hubertus. Nocovat v Hubertu jednu noc, ráno si sjet Hubertovské peřeje a skončit ve Vojkovicích.

Příště se, milé čtenářky, dozvíte, zda počáteční překážky byly předzvěstí katastrofy, a varováním, že na vodu jet nemám, a nebo něco, co jsem hodila za hlavu a vodu si nakonec užila.

Vlaďka006

Čtěte také:

   
14.08.2012 - Příběhy - autor: (red)

Komentáře:

  1. avatar
    [21] LudPa [*]

    Sml16

    superkarma: 0 14.03.2013, 17:56:20
  2. avatar
    [20] dajrin [*]

    Dcera se letos poprvé vydala na vodu a já o ni měla takový strach...

    superkarma: 0 28.09.2012, 10:59:13
  3. avatar
    [19] RosaGloriaDei [*]

    na vodě jsem nikdy nebyla a je mi to líto

    superkarma: 0 14.09.2012, 20:27:28
  4. avatar
    [18] hubajda [*]

    na vode jsem nebyla a zrejme asi ani nebudu

    superkarma: 0 25.08.2012, 15:16:23
  5. avatar
    [17] tajnostii [*]

    Je to ěkná zábavaSml22

    superkarma: 0 19.08.2012, 10:56:15
  6. avatar
    [16] denkas [*]

    Vodu mám spojenou s komárama.Takže néééé

    superkarma: 0 16.08.2012, 21:24:38
  7. [15] magic11 [*]

    každý rok jezdíme s partou vodáků na Vltavu, rok od roku je to sice horší, hodně komerce a Vltava přeplněná, ale i tak to milujeme

    superkarma: 0 14.08.2012, 21:12:12
  8. [14] Trefa [*]

    Trefa:od mala s detmi jsme chodili k vode.bydlela jsem blizko reky Sazavy.nekolikrat jsme postavili stan a zustali do rana.bylo to krasne.

    superkarma: 0 14.08.2012, 14:41:13
  9. avatar
    [13] vladka006 [*]

    carmi — #5 Až ten poslední den. Ten druhej jsem byla pěkně nasr... a samonasírací. Třetí den byl super. Už jsme byli krásně sehraní.

    superkarma: 0 14.08.2012, 13:23:38
  10. [12] step1 [*]

    Na vodě jsem nikdy nebyla, ale párkrát jsme vezli syna s kamarádama. Ráda bych si to zkusila taky, musí to být fajň plout po řece.

    superkarma: 0 14.08.2012, 13:13:55
  11. [11] doginka [*]

    Já věřím,že sis vodu užila. Já se také bála,ale bylo to  superSml67

    superkarma: 0 14.08.2012, 12:56:00
  12. avatar
    [10] ekleinovka [*]

    Ráda bych zkusila raft na divoké řece.....

    superkarma: 0 14.08.2012, 12:23:18
  13. [9] e.l.e.o.n.o.r.a [*]

    My za pár dní míříme směr Paseky nad Jizerou a už se těšíme, už dovolenou potřebujeme jako sůl.

    superkarma: 0 14.08.2012, 11:23:31
  14. avatar
    [8] delfi.na [*]

    Už se těším na pokračování. Připomíná mi to můj první zážitek s vodou. Půjčila jsem si spacák od kámošky, byl až do -25 stupňů a jak jsem vždycky pečlivá, tak jsem ho při přestupu na jiný spoj zapomněla v původním vlaku. Manžel pouze odvětil: "Teda lásko, ty jsi takový romantik, klidně schválně zapomeneš spacák, aby jsme spolu spali v jednom spacáku." Sml30  

    superkarma: 0 14.08.2012, 09:21:04
  15. avatar
    [7] Jindriska8 [*]

    Voda mě láká,musí to být krásná zábava!Sml22

    superkarma: 0 14.08.2012, 09:12:47
  16. avatar
    [6] Hanula [*]

    lidicka — #1 Sml16 vodu také moc nemusím

    superkarma: 0 14.08.2012, 08:37:54
  17. avatar
    [5] carmi [*]

    Zkusím hádat - vodu sis nakone užilaSml16

    1. na komentář reaguje vladka006 — #13
    superkarma: 0 14.08.2012, 08:36:35
  18. [4] Roland [*]

    Na loďce by mě lákalo se projet krátce a za pěkného teplého počasí.

    superkarma: 0 14.08.2012, 07:48:08
  19. [3] žížala.křížová [*]

    ...já jsem zmrzlík, takže představa věčně mokrého nebo vlkhého oblečení a vůbec věcí, mne moc neláká... Ale kus romanitky v tom rozhodně je...tak možná někdy - kdo ví. Člověk by měl v životě zkusit všechno, nebo alespoň co možná nejvíc...Sml30

    superkarma: 0 14.08.2012, 07:45:17
  20. avatar
    [2] Kytinkak [*]

    včera jsme se plavili po Oravské řece na Slovensku na voru a bylo to super Sml67

    superkarma: 0 14.08.2012, 06:54:10
  21. [1] lidicka [*]

    Na vodu bych nejela, neláká mně toSml23

    1. na komentář reaguje Hanula — #6
    superkarma: 0 14.08.2012, 06:17:28

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa na téma osteoporóza
Anketa na téma: Zubní zdraví

Náš tip

Doporučujeme