Reklama

hřbitov

V magazínu Žena-in občas zkoušíme různá povolání, abychom vás s nimi seznámili. Tentokrát jsem se vydal na Olšanské hřbitovy. Takhle vypadal můj hrobnický den...

Vyzkoušeno: Hrobníkem

Řekli byste, že jsem asi divnej brouk. Mám rád samotu a klid, mám rád, když mi do práce nikdo moc nekecá. A nevadí mi pohled na mrtvého člověka. Ne, nejsem vrah, jsem hrobník.

Můj pracovní den

ukoly

Ráno musím být v práci v půl šesté, protože v šest už jdu na hřbitov. Náš vrchní hrobník nám rozdá úkoly a vyrazíme. Tady na Olšanech je nás celkem pět.

Do dvanácti hodin se kope a odpoledne pohřbívá. Děláme tak plus mínus jeden výkop denně. Samozřejmě to vyžaduje, abych se dobře orientoval na hřbitově, Olšany jsou velké a neexistuje splést se.

hrobnikem

Dvojí džob
Moje práce má vlastně dva základní momenty. Nejsem žádná sušinka, musím umět máknout s krumpáčem a lopatou. Ale musím se umět i slušně obléct do černého a tvářit se dostatečně pietně, když jdeme spouštět rakev.

hrobHrob
Výkop bývá obvykle dva metry hluboký a šířka záleží na druhu pohřbu, každá rakev je dnes jiná... U každého hrobu evidujeme počet těl a hloubku, ve které jsou pohřbena. Když kopu, nemůže se mi stát, že bych tělo poškodil, protože jednak vím, v jaké hloubce na něj narazím, a navíc když kopnete do rozkládající se rakve, tak to zkrátka poznáte...

Den končí
Kolem druhé hodiny odpoledne mám hotovo. Většinou jdu domů pomalou procházkou přes hřbitov a, protože žiju sám, mám celé odpoledne pro sebe. No, zajdu rád do hospůdky a s kamarády pokecám o tom svým řemesle. Kluci maj rádi můj černej humor.

Kdo mě platí?

Jsem státní zaměstnanec s tabulkovým platem. Protože prý nejsme kvalifikovaná síla, i když musím umět spoustu věcí - řídit různá auta a ovládat další stroje, opravit si třeba křovinořez, pohybuji se ve 4 třídě. Nástupní plat tedy mám okolo osmi a půl tisíce hrubého. K tomu ještě rizikový příplatek, za práci v nebezpečném a infekčním prostředí, a občas nějaké prémie. No, s penězi, popravdě, moc spokojený nejsem.

pohrebni auto
Náš pohřební Meďáček

Není to pro každého

Moje práce není pro každého. Musíte mít silné nervy a občas i žaludek. Docela často je totiž potřeba exhumovat mrtvé, třeba, když už je v hrobě málo místa, tak se ostatky shromažďují do jedné rakve, aby se uvolnilo místo dalším. Ale ne vždy jsou těla dostatečně zetlelá - tlecí doba je na většině hřbitovů deset let, pracoval jsem už ale na hřbitově, kde díky podloží nebožtíci netleli tak rychle a žádosti o prodloužení tlecí doby se natolik vlekly, že jsme zkrátka museli exhumovat i ostatky, které nebyly jen kosterní.

hrobnikem


Kdybych měl shrnout své dojmy z téhle zkušenosti, přiznám se, že mě překvapuje, jak někdo může v Praze pracovat s tak nízkým platem. Ale je pravda, že mladí lidé tuhle práci prý nedělají, většinou jsou ti stálí tak padesátníci. Dost lidí to vydrží třeba jen rok a jdou za lepším, nebo se psychicky složí... Vzdělání nehraje velkou roli, mezi hrobníky jsou prý i vysokoškoláci, stejně jako lidé jen se základkou - spíš na to musí být ta správná hroší povaha.

Je to práce v krásném parku, do které vám sice nikdo nemluví, ale jednou mi to stačilo...

  • Článek vznikl ve spolupráce se Správou pražských hřbitovů: www.hrbitovy.cz

hrobníkem

Kam dál?