Hubnutí, to magické slovo, které z nás má setřást ten či onen faldík a zajistit nám tak vklouznutí do letních šatů či do plavek o dvě čísla menší. Když se však hubnutí zvrtne v mentální anorexii…

To, co se většina z nás snaží zhubnutím docílit, je pružná postava. Hledáme vlastně cestu, jak se dobrat žádaného svalového tonu, správného svalového napětí – pružného těla, a toto nelze docílit jinak než cvičením v kombinaci se zdravým stravováním.

Jenže ne každému cvičení je vlastní – a po důkladném rozmýšlení, jak na to, co je nejdostupnější jako metoda hubnutí, někteří z nás dospějí k faktu, že se prostě omezí jídlo. Zapřeme se, až nám tečou slzy. Ty nové plavky stojí za to! Vydržíme, jsme přeci bojovnice!

“Spolužačky na gymplu pořád probíraly nějaké diety a módní záležitosti. Tyhle věci mne moc nezajímaly, takže jsem se s nimi neměla zas až tak o čem bavit. Ale já tolik stála o to, aby mne mezi sebe přijaly,” říká Andrea, 35 let. Tam někde začala její cesta k sebezničení: “Řekla jsem si, že jim dokážu, že budu mít nejlepší váhový úbytek a že v létě, až půjdeme na plavečák, budu ta nejštíhlejší ze všech,” vypráví mladá žena, která se z problému po dlouhých letech dostala, a pokračuje, “zatla jsem zuby, skoro nic nejedla. Vidina, dnes již chápu, že hloupá, být součástí party a být NEJ, mi zatemnila hlavu a já po dosažení určité váhy už nedokázala přestat.”

Andrea přestala vnímat svoji postavu rozumně a i při své výšce 175 cm si s 49 kg připadala tlustá. Přestala menstruovat, jenže poblázněný mozek, místo aby bil na poplach, akorát zaznamenal, že to je vlastně fajn, nemuset se každý měsíc trápit s bolestmi v podbřišku…

Lucie pojala hubnutí jako způsob sebeprosazení se vůči svým rodičům. “Byli a jsou moc hodní, ale pořád se mi snažili linkovat cestu životem,” začíná své vyprávění 24letá žena. “Neustále mi dávali najevo, že když se budu řídit jejich radami, propluji životem bez problémů. Ale já konečně něco chtěla udělat po svém, i kdyby to mělo být špatně.”

Lucie tušila, že "něco je špatně", ale rozhodnutí kolik a co bude jíst bylo jen a jen její. Omáčky najednou začaly být moc smetanové, maso nezdravé a tolik oblíbený moučník plný jedovatého cukru. Když už Lucčina tvrdošíjnost začala být pro rodiče trápením, vyhledali odbornou pomoc.

Trvalo dlouho, než zase k sobě s Luckou našli cestu, a kdy obě dvě strany pochopily, že prosazovat jen ten svůj pohled na svět, může vést k rozličným problémům.


Mentální anorexie i bulimie jsou psychické nemoci a jako takové se musejí léčit. Nemocný člověk totiž od určitého stadia není schopen své chování ovládat a sám se z problému dostat.

Při odmítání jídla, kterým anorexie je, si postižené osoby neustále snižují dávky jídla, omezují skladbu potravin, až nakonec mohou skončit podvyživené.

Nebojte se vyhledat pomoc, není to ostuda. Ba právě naopak - je to odvaha s problémem se poprat a vyřešit jej. I když cesta bude dlouhá, nebojte se, získáte novou chuť do života a bude se vám lépe žít.

 
Reklama