Kdysi jsem byla ještě s kamarádkou a našimi tehdy půlročními dětmi na chalupě.

Les, samota, lišky dávaly dobrou noc, nádhera.

Byly jsme mladé, pitomé a plné optimismu  J

 

Jeden den přišla skupina, tehdy ještě „příslušníků VB“. Prý hledali nějakého zloděje.

 

A večer pak přišli dva z nich, v uniformách, lehce podroušení a se psy. Že prý mají hlídkovat u rekreačních objektů, ale prší…

 

Neměly jsme nejlepší pocit, ale nenapadlo nás, že bychom měly mít obavy z policajtů.

A tak jsme seděli u stolu, oni si dali ještě láhev, kterou si přinesli, a povídali a povídali a začali mít oplzlé řeči a návrhy. Hned vedle seděli psi, kteří vypadali skutečně hrozivě.

Ani ty dvě děti by jim u toho asi nevadily…

Jak se opíjeli víc a víc, tak začali vytahovat zbraně, ptali se, jestli si nechceme zastřílet…

 

To už jsme se opravdu začínaly bát.

 

Nebudu to zdržovat. Zbytek večera a noc až do rána jsme strávili běháním mezi pokoji a  po schodech.

Tomu všemu asistovali ti strašní vycvičení hafani, kteří by na povel určitě udělali cokoliv.

 

Teď už se tomu smějeme. To musel být pohled!

 

My dvě, za námi dva nacamraní policajti, v závěsu vlčáci. Nahoru po schodech, otočka kolem postýlek občas přerušená nakrmením, či přebalením… a zase dolů ve stejném pořadí.  A přitom polohlasně naše odmítání těch hnusáků  a okřikování, pokud začali být příliš hluční.

 

To byla noc! Ráno jsme je vypakovaly i se psy, sbalily děti a odjely do civilizace.

Zkušenost k nezaplacení.

Hulvát zůstane hulvátem, ale já už nikdy nezůstanu o samotě v lese s opilým cizím chlapem.

 

Krásný den všem 


Tak to musel být opravdu zážitek! Navíc s příslušníky policie, kteří nás mají chránit a ne abychom se musely chránit my před nimi. Přesně tak, hulvát zůstane hulvátem. Díky za příspěvek!

 

Reklama