Knoflík, který můj syn spolkl, nakonec přece jen vyšel ven přirozenou cestou. Když jsem ho uviděla, připadala jsem si, jako bych konečně našla truhlu zlaťáků na ostrově pokladů. Trvalo to totiž dlouhých dvanáct dní a já už se bála, jestli jsem ho nepřehlédla.

rtgPo neuvěřitelných téměř 14 dnech se spolknutý knoflík znovu objevil. Nevypadal už ale rozhodně jako nový, ani nebyl zrovna nablýskaný – žaludeční kyseliny s ním udělaly své. No posuďte samy – neodolala jsem a vyfotila vám ho. Vím, že některé z vás se této dokumentace „bály“, alespoň jste to psaly v diskuzi pod minulým článkem, ale vzhledem k tomu, že od té doby, co je knoflík venku ho po mně chtějí všichni vidět, rozhodla jsem se, že ani vás o to nemůžu ochudit. Nemějte strach, před focením, byl knoflík řádně vyčištěn a důkladně omyt, abych ho mohla synovi schovat na památku.

knoflik

Množství vlákniny, které jsme do synka cpali, mělo nakonec tedy zřejmě úspěch a knoflík se dostal v pořádku ven. Pokud by někdo z vás někdy, nedej bože, ve svém okolí řešil podobný problém, zkuste to určitě také, případně poraďte svým blízkým a hlavně nepropadejte panice – jak je vidět, trvá to opravdu dlouho, než si organismus poradí. Hlavní je, že to nakonec opravdu v 90 % zvládne.

knoflik2

Já jsem ráda, že už to máme za sebou. Nejhorší pro mě bylo asi to, že pokaždé, když syn zaplakal, nebo se choval jinak než obvykle, bála jsem se, jestli mu něco není. Problém u takhle malých dětí je, že vám neřeknou, co a kde je bolí a jak moc. Vše musíte jen odhadovat podle jejich chování. Jsem moc ráda, že už nemusím při každém zavzlyknutí přemýšlet o tom, jestli jet rychle na pohotovost.

dite

Dvanáct dlouhých dní plných obav o synovo zdraví mělo nakonec i nějaký přínos. Adámek se alespoň naučil jíst nová jídla, jako zelí a jáhly. A některá, jako např. ovesnou kaši a chleba, kterým se teď cpe, kdy to jen jde, si dokonce moc oblíbil, takže je v jídelníčku necháme zařazená i dál. Děkuji moc za vaše tipy, rady i milá slova útěchy. Věřte, zkoušeli jsme vše, včetně těch švestek, mrkve a jogurtu. Jediné, co jsem se bála vyzkoušet, byl snad ten ricínový olej. Jak totiž správně zmiňovala čtenářka s nickem gerda [*] v diskuzi u minulého článku – účelem nebyl průjem, ale obalení knoflíku zbytkovou stravou. Více v diskuzi pod článkem zde.

Adámek se poté, co jsem ho teď těch 14 dní nacpávala, jak posvícenskou husu, pěkně, jak se říká lidově, rozežral a cpe se za dva. Tak jen doufám, že z něj kvůli této knoflíkové příhodě nebude malý Otesánek. Minulý týden jsme totiž byli také v poradně na desetiměsíční prohlídce a měl už přes 10 kilo a 80 cm, což jsou prý míry 14měsíčního dítěte. :-)

Konec dobrý, všechno dobré, jak se říká, a já se s vámi tedy pro dnešek loučím a doufám, že takovýchto příběhů pro vás budu mít co možná nejméně.

Čtěte také:

Reklama