Předpokládám, že každý z nás někdy stál před otázkou, co vlastně rád poslouchá. Mám takový pocit, že je to jedna z trapných otázek při seznamování. Vám možná trapná nepřipadá, ale já jsem po čase zjistila, že na toto mohu odpovídat snad jen „RÁDIO“. Odpovědí mě napadalo ale více – třeba rodiče, učitele, hlas svého srdce… (jenže to není vždy pravda). 

 

Co se týče skutečného nefalšovaného přístupu k hudbě, totiž nemám jednoznačnou odpověď. Jelikož jsem deset let svého života strávila v dětském pěveckém sboru, vydržím i klasickou hudbu – ani latina mi nevadí (občas se snažím díky zkoušce z latiny porozumět). Léta „řízeného zpěvu přešly do období, kdy jsem vzala do ruky kytaru a hrála si „táborákové songy“. Někdy v meziobdobí byla „puberta“, kdy jsem vydržela i hard rock – ale to bylo poprvé a naposledy. Od té doby mám pocit, že každý hudební styl, který začíná slovem „hard“, nevydržím. Díky tomu se otevřela spousta prostoru pro rádio. Jenže, co bychom si nalhávali, není rádio jako rádio. Jsou rádia, která mám ráda jen v noční hodiny, jsou stanice, které poslouchám především v době, kdy vysílají hitparádu. 

           

A byla to právě jedna hitparáda, která mi napomohla poznat spoustu výborných kapel a hudebních žánrů. Aby nedošlo ke skryté reklamě, prozradím, že se jedná o nekomerční rádio, které „žije“ z příspěvků jeho členů a podporovatelů – obyčejných smrtelníků, jako jsem třeba já.

           

Pokud mne paměť neklame tak první koncert jsem zažila v předškolním věku – byl to můj miláček Michal David, na kterého jsme prý ve školce tancovali a cvičili. Pak byla dlouhá odmlka, kdy jsem byla především na koncertech pěveckých sborů – díky pobytu ve sboru. A pak začala šňůra koncertů – Wabi Daněk, Mošny, Není zač, Do větru, Karel Plíhal, Visegrad Blues Band. Věřím, že díky záplavě zážitků, které jsem si odnesla, jsem na někoho zapomněla, kdo ví.

           

Jenže to by toho bylo málo, kdybych zůstala jen u koncertů kapel samotných a nepřipsala bych své zkušenosti z festivalů – zúčastnila jsem se Plumlovského dýchánku 2003, 2004 (kde jsem obdivovala především Terezu Terčovou), Zahrady 2003 a 2005 a v neposlední řadě Slunovratu 2005.

           

Zážitky z letošních festivalů především folkové hudby bych si ráda dovolila rozvésti. Slunovrat, který se konal na Pardubickém koupališti, měl vynikající počasí a koupání v ceně pro účastníky festivalu opravdu zpříjemnilo náladu. Až do bazénu bylo slyšet hudbu kapel Koňaboj, Bezefšeho, Pouta, Lístek, MMS, Marien, Pádlo, Fregata, Pidilidi, TNT či Tempo di vlak. Ale byl by to chudý festival, kdyby neměl pro posluchače připravený i nějaký ten bonbonek. V pátek jím byl Pavel Bobek a Lída Nopová a v sobotu Fleret s obdivuhodnou Jarmilou Šulákovou, která by nás svojí vitalitou ve svých 75 letech mohla nakazit! Na Zahradě, která se koná v Náměšti na Hané, bylo možno slyšet nejenom výše vyjmenované, ale třeba Terezu Terčovou, Evu Henychovou, Hradišťan, Semtex a spoustu dalších známých kapel i objevů. Pokud je pěkné počasí, tak tato hudba dokáže i léčit. Bohužel poslední festivalový den pršelo, tak to bylo spíše naopak.

           

Občas však v kapse nezbývá peněz na festivalový lístek, a tak je třeba hledat kulturu i jinde. Mé rodné město pořádá již několikátým rokem „Dny v pohybu“, a tam jsem si letos vyslechla Fleret (tentokráte bez Jarmilky) a Helenu Vondráčkovou. I tuto hudbu vydržím poslouchat.

           

Když tak nad tím přemýšlím, zřejmě jsem konzumní typ, který vydrží všechno kromě nekontrolovatelného hluku, který je někdy nazýván hudbou. Každý máme právo si vybrat a je opravdu z čeho – nicméně pro mě asi hudba vždy bude souborem příjemných tónů o jisté rozumné vlnové délce, která mě nepřipraví o sluch.

           

Takže, milé ženy-in, doufám, že nejsem tím, co poslouchám, zcela OUT a budu se těšit, že se třeba s některou z Vás, na některé akci potkám!

 

bokul

 


Z klobouku jsem netahala, ale musel jsem nakonec vybrat příspěvky dva...

 

Tento přišel na poslední chvíli a i jeho autor dostává malý dárek

 

Druhý vítězný dorazí za chvilenku

Reklama