Vážená redakce,

i já jsem se potýkala ,jako mnoho jiných žen s váhou.
Je mi 37 let a vždy jsem byla štíhlá.Když jsem se v 28 letech provdala za svého manžela ,velmi jsem zpohodlněla a nechala hýčkat.

Můj muž je velmi dobrý kuchař a hrozně rád vaří .A nic mu neudělá větší radost než ,když mi může něco dobrého uvařit a já to s chutí sním.

A tak začala přibývat kila .Měřím pouhých 160 cm a ve svých 36 letech se moje váha vyšplhala na 85 kilo.
Pak už mi i můj manžel řekl,že když to půjde takto dál tak za chvíli budu mít 100 kg.
Zatnula jsem zuby a vloni v květnu jsem začala hubnout.
Nejdřív jsem si upravila jídelníček a přestala jsem večeřet.
Jenže mám sedavé zaměstnání a pohybu jsem taky moc nedala.Takže jsem přemýšlela ,jak na to.
A pak přišel můj milovaný manžel a nabídl se ,že se mnou místo aby mi vařil teplé večeře,bude radši jezdit na kole.
Takže každý večer když jsem se vrátila z práce ,vzali jsme kola a ujeli jsem asi 15 km.
Máme takovou svojí trasu. A o víkendech podle času od 20 – 60 km.
Musím říct ,že to opravdu zafungovalo .Shodila jsem asi 21 kg a mám pocit ,že mi to snad ubralo 10 let.Cítím se báječně.

Ale vážně nejlepší na tom je,že nás to s mým mužem strašně sblížilo.
Nemáme příliš společných zájmů ,ale tento, dneska už koníček bylo asi nejlepší co nás potkalo.
Těšíme se když je venku  krásně a neustále plánujeme kam na kole ještě pojedeme ,kde jsme nebyli a co bychom chtěli ještě zažít.
Příští rok se chystáme na dovolenou na kolech v Maďarsku.

I nepříjemné hubnutí nám mnohdy může přinést příjemné překvapení.

Vaše čtenářka Petra 

Napište nám i vy svůj příběh! redakce@zena-in.cz

Reklama