Poslední dobou se mi zdá, jako by smíchu ubývalo.Pozoruji osoby středního věku a zjišťuji, že jim padají koutky dolů. Já vím, můžete namítnout, že je to přirozenou přitažlivostí zemskou, ale moje teorie je podstatně vážnější. Když se lidé přestávají smát, svaly okolo úst ochabují a klesají do zakaboněnosti. Vymlouváme se, že není důvod k smíchu, že doba je vážná a kdesi cosi.

Vzpomínáte na časy, kdy jste se doslova zalykaly smíchy a nemohly to zastavit? Já to samé teď pozoruji u svých šestnáctiletých dcer a s hrůzou zjišťuji, že mi to leze na nervy. Že by se ze mne stávala zapšklá kyselá baba? Copak jsem už zapomněla nebo jim snad ten totální smích, který cloumá celým jejich tělem od vlasů až po prsty u nohou, závidím?

Co je to vlastně smích? Je jedním z mnoha tajemství života, kterým nerozumíme. Pravý smích má kořeny ve zdravé duši. Je to příval energie, o kterou se s chutí dělíme s každým, kdo je nablízku.

Chechtaly jste se někdy tak, že jste se málem počůraly? Tahle slabost má své vědecké opodstatnění. Při smíchu svaly celého těla (včetně svěračů) relaxují a nastane jejich uvolnění. Skutečný a upřímný smích je také energeticky poměrně náročný, proto se po pořádné dávce řehotu cítíme tak příjemně vyčerpané.
Smích je jeden z momentů, kdy nemůžeme zadržovat dech, naopak maximálně využíváme kapacitu plic. Snad i proto se k povrchu dostávají potlačované pocity a my se tak očisťujeme. Snad každá z nás někdy zažila ten pocit, že po záchvatu smíchu propukla v očisťující pláč.

Necitliví lidé vás možná označili za hysterku, ale ve skutečnosti se staré zranění prodralo k povrchu a přálo si být uzdraveno. Jen si vezměte ženské dýchánky, tzv. babince, kdy ženy hovoří, smějí se, cítí se oživeny, a když jdou pak domů, vše se jim zdá hned lehčí. Je prokázáno, že druh smíchu, který se dostavuje při vyprávění lechtivých až nemravných příběhů, po dněcuje libido. Znovu v ženě zapaluje oheň zájmu o život. Když se smějeme, starosti ztrácejí nad námi moc. Jako by se rozpouštěly.

Mnoho lidí na otázku, co považují v partnerském životě za nejdůležitější, odpoví, že je to humor.
Dokážete-li se uprostřed sporu zasmát, přerušíte tok boje. Smějeme-li se s partnerem, jako byste znovu vyvolávali ducha doby, kdy jste byli zamilovaní. Humor udržuje tohoto ducha při životě.

V kontrastu k teoriím, které považují smích za pozitivní a prospěšný pro lidský organismus, existují i úvahy, které spadají spíš do oblasti černého humoru. Podle nich je smích v první řadě projevem agresivity. Smích rovná se vítězství. Řehot se prý vyvinul z triumfálního pokřiku, kdy pračlověk bojovně vřeštěl nad právě zabitým mamutem. V každém náznaku humoru se dá najít znaménko agrese. Dokonce i miminko se prý nesměje proto, že navázalo spojení s rodiči, ale protože mu dali, co chtělo.
Nebo. Všimla jste si, že když se směje váš šéf, směje se celá kancelář. I jeho vtípky jsou vtipnější!
Má tak na povel emoční stav svých podřízených - smích je projevem jeho síly.

Ale zanechme těchto teorií a smějme se. Odkrajujme ze sebe zábrany a pokusme se nakazit i své okolí. Nechme se smíchem omývat, pozvednout a rozehřát.

Život je tak krátký, tak ať je alespoň krásný.



Jak jste na tom se smíchem vy, milé ženy-in?

Jste smíšek nebo morous?

Jaký humor máte ráda?

Co vás naposledy rozesmálo?

Napište nám svůj nejoblíbenější vtip a vyhrajte dárek.

Reklama