Zdraví

Hurá na snowboard aneb jak se jezdí s instruktorem

Honza Kincl splňuje několik z hlavních předpokladů úspěšného sportovního instruktora – je sympatický, mladý a komunikativní. „Instruktorováním“ se živí pouze částečně, je pro něj spíš koníčkem než zdrojem příjmů, asi jako pro většinu českých instruktorů snowboardingu. Pokud zrovna nestojí v Jeseníkách na sjezdovce a neučí klienty jezdit, studuje na ČVUT informatiku a ještě stíhá spolupracovat jako externista s firmou zbývající se informačními technologiemi.

 

Honzo, co vlastně musí mít takový instruktor za vzdělání nebo kurz?

Aby se člověk mohl stát instruktorem, musí si udělat instruktorský kurz. Budoucí instruktoři se na něm učí jednak teorii – např. o historii snowboardingu, o lavinových nebezpečích, psychologii jednání s klientem apod. Pak samozřejmě také praktické  „instruktorování“ na sněhu. Kupodivu člověk se na kurzu neučí jezdit, jak by si někdo mohl myslet, to by už pro instruktora neměl být v žádném případě problém. Celý výcvik je hlavně o tom naučit se učit. Instruktor musí zvládnout metodiku výuky, správné předvádění jízdy a musí umět vysvětlit a opravovat chyby.

 

Takže se učíte třeba i zachraňovat lidi z lavin J?

Lavinám je věnovaná jedna samostatná přednáška, probírají se tam věci o stupních lavinového nebezpečí, o zásadách pohybu na rizikových místech a i třeba základní postupy pří hledání lidí pod lavinou.

 

Než jsi začal učit, jezdil jsi hodně?

Jezdil jsem asi 4 roky. Ale měl jsem poměrně velkou výhodu v tom, že sám jsem na začátku šel do školy snowboardingu. Zažil jsem si to tenkrát z druhé strany J. Bylo to na začátek to nejlepší, co jsem pro sebe mohl udělat. Člověk se během 4 dní s instruktorem naučí tolik, co za celou sezónu ježdění bez něj.

U nás na to ještě lidi bohužel nejsou zvyklí. Snowboard se bere spíš jako taková zimní legrácka a lidé mají v povědomí, že bohatě stačí učit se sám, nebo se nanejvýš řídit radou od kamaráda… mám na mysli takové to „Dej váhu na přední a jeď!“. Ve skutečnosti jsou začátky na snowboardu prakticky stejně náročné jako na lyžích, na kterých si nikdo jako samouk většinou už netroufne začít. Člověk se sice také naučí jezdit sám, ale stojí ho to mnohem víc námahy, spoustu pádů, modřin a zbytečných zranění. Pokud jde klient do školy, naučí se jezdit v průměru během 4 dnů, a to bez pádu a bez zbytečného fixování chyb, které by ho pak mohly v budoucnu brzdit.


Jsou zkoušky hodně náročné, co u nich musíš „předvést“?

Na konci instruktorského kurzu, po závěrečném večírku J probíhají závěrečné zkoušky. Skládají se ze tří částí. Jednou je test z teoretických přednášek, další je metodický výukový výstup v angličtině nebo němčině a poslední jsou jízdy, které hodnotí tři zkoušející. U jízd je přesně stanoveno, co se pojede – např. oblouk zvýšením nebo „padající list“ atd. Z každé části instruktor dostane známku 1-3, přičemž trojka znamená, že neuspěl. Na základě známek se buď rovnou stane instruktorem (pokud splní všechny tři části), nebo čekatelem (pokud splní dvě části , ten musí potom absolvovat opravné zkoušky. No a poslední možností je, že neupěje vůbec.


Můžeš nám říci, jaké spektrum lidí tvoří tvoji klientelu a kterou skupinu z nich učíš nejradši?

Klientelu na horách tvoří většinou cizinci a záleží na tom, kde se daná oblast nachází. Já třeba učím na Ramzové v Jeseníkách, a tam máme hlavně Poláky. Ale často i Holanďany, Němce, Angličany a nebo třeba i Australany... Věkově je to od 6 tak do 60. Spektrum je fakt veliké.

V učení je hlavní rozdíl, jestli má člověk takzvanou „individuálku“ nebo skupinu. Individuální výuka je sice pro klienta dražší, ale ve výsledku je pro něj mnohem přínosnější a i pro instruktora příjemnější. U skupiny dochází kvůli bezpečnosti k různým prostojům u klientů. V určitých fázích totiž musím klienta doslova doprovázet za ruku, a to opravdu nejde dělat s celou skupinou najednou. V takových chvílích pak lítám nahoru a dolů a klienti musejí čekat. V lyžařské škole, pro kterou pracuji, je maximum 6 lidí na jednoho instruktora, což je ještě poměrně přijatelné. V jiných školách jsem viděl i dvojnásobek. Takže učím nejraději individuálně a raději mladší osoby než jsem sám. Ale to zas tak důležité není. Jezdit naučím každého…J!

 

Soutěžní otázka 8. – Jaký je slogan letošního dne AIDS?


Učíš i děti? Jestli ano, od kolika let?

Děti učím taky. Ve škole máme i půjčovnu a dají se tam půjčit i úplně malé „snowboardky“ pro děti. Je dobré vyzkoušet, jestli se to dítěti vůbec bude líbit, než hned kupovat vlastní, ne zrovna levnou výstroj. S věkem na začátek je to jiné než s lyžemi. Na lyže se chodí učit děcka do lyžařské školky už někdy od tří let. U snowboardu to nejde, protože tam ten začátek je trochu míň přirozený než u lyží. Už to, že nejezdíte tělem přímo dopředu, ale natočeni na stranu, a zatěžujete hrany atd. Podle mých zkušeností bych řekl, že nejdřív to má smysl tak od 6 let. V 7 letech už jsou děti schopné jezdit vcelku pěkně. Všechno se jim už lépe vysvětluje a i ony mají lepší schopnosti zkoordinovat pohyby a snowboard dobře ovládat.


Pozná se už napoprvé, zda snowboarding klientovi půjde, nebo ne?

Toto se moc říct nedá. Jsou klienti, kteří zezačátku vypadají, že půjdou extrémně rychle, ale pak se v nějaké fázi „zaseknou“ a nemůžou se zbavit určité chyby. Naučit jezdit se dokáže opravdu každý. Někdo musí dřít trochu víc, ale ve výsledku na tom může být zase o to lepší.


Jak je to s vybavením, schvaluješ nakupování v bazarech?

No, sám jsem si věci v bazaru nikdy nekoupil, protože jsem začínal až někdy v patnácti, a to už člověk zase tolik neroste. Taky jsem už věděl, že se ježdění budu fakt pořádně věnovat. Ale v zásadě proti tomu nic nemám. Zvlášť první snowboard nevydrží většinou moc dlouho. Stačí pár kamínků, kterých je na českých sjezdovkách někdy požehnaně, a nový snowboard už vůbec jako nový nevypadá. Co je důležité, ale lidi na to docela zapomínají, jsou především dobré boty a vázání, které na ně sedí. Spíš bych jezdil na horším prkně, ale v dobrých botách, které budou sedět a je v nich sucho a teplo.

Honzo, díky moc za rozhovor i za čas a užij si sezónu… snad už brzo začne.

A co vy, ženy-in, jezdíte na snowboardu, nebo by vás to do budoucna lákalo?

Učily jste se někdy jezdit s instruktorem, jaké to bylo?      

 

 

 

 

 

 

 

 

 

   
30.11.2006 - Zdraví - autor: Martina Machova

Komentáře:

  1. [16] housenkam [*]

    Já určitě raději lyže, než snowboard.

    superkarma: 0 14.02.2012, 09:38:59
  2. avatar
    [14] Kikinka001 [*]

    jo jo přesně taky mám takové štěstí

    superkarma: 0 03.12.2006, 10:00:50
  3. avatar
    [13] 801926027 [*]

    Při mém štěstí bych si nejspíš něco narazila nebo zlomila. A to riskovat raději nebudu.

    superkarma: 0 01.12.2006, 17:00:47
  4. avatar
    [12] Amálie [*]

    Já raději sjezdovky, mam tam oddělené nohy a Vlk na mně může na sjezdovce řvát: "Používej ty hůlky, táhneš to za sebou jak smetáky!!!"

    superkarma: 0 01.12.2006, 09:32:55
  5. avatar
    [11] Amálie [*]

    Meander: A že k tomu sem tam nemáš daleko, že?

    superkarma: 0 01.12.2006, 09:31:34
  6. avatar
    [10] Mandle [*]

    Tak to my s lyže prodali Tak moc nás prkno nadchlo, že už na ně nevlezeme a děti bychom chtěli učit hned na prkně...teda to přenecháme instruktorům, protože nám přijde, že se od nich děti učí líp. Mají větší respekt a instruktor ví fígle, co my neznáme. Nechci nechat děti omlátit jako sebe

    superkarma: 0 30.11.2006, 14:45:20
  7. avatar
    [8] Petunie [*]

    Teda jsem na sport naprosty drevo, ale s takovymhle instruktorem bych si dala rict...

    superkarma: 0 30.11.2006, 11:50:06
  8. avatar
    [7] Meander [*]

    Já radši umřu na otravu alkoholem.

    superkarma: 0 30.11.2006, 11:08:07
  9. avatar
    [6] skolacka [*]

    Tak my loni vyrazili na jeden den s instruktorem a taky mě to chytlo - škoda že až na konci sezony, takže letos před vánocema s lyžema do Alp a pak už bych chtěla jen na prkno u nás na Šumavě

    superkarma: 0 30.11.2006, 10:32:34
  10. avatar
    [2] Mandle [*]

    Od malička jsem lyžovala a už mě to přestávalo bavit. Předloni jsme si s manželem půjčili prkna a týden na horách jsme se mordovali sami. Byla to skvělá sranda, záhul, úplně něco jinýho. Nadchlo nás to tak, že jsme si vloni koupili prkna a celou zimu jezdili. Baví nás to daleko víc, je to pro nás něco nového a hlavně pro lyže nezajímavá sjezdovka je na prkně o hodně zajímavější takže můžeme dál jezdit po českých horách Teda letos jenom manžel, já budu stát pod kopcem a pekáčovat s naším synem. Čekáme druhý tak nechci nic riskovat, ale mám slíbeno, že příští zimu už se svezu

    superkarma: 0 30.11.2006, 07:49:57
  11. [1] Daniela_ [*]

    Já vždy lyžovala,ale extra mě to nebavilo...tak jsem loňskou zimu zkusila prkno a už jsem nechtěla jinak Tak jsem si koupila výbavu a začala se učit, podotýkám sama! Ale chytlo mne to tak jsem jezdila každou volnou chvíli a myslím (i podle ostatních), že jsem udělala celkem pokroky Ale hlavní je,že je to sport který mne nadchnul,jako nic jiného a na prkně se odreaguju od všech starostí a problémů jako nikde jinde.Takže hurá ať napadne sníh a máme na čem řádit

    superkarma: 0 30.11.2006, 07:39:13

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Výzkum žena-in.cz – téma bolest, horečka a nachlazení
Trápí vás exém? Zapojte se do testování RadioXar

Náš tip

Doporučujeme