Letos jsem 17. listopadu odmítl slavit. Historie mne sice zajímá, ale nemám rád neupřímné projevy politiků, nemám rád hromadná shromáždění lidí a patos vzpomínek. Raději se dívám na současnost a do budoucnosti. I proto jsem letos nezavzpomínal na to, jaké to bylo v roce ´89, a nevzpomněl jsem si na pocit, který jsem měl v sobě, když jsem stál v listopadových mrazivých dnech na chrudimském náměstí a cinkal klíčema. Nevzpomněl jsem si ani na pocit, kdy jsem ještě jako 17letý mladík nesl domů první protisocialistické letáky a nevěřícně koukal na texty, které otevřeně popisovaly, co se v naší zemi děje.

Nevzpomněl jsem si ani na první podrobnější seznámení s osobou tehdejšího disidenta Václava Havla.

Bylo to poté, co mu vyšlo v sobotní příloze Rudého práva – Haló sobota, přání k narozeninám. Ne jako Václavu Havlovi, ale jako jedné postavě ze hry audience, Ferdinandu Vaňkovi. Tehdy jsem ho poprvé uviděl, podivný chlápek s knírkem. Bylo to dostatečně absurdní. Rudé právo přeje vše nejlepší k narozeninám ikoně svého vlastního odboje.

vanek.jpg

Nechci o Václavu Havlovi psát další dlouhý text. Těch je nyní v novinách milion a mnohým autorům ani jejich respondentům nevěřím, že měli pana prezidenta rádi, jak nyní deklarují. I já byl a zůstávám k mnoha jeho činům kritický, ale je faktem, že jsem byl velmi rád a hrdý na to, že náš pan prezident se stýká s rockovými muzikanty, že chodí na rockové festivaly a že má rád podobnou muziku jako já.

A tak dnes, den před jeho pohřbem, mu vzdávám hold. 

A přidávám vyznání Václavu Havlovi, které do knihy o svém životě napsal známý zakladatel a kytarista kapely Rolling Stones Keith Richards: „Je to jediný politik, u kterého jsem hrdý, že jsem se s ním sešel.“

Dnes je den státního smutku a jako dnešní téma dne jsem zvolil: Hudební pocta prezidentu Václavu Havlovi.

Posílejte mi tedy příspěvky na toto téma na e-mail:

redakce@zena-in.cz

Dnes nikoho z pochopitelných důvodů nebudu za příspěvky odměňovat.

A sám přidávám skladbu, kterou měl jistě rád a kterou zítra prý zahrají Plastici s pozměněným textem, protože Václav Havel není jediným „kanárkem“, který v poslední době zemřel. Vzpomeňme i na Mejlu Hlavsu a Ivana Magora Jirouse…

Reklama