Bulvár

Huja, hujajá - báby do chlíva!

Máme období masopustu. V lidových skanzenech, ale i v některých městech a obcích naší země už připravují masopustní průvody.

Co je masopust? Je to období klidu před zahájením jarních polních prací, které vrcholí masopustním úterkem – dnem před Popeleční středou.

Nemá pevné datum. Závisí právě na datu Popeleční středy, tudíž na Velikonocích.
Slaví se ve dnech předcházejících Popeleční středě, kterou začíná 40denní půst před Velikonocemi. Protože datum Velikonoc je pohyblivé, byl pohyblivým svátkem i masopust.

Od pondělka týdne, kdy jsou Velikonoce se odečte 40 dní a máme datum Popeleční středy. Masopust potom trvá ode dne po svátku Tří králů (6. ledna) až do úterý, které předchází Popeleční středě.

Název Popeleční středa je od tzv. "udílení popelce". Popelec je popel ze starých ratolestí jehněd, posvěcený na Květnou neděli minulý rok.

Masopust je třídenní lidový svátek, který ve své podstatě sice nemá nic společného s liturgií, ale přesto je podřízen běhu církevního kalendáře. Přípravou na masopust býval čtvrtek před masopustní nedělí, nazývaný "tučný čtvrtek" či "tučňák". Panovalo přesvědčení, že v tento den má člověk jíst a pít co nejvíce, aby byl celý rok při síle.

Hlavní masopustní zábava začínala o "masopustní neděli". Také toho dne byl oběd bohatý, ale netrval příliš dlouho, protože se všichni chystali do hospody k muzice. Někdy se tancovalo přímo na návsi a tanec se často protáhl až do rána. Také masopustní pondělí probíhalo ve znamení zábavy a tance. V mnoha vsích se konal "mužovský bál", kam neměla přístup svobodná chasa; tancovali jen ženatí a vdané.

Vyvrcholením masopustu bylo úterý. Toho dne procházely vesnicemi průvody maškar, hrála se masopustní divadelní představení. Obchůzky masek neměly závazná pravidla; záleželo na vtipu a pohotovosti "maškarádů", jaké taškařice budou provádět.

Nebudu ale psát v minulém čase, průvody masek chodí v některých krajích dodnes. Průvod většinou začíná tím, že vybrané maškary (krajově) požádají starostu o povolení obchůzky. Následuje pochod obcí od domu k domu a maškarám je při obchůzce leccos dovoleno a předem odpuštěno. Mohou vás např. pomazat sazemi, honit ve sněhu atd.

Masky dostávají od hospodářů odměnu, dříve potraviny, koláče, vajíčka, obilí, dnes i pivo, pálenku a peníze. Důvod obcházení všech stavení? Z vesnice a domů se vynáší smrtky nebo zimy a ukládají se do hrobů, popřípadě se topí v potoce či řece.

Za masky se mají převlékat pouze muži, což se stále dodržuje. Maškary mají masky podle místních zvyků a tradic, nesmí ale chybět kůň zvaný někde klibna (tzn. šiml, kobyla, koníček). Ten často skrývá dvě osoby. Dále je to medvěd, někdy vedený na řetězu medvědářem.

Někde najdeme i masku s jezdcem na koni, žida s pytlem nebo rancem na zádech, bábu s nůší, kominíka se žebříkem, kozla, ženicha a nevěstu a mnoho dalších. Většinou jsou masky v otrhaném oblečení, se škraboškami na tvářích.

Záleží na krajových zvycích – na Vysočině třeba chodívaly dvě skupiny maškar – červená nebo také pěkná (laufr - biřic, ženuška, 4 Turci, což museli být svobodní mládenci před vojnou) a černášeredná (ras, kobylka, žid, kominík, slaměný). Obchůzka končila porážením kobylky, které žid přečetl protokol s jejími hříchy, kterých se za celý rok dopustila. V textu se uváděly různé veselé příhody z obce. Pak ras „přeťal“ kobylce žílu, ta se svalila na nosítka. Turci kobylku na nich přenesli do hospody, kde se přípitkem vzkřísila, a pak maškary všechny přítomné pozvaly na večerní taneční zábavu. Černá skupina maškar na ni přišla v civilu, červená v maskách a ta pak o půlnoci tančila sólo.

Téměř všude končila masopustní zábava přesně o půlnoci. Tehdy zatroubil ponocný na roh a rychtář či někdo z radních všechny vyzval, aby se v klidu rozešli domů, protože nastala středa a s ní předvelikonoční půst.

Někde zakončili o půlnoci muziku "pochováním basy" (symbol toho, že v postu si hudebníci nezahrají), jinde o půlnoci pochovávali Baccha. Lidé věřili, že pokud budou o masopustu tancovat přes půlnoc, objeví se mezi nimi ďábel, často jako cizinec v zeleném kabátě.

O masopustních rejích z Čech i Moravy jsou dochovány písemné zprávy již ze 13. století, i když svátek je zřejmě ještě staršího data. Od středověku mravokárci vystupovali proti rozpustilostem, které se o masopustu děly, lidem to však nijak neubíralo na dobré náladě. Kolem 18. století se začaly pořádat zvláštní taneční zábavy, tzv. reduty. Zpočátku byly přístupné jen vyšším vrstvám, později všem zájemcům. První reduta v Praze se konala v roce 1752.

