.

Hurá do Maďarska

Cestování

Hurá do Maďarska

Pocházím z rodiny chudé, leč poctivé. Do školních lavic jsem usedala v sedmdesátých letech – tedy v době tuhé normalizace - a tak bylo mé dětství opředeno pionýrskými šátky, budovatelskými básněmi a brannými hrami “O partyzánský samopal”.

Jako dítě jsem samozřejmě spoustu věcí vnímala jinak, než kdybych byla v té době již dospělá, a tak jsem se upřímně radovala z vítězství v celoškolní recitační soutěži, kde jsem excelovala s básní o velkém Leninovi. Byla jsem pyšná na své členství v pěveckém sboru a horlivě se učila truchlivé a bojovné sovětské písně o velké vlastenecké válce, vykořisťovaných dělnících a rolnících a vykonávala jsem důležitou funkci kronikářky našeho pionýrského oddílu Rudá hvězda.

O cestování se nám tehdy mohlo jenom zdát. Či – přesněji řečeno – většinou jsme ani nesnili. Dovolená na Kanárských ostrovech byla tehdy utopií stejného ražení, jakým je dnes výlet na Mars. A tak jsme se ani nesnažili o něčem takovém přemýšlet.

Zkrátka a dobře, v sedmdesátých letech se beztrestně mohlo jezdit k moři do Bulharska, Rumunska a Německa, ti šťastnější si užívali mořských vln v Jugoslávii, a tím musely být touhy a sny socialistického člověka naplněny.

Jak jsem řekla již v úvodu, pocházím z rodiny chudé. Moře v Bulharsku pro nás bylo nedostupné, a tak se rodiče rozhodli, že svým dětem dopřejí pohled na větší množství vody, než je Lipenská přehrada tím, že nás vyvezou do Maďarska k Balatonu.

Byli jsme s bratrem děti skromné a vděčné za cokoli, co se vymykalo běžnému životnímu standardu, a tak jsme tento návrh našich rodičů přijali s nadšeným hýkáním, jásotem a veselím a okamžitě jsme se začali nezřízeně těšit. Naše nezkažené dušičky překypovaly nadšením a troufnu si říct, že kdyby nám někdo v tu chvíli nabídl pobyt na Floridě, pohrdlivě bychom ho odpálkovali s tím, že my přece jedeme do Maďarska k Balatonu. Pche!

Zajímavé je, že když dnes prohrábnu své vzpomínky na tuto exkluzivní dovolenou, vybavují se mi jen samé nedůležité příhody, které se samotným pobytem u bájného Balatonu nemají moc společného.

Třeba příprava. Samozřejmě, že jsme jeli pod stan. Hotel byl pro mastňáky, a to my jsme rozhodně nebyli. Výhled na táboření pro nás byl rozhodně lákavější, než kdybychom měli chodit v nažehlených košilích do hotelové restaurace.

Jenže se stanováním jsou – co se týče přípravy – celkem problémy. Nesmí se na nic zapomenout, protože jakékoli opomenutí se může pro ničím nerušený pobyt stát osudným.

Po válečné rodinné poradě byly přípravné práce rozděleny takto: tatínek se postará o dobrý stav naší Škody 1 000 MB, maminka o jídlo, oblečení, stanové potřeby, spacáky, lehátka, ručníky, nádobí, opalovací krémy, deky na pláž, hygienické potřeby atd. My s bratrem jsme měli za úkol uklidit si před odjezdem pokoj a sbalit si lehké zavazadélko obsahující hru Člověče nezlob se, knihu a karty.

Rozdělení úkolů vskutku spravedlivé, řekla bych ironicky z dnešního pohledu. Tehdy jsem nad tím nepřemýšlela a maminčina nálož mne skutečně netížila.

Musím říct, že moje maminka vždycky uměla dobře organizovat a měla úžasný dar myslet na věci nás všech. Vrhla se do svého přídělu s vervou sobě vlastní a v ložnici se pomalu vršily hromady potřeb na táboření.

Tatínek trávil každé odpoledne důležitým poleháváním pod svou Škodou 1 000 MB, chodil unavený z té těžké práce a starostlivě líčil unavené mamince, jaký je stav ložisek, brzdových destiček, kulových čepů, chladící kapaliny, brzdové kapaliny, alternátoru a jeho uhlíků, klínových řemenů, rozdělovače, svíček a karburátoru včetně filtru. Maminka chápavě pokyvovala hlavou a v duchu si sumírovala, na co ještě nesmí zapomenout a že musí přibalit i lékárničku.

Konečně nadešel den D, všechna zavazadla byla uložena a naložena, tatínek seděl v pohotovostní pozici za volantem, já s bratrem vzadu a čekali jsme na maminku, která ještě kontrolovala všechny uzávěry přívodů vody a plynu. Když konečně přiběhla a usedla, dostalo se jí lakonicky vyčítavého odsudku ze strany tatínka: “Čekáme jenom na tebe!”

