Vezměte dobrou myšlenku, vydělte ji inteligencí průměrného Američana, přidejte kýbl patriotismu a dostanete nový Redfordův film Hrdinové a zbabělci.

Řím hoří!
Začněme tou dobrou myšlenkou. Jedna ze tří prolínajících se linií filmu je věnována učiteli politologie doktoru Malleymu (v Redfordově podání), který vysvětluje mladému studentovi, že je načase převzít zodpovědnost za vlastní život, přestat planě remcat nad tím, že politici jsou „sráči“, volby se změnily v reklamní kampaň a spravedlnost neexistuje, a něco s tím udělat. Je to v podstatě výzva k občanské zodpovědnosti, apel proti lhostejnosti a pohodlnosti, je to volání „Řím hoří!“, a pokud ho nezačne hasit každý z nás, bude pozdě.

Až potud by všechno bylo v pořádku. Kdyby výklad neměl punc moralizující agitky, zjednodušené tak, aby jí porozuměl i průměrný žák páté třídy základní školy. Za každou cenu rebelující, nespokojený studentík i odpůrce válek, vietnamský veterán doktor Malley, jsou neuvěřitelně typizovanými postavami, jako vystřiženými ze sokratovských dialogů – ovšem vtipnost a břitkost hrdinů antiky jim schází.

Uděláme všechno, abychom zvítězili!
I druhá linie filmu je konverzační – a asi také nejvtipnější. Perspektivní senátor Jasper Irving (Tom Cruise) přesvědčuje stárnoucí novinářku Janine Roth (Meryl Streep), že tentokrát už skutečně, ale skutečně má to pravé řešení, jak porazit Taliban. Myslí to bezesporu upřímně, jeho projev se jen hemží frázemi jako „nová osa zla“ a patriotismus z něj tryská všemi póry. Na zdech za jeho zády se skví fotografie Irvinga s Condoleezzou Riceovou, Irvinga s Georgem Bushem a další perly, které diváci rádi odmění salvou smíchu.

Horší už je to se samotným vyzněním rozhovoru. Film bezesporu nemá být válečnou agitkou, ale není ani výslovně protiválečný. Vyznívá spíše ve smyslu citovaného prohlášení jistého německého důstojníka o Britech v jedné ze světových válek: „Jsou to lvi, kterým velí jehňata.“ Boj proti zlu v podobě terorismu rozhodně není špatný – a to si uvědomuje i Janine Roth, ale forma tohoto boje a skutečné důvody, které politiky vedou k pokračování ve válce, už se spravedlností mnoho společného nemají. A tak řeší novinářka „morální dilema“ – napsat to, co jí pan senátor v „exkluzivním rozhovoru“ sdělil, nebo to, co ona sama považuje za pravdu – že se Irák mění v druhý Vietnam?

Umírání na sněhové pláni
Třetí linii filmu představuje příběh dvou Malleyho studentů, kteří pochopili výzvu pana profesora k osobní zodpovědnosti po svém – vstoupili do armády a právě statečně umírají na jakési náhorní plošině v Afganistánu při plnění plánu senátora Irvinga.

 

 

 

Vzato kolem a kolem, nemusel by to být špatný film. Kdyby ho natočil třeba Bergman. Nebo Jakubisko. V Redfordově podání ale připomíná výukové školní filmy socialistické éry. A mimoděk poukazuje na to, že Američané si válkou v Iráku úspěšně vyrábějí další „národní trauma“, se kterým se budou v následujících desetiletích statečně „vyrovnávat“. Pro evropského diváka tak mají Hrdinové a zbabělci vlastně jediný přínos – jsou zajímavou sondou do duše relativně vzdělaného, politicky uvědomělého amerického občana.

Co si o válce v Iráku myslíte vy? A o přístupu USA k boji proti terorismu? Půjdete se na film podívat? Nebo máte agitek plné zuby ještě ze školních let? Vzpomenete si na nějaké?

Soutěž: Provaz

Reklama