A máme tu další tematický příspěvek od pacientky hubajdy, která je v nemocnici jako doma. A pokud se tam dostanete také, nejlepší je být v její přítomnosti, poněvadž vás zaručeně rozveselí :)

Byla jste někdy v nemocnici-ano byla a ne jednou.
Vše začalo mým porodem, který nebyl zrovna růžový, jen stručně řeknu měla jsem císaře za pět minut dvanáct, co následovalo pak bych žádné prvorodičce nepřála. Měla jsem infekci, kterou jsem přenesla na dceru, ta se narodila mrtvá a musela být kříšená .

Já jsem rodila v neděli a ve středu jsem jela znova na sál, neboť mě nepracovaly střeva po celou dobu jsem byla napojena na kapačky a další hadičky do nosu plus vývody z břicha. Měsíc jsem byla po porodu v nemocnici, jen dodám, že jsem měla zanesenou infekci od pana doktora skrze časté vyšetřování a nedodržení hygieny. Strava byla děsná a chování některých sester bylo též hrozné.

Po porodu byl chvilku klid a já opět nastoupila do nemocnice na další zákrok, ale to už jsem jela do Ivančic. Bylo to přesně na Mikuláše, vše proběhlo jak mělo, strava byla dobrá a sestry též byli obětavé.

Nějaký ten rok byl klid a při kontrole na ženským mě objevil doktor cystu, která se mu nezdála hned, pak následovalo objednání do Brna na onkologii a začal můj pobyt v nemocnici. Jsem tam pravidelně každým rokem, momentálně má poslední hospitalizace byla v květnu .

Je to tak dva roky zpět, co jsem byla půl roku v nemocnici, jen jsem jezdila domů na propustku. Mám nespočet zákroků za sebou .

V nemocnici jsem jak doma, vím že je to jen náhoda, ale pokaždé když tam jdu tak jdu na svůj pokoj a dokonce na svojí postel ,vždy se sejdu na pokoji s fajn paní, s kterou si píšem,  když jsme propuštěny domů .

Na sestry si nemohu stěžovat, jsou velice ochotné a jídlo též je velice dobré. Mám vždy na výběr ze dvou druhů jídel.

Co se týče podepsání reversu, tak ten jsem nikdy nepodepsala, jen jednou jsem odmítla léčbu, ale to bylo díky kolenu. Měla jsem dostávat obstřik a já ho nechtěla .

Vzpomínku veselou nemám, možná pacientky kolem mě ano, vždy jsem se snažila ostatní pacientky rozveselovat, aby přišly na lepší myšlenky. Dokonce jedna pacientka mě řekla, že jsem jejich sluníčko, bylo to milé.

Nezáleží na tom, kolik ran ti život nadělí, ale kolik ran vydržíš a přesto dokážeš vstát. Život je jako sen, který jednou skončí a proto si užívej každé sekundy tak, aby si nelitoval…..

Hubajda

Pozn.red.: Text nebyl redakčně upraven

_________________

Tak ten závěr jste napsala moc hezky – a očividně, Vy vstát umíte!
Děkuji za Váš příspěvek a přeji více zdraví.
Saša

Téma dnešního dne: Pobyt v nemocnici

  • Byla jste někdy v nemocnici (ne porodnici)
  • S čím jste tam byla? (nemusíte odpovídat)
  • Jaké máte na pobyt v nemocnici vzpomínky?
  • Jak se k vám choval personál?
  • Máte z takového prostředí, jako je nemocniční, i nějakou veselou vzpomínku?
  • Navázala jste v nemocnici nějaká nová přátelství?
  • Jak byl váš pobyt dlouhý?
  • Podepsala jste (podepsala byste) někdy i revers?
  • atd.atd.

Tolik jen pár záchytných bodů, ale jinak samozřejmě pište vlastními slovy.
Moc se těším na vaše příspěvky. Veselé i ty vážnější.

pište na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz

Na jednu z pisatelek čeká dárek, který se do nemocnice nosí: Kniha a dva sprchové gely

dareknemocnice

Reklama