Vážená redakce,

chtěla bych se s vámi podělit o můj příběh, který ještě zdaleka není u konce, ale zatím se, myslím, vyvíjí docela úspěšně. Ve svých 41 letech jsem vážila celých 124 kilogramů a zatím jsem neměla „žádné“ zdravotní problémy, tedy krom obezity. Prakticky jsem vyzkoušela spoustu diet, ale s nevalným výsledkem, a co hlavně - s následným jo-jo efektem. Předesílám, že mám sedavé zaměstnání, do práce jezdím automobilem a můj sport se rovnal nule.

 

Až loni jsem se nechala zlákat mojí známou, která vede kurzy rekondičního a rehabilitačního cvičení. I stalo se, že jsem od 1. srpna 2005 absolvovala týdenní kurz již uvedeného cvičení. Moji známou jsem nějaký čas neviděla, a tak mě mile překvapila tím, jak výborně vypadá. Shodila totiž 12 kilogramů (ačkoli nebyla obézní), takže jsme si hodně povídaly o hubnutí a vlastně o způsobu, jak snížení váhy dosáhla. Řekla mi důležitou skutečnost, a sice, že obezita a následné hubnutí je hlavně o psychologii. Musí to zkrátka v hlavě sepnout, a jak říkala, pak již to jde samo. Tento moment a i pocit z týdenního cvičení, po kterém jsem se cítila tak výborně, zřejmě zapříčinil to, že i po návratu z tohoto kurzu jsem se rozhodla, že by byla věčná škoda s pohybem přestat.

Začala jsem se více zajímat o to, jakým způsobem skutečně zhubnout, váhu si udržet, a tak jsem si koncem srpna pořídila knihu paní doktorky Málkové a skutečně jsem se začala řídit jejími radami. Téměř ve všem jsem jí musela dát za pravdu. Je vidět, že nás obézní má skutečně prostudované do nejmenšího detailu.

V první řadě jsem musela upravit stravovací návyky a k rekondičnímu pohybu jsem posléze přidala ještě jízdu na rotopedu – podotýkám, že jezdím každý den minimálně 40 minut. Do dnešního dne, tj. 1. 2. 2006 se mi podařilo zhubnout 14,5 kg. Samozřejmě se shozené kilogramy projevily na mém zdravotním stavu i na celkovém vzhledu.

Cítím se výborně a to mě dál ujišťuje v tom, že jsem konečně zvolila tu správnou a trvalou cestu k vytyčeným kilogramům. Je to i díky tomu, že mám podporu nejen vlastní rodiny, ale i přátel. Rozhodla jsem se, že si nadělím ten nejhezčí dárek k letošním Vánocům, pokud se mi podaří zhubnout ještě 18,5 kilogramu. A protože zdravý pohyb mě skutečně těší a přešel, jak se říká, do krve, jsem si jistá, že svého cíle dosáhnu.


Takže, vážení přátelé, žádné zázračné pilulky nebo náplasti. Je to o tom, že člověk se musí hlavně rozhodnout a moc chtít. Způsobu stravování neříkám dieta – žádnou nedržím. Je to celoživotní změna stravovacích návyků, a hlavně své udělá i aktivní pohybová aktivita. Tento způsob hubnutí mohu vřele doporučit, protože je pozvolný, trvalý a domnívám se, že i zdravý.


Čtenářka Iveta

Reklama