A vyrazili jsme. Hurá k Balatonu. Ze severu Čech až tam nás čekala pořádná štreka. Dálnice byly tehdy ještě skoro fantasmagorickou utopií, a tak jsme se šinuli po okresních silnicích rychlostí sprintérského šneka. Maminka měla na klíně Autoatlas a byla pověřena navigováním. Chuděra, ani trochu jsem jí tuto funkci nezáviděla.

Po bloudění, několikerém špatném odbočení a zamotáním se v českých luzích a hájích tatínek zastavil, vyrval Autoatlas mamince z rukou a sám si vytýčil směr trasy. Zahanbená maminka seděla jako oukropeček a mlčky trpěla. Rozčilovat nebo hádat se s tatínkem, řídícím vozidlo, se nedoporučovalo.

Tuto zásadu posléze porušil můj třináctiletý bratr, který se napasoval mezi přední sedadla a bedlivě sledoval svého otce, jak si vede coby řidič. Jelikož si o řízení již něco přečetl a absolvoval v pionýrském oddíle kroužek “Dopravní bezpečnosti”, považoval za svou povinnost upozorňovat tatínka na různé situace v provozu.

“Tati, značka na čtyřicítku. Zpomal! Dej tam čtyřku … proč tam nedáš tu čtyřku? Předjeď ho, dederóna /dederón bylo označení pro turistu z DDR – NDR/… Nejezdi na něm tak nalepenej, co kdyby zabrzdil? Přidej plyn, tady můžeš jet rychleji… Bacha! Nějakej hajzl nás předjíždí…”

Na prvním vhodném místě tatínek beze slova zastavil, vystoupil a odešel pryč. Zůstali jsme sedět a němě jsme zírali za otcem, mizejícím v nám dáli. Když už z něj byla jenom malá tečička, prolomila jsem šokované mlčení: “Mami, co budeme dělat? Ty přece nemáš řidičák.”

“Já to klidně odřídím,” kasal se brácha, posílen sebevědomím z pionýrského kursu.

Maminka mlčky setrvávala na místě a pak nás uklidnila: “On se vrátí. Nebojte. Potřeboval si asi odpočinout. A ty mu už nemluv do toho řízení, to víš, není to příjemné.” Pak vybalila řízky, chleba a okurky a v poklidu jsme posvačili.

Tečka za obzorem se začala opět zvětšovat, až nabyla podoby našeho tatínka, a my jsme měli radost, že nezůstaneme viset někde v pustině, daleko od domova.

“Tak jedem.” Usedl již uklidněný otec za volant, nastartoval, ještě vrhl výhružný pohled na svého syna a pokračovali jsme až na hranice a posléze až k toužebně očekávanému Balatonu.

Během vybalování, stavění stanu a zabydlování se byly odhaleny nedostatky v práci naší maminky, která zapomněla otvírák na konzervy, lavór na mytí, tátovo holení a sůl. Chudinka, kála se až do palce u nohy a všem se nám omlouvala, že se tyto nezbytnosti musí zakoupit až na místě, čímž budeme ochuzeni o několik porcí zmrzliny.

No a pak nastal ten správný čas užívání si zasloužené, šťastné a krásné rodinné dovolené u Balatonu. Největší vzpomínka na samotné jezero je ta, že jsem skutečně nedohlédla na druhý konec. A že jsem z toho faktu byla naprosto fascinovaná. :o)))

 

   
23.02.2004 - Zahraničí - autor: Jaroslava Machálková

Komentáře:

  1. avatar
    [20] Modroocko [*]

    Gala, myslis uhore v jinym provedeni?

    superkarma: 0 23.02.2004, 20:29:46
  2. avatar
    [19] Dudlajlama [*]

    Modro, ja mam na Madarsko taky velice zvlastni vzpominky , neco jako Charmed, i kdyz v trochu jinem provedeni.

    superkarma: 0 23.02.2004, 20:22:43
  3. avatar
    [18] Modroocko [*]

    Gala: velke hotely si nepamatuju, ale podle tech stanku snad. Jela jsem tam parnim vlackem na nejake trhy s kamoskou, bydlely jsme v kempu v Balatonszemes. Mam na to bezva vzpominky.

    superkarma: 0 23.02.2004, 19:52:55
  4. avatar
    [17] Dudlajlama [*]

    No jo, mozna je to ono, vlastne na 99%. Na protejsim brehu byly dva takove velke moderni hotely. Taky voda v Balatonu mela takovou zvlastni nazelenalou barvu a teploucka byla, to je fakt. Docela bych se tam zajela podivat, po tech letech.

    superkarma: 0 23.02.2004, 19:44:06
  5. avatar
    [16] Modroocko [*]

    Gala, mozna "Fonyod"?

    superkarma: 0 23.02.2004, 19:29:51
  6. avatar
    [15] Dudlajlama [*]

    mufly, taky jsem absolvovala vinnou turu na Badacsonu. Kdyz jsme stradovali nahoru, divili jsme se, jake trosky to schazeji z kopce dolu. Za nekolik malo hodin jsme ji i my meli jako z praku a vylezt z chladneho sklipku na prudke slunicko byl doslova zabijak. Taky jsem si poprve v kempu uvedomila, ze je stanovani a stanovani. Ty ceske, jednoduche ackove stanecky byly v porovnani s temi zapadnimi asi jako kadibudka s hajzlikem v Hiltonu. Zapadaci, vybaveni lednickami, prenosnymi TV, porcelanovym nadobim, atd. se na nase hlinene esusky a lzice divali s mirnym pohrdanim, byli to ale vetsinou suchari a ja bych tu srandu, byt v chudickem pribytku, nevymenila an za tu jejich stanovou vilu. Jenom si zaboha nemuzu vzpomenout, jak se jmenovalo to pristaviste s trajekty na druhou stranu, byly tam stanky s obcerstvenim a bylo to na druhe strane od Badacsonu, porad se mi do toho mota Siofok, ten je ale uplne jinde.

    superkarma: 0 23.02.2004, 18:52:46
  7. avatar
    [14] mufly [*]

    Houserop: tak teda komaru tam byla spousta, ale to vinko na badcsonu bylo super.o))) hlavne nahoru vyjet jeepem a dolu schazet po svych se zastavkou u kazdeho sklipku.o)) a ochutnavkou - pravda po peti ochutnávkach po dvou sklipkach.o) a pak uz rovnou dolu.o))

    superkarma: 0 23.02.2004, 10:30:20
  8. avatar
    [13] mufly [*]

    mart. no a v myslivecky v Buku a v taky v té kousek od kempu uz maji i cesky jidelnicek - nasi tam jezdi vzdy tak skupina asi sedesati lidi.o)) Tak uz jsme si tam i jidelak prelozili

    superkarma: 0 23.02.2004, 10:28:26
  9. avatar
    [12] Léthé [*]

    tak po podobném zážitku bych již NIKDY VÍC BALATON

    superkarma: 0 23.02.2004, 10:27:46
  10. avatar
    [11] houserop [*]

    S rodici jsem nikdy u Balatonu nebyla, tak jsem si na svem pred 4 lety vydupala, ze tam pojedem - a byla z toho nejlepsi dovolena, kterou jsme absolvovali.
    Bydleli jsme v Badacsonu, kde pestuji bajecna vina, hlavne muj oblibeny vonavy muskat. A ty smazene ryby, no posusnanicko.
    A pak jsme prejeli do vychodniho cipu do jednoho nudistickeho kempu, ale uz nevim jak se jmenuje. A tim, ze to bylo ve spicce tak tam byly az metrove vlny - no reknu vam, sladke vlny a pisek, takze se neodrete, je proste zuzo.
    A co bylo na Balatonu uplne neplepsi? Nebyly tam mouchy ani komari, 2x tydne nad ranem proletel vrtulnik a nic nas nehlodalo.

    superkarma: 0 23.02.2004, 10:12:28
  11. [10] mart. [*]

    mufly:před 4 dny jsme se y Buku vrátili - paráááááda, už jsme tam byli počtvrté a nikde jinde si tak neodpočinu - aniu u moře ne. Ještě lepší je ale Saravar- řtak o 20-25km dál, je třam až do 22 hod, levnější vstupné- podstatně.Vířivé masáže- l50 druhů, akorát tam není bazém se "smradlavkou"- zato je tam spousta atrakcí pro děti a i lepší možnost stravování te´d v yimě. Doporučuji všem. SUPER.

    superkarma: 0 23.02.2004, 09:52:50
  12. avatar
    [9] mufly [*]

    U Balatonu jsme byli jednou - ale každý rok alespoň jednou vyrážíme do lázní Bük.o)

    superkarma: 0 23.02.2004, 09:05:51
  13. avatar
    [8] Saturninka [*]

    Merylkoooooooo . Já chci taky k Balatonůůůůůůůů!!!!

    superkarma: 0 23.02.2004, 08:44:04
  14. avatar
    [6] xantypa [*]

    Tenhle pribeh je napsany krasne od srdce a tak to ma byt

    superkarma: 0 23.02.2004, 08:15:03
  15. avatar
    [5] Aja [*]

    Meryl, to je krásný...Taky jsme tam jezdívali...

    superkarma: 0 23.02.2004, 07:51:30
  16. avatar
    [4] Modroocko [*]

    Meryl, nadherna pripominka moji vlastni dovci.

    superkarma: 0 23.02.2004, 07:26:32
  17. avatar
    [3] Charmed [*]

    Balaton... to je pro mě vzpomínka na mého jediného - tedy prvního a zároveň posledního - uloveného úhoře, kterého jsme chytla s notnou dávkou štěstí jen tak do podběráku .

    superkarma: 0 23.02.2004, 06:55:34
  18. avatar
    [2] Dudlajlama [*]

    Meryl, ozivila jsi mne kus meho mladi , jezdivali jsme k Balatonu pravidelne a bylo tam moc fajn, hlavne nezapomenutelne smazene ryby, tvarohove palacinky a bozske langose.

    superkarma: 0 23.02.2004, 05:01:49
  19. avatar
    [1] Eva_CZ [*]

    Meryl........

    superkarma: 0 23.02.2004, 02:08:54

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa na téma: Zubní zdraví

Náš tip

Doporučujeme