Zápis z kroniky na Vysočině:
„Na konci masopustu o „bláznivých dnech“ (poslední 3 dny) se nemá nikdo ženit (budou bláznit oba manželé prý). V pondělí masopustní neb v úterý pak chodívají po vsi maškaráci. Jsou to fantasticky oblečené osoby mladé, více v otrhaných než celých šatech se škraboškami na obličejích. V předu jde „biřic“ (laufr) – ten jde od chalupy k chalupě a pátrá, kam budou maškary vpuštěny. Je-li zavřeno, práská žílou neb holí na vrata a neotevře-li se mu, dá znamení, že sem se nepůjde. Obyčejně ale byly maškary v puštěny všude. Za laufrem jde celá společnost: žid s rancem, v němž má rozbité pekáče a plechy, sám má vycpaný ohromný hrb, se židem jde bába (v ženské šaty oblečený mladík) nesoucí loutku dítěte. Žid koho potká, tomu dává šňupat a za to chce krejcary – kdo nedá, toho udeří pytlem – bába fňuká na dětskou frkačku a prosí za dárek pro dítě. Potom se hrabe pomalu „medvěd“ hrachovinou obtočený od hlavy až k patě mladík. Poněvadž pak panímámy trhají z ubohého medvěda po kouskách hrachovinu, aby jim dobře seděly husy, přimíchávají se do hrachoviny a do medvědího ocasu trní, sice by byl medvěd brzo nahý. Někdy jsou židi i tři. Naposled jdou „mládenci“ – nedělně ustrojení dva neb tři mladíci nesoucí rosolku a talíř dřevěný, v němž je zabodnuta vidlička opletená rozmarýnou a červenobílou pentličkou. Za laufrem hned jdou hudebníci s plechovými nástroji a klarinety. Kde laufr označil, že smí dovnitř, tam se přihrnou všichni, židi a bába loudějí, krejcary, mládenci ale připíjejí hospodáři a hospodyni i dceři apod. Muzika spustí asi 2-3 kousky a mládenci „provedou“ ženské domácí. Pak se jde dál, až se obejde celá ves. Židi dostávají také, nebo sami vezmou „šišky“ – podlouhlé to smažené koblihy, zkroucené, neplněné, které v ten čas musí býti v každém stavení. Neschová-li hospodyně z trouby maso uzené, tu se stává, že je to ukradne také a s druhými sní (nebojí se hříchu, že je to vepřové). Na konec se jde do hospody, z níž dříve vyšli a tančí se vesele dále po převléknutí. Tohle je jediná taneční zábava, při níž platí děvčata, buď hned doma maškarákům, nebo až v hospodě (obyčejně 2 až 4 koruny). Proto mají ale v ten den právo chodit si samy pro mladíky k tanci, kdežto jindy jenom při „volence“ po celý rok.“

Některé masopustní popěvky:


Masopust slavíme, nic se nevadíme - pospolu,
proč bychom se hádali, když jsme se tak shledali - poznovu.

Skákej medvěde, čert pro tě jede.
S drátovaným měchem stojí za ořechem,
s drátovaným talířem, budeš v pekle malířem.
Huja hujajá, báby do chlíva - hej!

Pod šable, pod šable aj pod obušky, všechno my bereme aj plané hrušky.
Pod šable, pod šable, můj milý pane, dejte nám slaniny jako dvě dlaně.
Tady nám nedali, tady nám dajú, komára zabili, slaniny majú.
(obchůzkářům se prý napichovaly kousky slaniny a ovoce na šavle)

Děti jdou v průvodu a zpívají muzikantům (dětem s flétnami a houslemi):

Hojačky, hojačky, zahrajte mně muzikanti stojačky. (muzikanti hrají refrén ve stoje)
Hojačky, hojačky, zahrajte mně muzikanti sedačky. (Muzikanti hrají a sedí)
Hojačky, hojačky, zahrajte mně muzikanti klekačky. (Muzikanti klečí)
Hojačky, hojačky, zahrajte mně muzikanti lehačky. (Muzikanti si lehnou)
Hojačky, hojačky, zahrajte mně muzikanti utěkačky. (Muzikanti běží)
Muzikanti dohrají a všichni recitují:
Přejeme vám hodně zdraví,
čtyři chlívky, žádný krávy
a dvě dírky v nose - skončilo se.

Zdroje:  Muzem Vysočiny
             www.cirkev.cz
             Vlastimil Vondruška - Církevní zvyky a obyčeje
   
20.02.2006 - Společnost - autor: Míra Šindrbalová

Komentáře:

  1. avatar
    [3] gerda [*]

    já masopustní veselí uznávám jenom jako tradici a ve skanzenu. Osobně si opravdu nedokážu představit, že se obalím hrachovinou a za hlasitého výskotu budu křepčit kolem bloku, zvonit na sousedy a čekat výslužku:). Ale koblihy - to bych si dala s chutí. Ačkoliv - zas mi to kazí pomyšlení na žlučníček a kilečka, copak bych se spokojila s jedním kouskem?

    superkarma: 0 20.02.2006, 13:54:37
  2. avatar
    [2] Enya [*]

    , naši předkové si to uměli všechno pěkně užít

    superkarma: 0 20.02.2006, 09:42:30

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme