Reklama

Mohlo by se zdát, že jenom rychlá a riskantní jízda ohrožuje účastníky silničního provozu.  Ale když vám někdo záměrně překáží a brání v předjetí, není to o nic méně nebezpečné.

driver

Tak o tom bych mohla něco vyprávět. Na silnici jsem jako doma. Ale někdy mi tam na rozdíl od domova necítím nejbezpečněji. Mám malé, ale docela rychlé auto, a když předjedu nějaké větší a výkonnější, můžu čekat, že si to silnější „brácha“ nenechá líbit. To jsem si dovolila moc! Ale pak se přede mne zařadí a jede jako slimák. Provokuje? Možná. Chce si hrát na předjížděnou? Kašlu na něj.

V podstatě je to taková „neškodná“ hra. Naštěstí jsem (zatím) na silnici opravdového piráta silnic nepotkala… i když…kde je ta hranice? Když předjíždíte kamion a na zadek se vám tlačí „mladý a neklidný“ a blikáním vás upozorňuje, že je tady právě on, a vy se máte klidit.

A co třeba pomalá jízda v levém pruhu? Mimo obec pochopitelně. Na silnici se potkáváte s různými „exoty“ a někdy bych se přimlouvala za psychotesty uchazečů o řidičák.

To takhle jedeme v pátek na chalupu, počasí pod psa a v levém pruhu jede pomalu auto. Ve městě na tom není nic divného, můžete ho „minout“ zprava, ale když vyjedete na dálnici, či rychlostní komunikaci a on si to stále šine svou šedesátkou a vychutnává si rychlejší auta, která chtějí projet, dělá na ně vulgární gesta a cítí se pánem situace.

Takhle to vydržel asi deset kilometrů a dělalo mu to očividně radost. Pak ho to asi přestalo bavit, nebo se slitoval nad řidičem „staršího“ automobilu, a uvolnil mu místo. Asi mu byl sympatický.

Když jsme tohoto výtečníčka míjeli, chtěla jsem vám ho vyfotografovat, ale nepodařilo se mi to. Pokoušet se o to znova jsem neměla odvahu.

Podle chování, které předváděl, by byl všehoschopný a já jsem ráda naživu.

Čtěte také: