Potichoučku vstanu a pospíchám k lesu.
Mám to jenom kousíček, nosím s sebou košíček.
Svižným krokem přejdu louku a pak dále do kopce, kde potkávám i sportovce.
Pomalu se rozednívá, sluníčko se na svět dívá.
Někdy vidím lesní zvěř, vyplašit ji nechci přeci.
Našlapuji nožkou lehce, ať nevzbudím jezevce.
Přejdu lesík březový a pak i dubový. Ještě čeká pohádkový, který já mám nejraději.
Domů se pak vracívám košík hříbků nosívám.
Na louce se zastavím, s díky se vždy rozloučím.
V lesním tichu, nacházím vždy vnitřní sílu.
Letos bylo hříbků hojně a kilometrů jsem nachodila hodně.
V přírodě je mi krásně, nacházím inspiraci k napsání básně.
Možná potěším někomu dušičku, alespoň na malou chviličku.

Pozn. red. : Text nebyl redakčně upraven.


  • Co vám říká houbaření?
  • Otvírá se vám rybička v kapse, jen co vstoupíte na kraj lesa?
  • Jíte to, co si nasbíráte?
  • Co u vás roste? Co znáte? Co sbíráte?
  • Jaké máte zážitky z houbaření?
  • Už jste někdy sebrali tu „nepravou“, nebo dokonce snědli?
  • Jak houby zpracováváte?

ROSTOU, ROSTOU, ROSTOU! I u vás?

Pište mi na redakce@zena-in.cz

předmět: HOUBY

Těším se na vaše příspěvky!

Jeden z vašich příspěvků odměním následující cenou... tričkem s dlouhým rukávem a parfémovaným deodorantem.

tricko

lupa

 

Reklama