Hrdinství Lipovce a Licoměřic

Pocházím z nevelké vesničky na svahu Železných hor s výhledem na Čáslav jménem Lipovec- Licoměřice, tyto obce jsou známy jako působiště partyzánů z 2.světové války.

Vše vím pouze z vyprávění mého pradědy, kterému bylo za války necelých 16 let. Partyzánská brigáda Mistra Jana Husa vyslaná ze SSSR seskočila padáky do naší vesnice v říjnu roku 1944. Děda říkal že brigáda měla 12 členů v níž byly dvě ženy a jeden Čech jako komisař - Miroslav Tůma, byl veden kapitánem Rudé armády Alexandrem Vasiljevičem Fominem.

Letadlo mělo partyzány původně vysadit v oblasti rybníka Velké Dářko , ale počasí bylo špatné, pilot byl dezorientován a vysadil partyzány právě u nás. Přistáli vcelku dobře, Němci v okolí nebyli. Vše se odehrálo asi kolem deváté večer. Prohledali okolí, ukryli padáky, utábořili se v našem lese převážně jehličnatém, hlídkovali po dvou a zbytek si zdřiml. Ráno zajali právě tudy procházejícího muže s puškou a přivedli ho k veliteli Fominovi. Ukázalo se, že nešlo o Čecha, jak se zajatý snažil tvrdit, ale o Rusa - utečence z německého zajetí. Útulek našel v houštině, kde si vybudoval zemljanku a pomoc k přežití mu poskytovala rodina z vesnice.

A tak již druhého dne - 28. října 1944, byl v domě Jaroslava Ouřeckého v Lipovci ustaven první ilegální národní výbor. Přítomní zároveň složili partyzánskou přísahu a byly dohodnuty přípravy k založení národních výborů v Licoměřicích. Jejich vedoucím byl právě Jaroslav Ouřecký.

Výbory musely :

1. Pomáhat partyzánské skupině, která byla po jejich odchodu zanechána v lesích u těchto vesnic, potravinami, informacemi a podobně.

2. Zakládat v okolních vesnicích národní výbory.

3. Vybudovat zpravodajskou službu z blízkých i vzdálených míst pro zpravodajské oddělení.

Partyzáni v lese přepadli chatu, kde byl ubytován velitel Kolínského gestapa, tato aktivní činnost partyzánů, podporovaná obyvatelstvem, nezůstala bez povšimnutí gestapa.

Dva mladí čeští partyzáni se odpojili a šli do Čáslavi za svými dívkami, kde je v hospodě U jelena zachytilo gestapo. Pod výhružkou smrti jim i jejich rodinám, byli donuceni vrátit se, zjistit stav partyzánského uspořádání a vše sdělit gestapu. Oni však nepochodili a partyzáni s nimi naložili jako se zrádci.

Gestapo vyslalo svého osvědčeného konfidenta - Ladislava Bambase. 14. prosince 1944 navštívil v Lipovci svého spolužáka, pekaře Jaroslava Kůrku. Bambas tvrdil, že ho "honí" gestapo, a proto hledá spojení s partyzány. Bambas byl však viděn, jak na okraji vesnice vystupuje z auta, proto byl v podezření a s požadavkem nepochodil.

Po tomto sdělení radili partyzáni Kůrkovi a Ouřeckému, aby s nimi odešli do lesa, což oni odmítli s tvrzením, že se nic nebude dít, že to jsou zbytečné strachy. Takové bylo sebevědomí většiny našich obyvatel. Gestapu se nezdařilo zatknout žádného partyzána, proto se začali mstít na obyvatelích vesnice, kteří jim pomáhali.

19. prosince 1944 časně ráno obklíčili Lipovec a Licoměřice esesáci a protektorátní četnictvo a zatkli všechny muže od 16 do 70 let. Bylo jich 106. Můj pradědeček mezi nimi nebyl, jelikož mu nebylo ještě 16. Ale jeho bratr odvlečen byl. Odvlekli je k výslechu do Čáslavi, potom do Kolína a nakonec do Terezína. Tam zažili všechny hrůzy posledních válečných měsíců na IV. dvoře. Mimo tělesných útrap se tu takřka všichni nakazili tyfem. Někteří byli utýráni při výsleších, řada zemřela krátce po návratu na následky věznění. Dědečkův soused zemřel těsně před propuštěním z Terezína. Když mu řekli, že je po všem a půjdou domů, tak ho ranila mrtvice.

Dědečkův bratr se vrátil domů zdravý. Obětí nacistické zběsilosti se stalo třicet občanů, jejichž jména jsou vypsána zlatým písmem na místním památníku.

j

Děda ale říká dodnes, i přes vše co zažil: Lepší deset němců než jeden Rusák! Rusáci totiž po té (při osvobozování?) v naší vesnici znásilňovali dívky, mezi kterými byla i prababička, ale to už je jiný příběh.

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

O těch Rusácích přece často mluví herečka Květa Fialová, kterou také členové Rudé armády znásilnili. Nebylo jí prý ještě ani patnáct let. Simona

 

SOUTĚŽ o hrnek s USB připojením

Kdo jsem?

Já jsem byl někdo!! Bohužel mi mé plány nevyšly a já i moje žena jsme raději spáchali sebevraždu. Před tím jsem ale své ženě nařídil, aby zabila našich šest dětí.

PHSEJO LSEBOEG

Dnešní účastnice války, znáte také nějakou historku z vaší rodiny? Zažil někdo pobyt v koncetráku? Máte rády válečné filmy či literaturu? Máte doma vojáka profesionála? Pište na adresu:

redakce@zena-in.cz

 

Reklama