Bulvár

Hrdinka

19. července 1948 v časopise TIME v oddělení Zprávy z domova otiskli nenápadný titulek Hrdinka. Mladá žena byla poctěna vysokým vyznamenáním - Medailí míru. Jmenovala se Joey. A zde je její příběh.

Její skutečné jméno bylo paní Josefina Guerrero z Filipín. Během druhé světové války byla špiónkou. Na americké straně. A byla jedna z nejlepších.

Josefina žila v Manile, mladá, pěkná, plná života. Její muž studoval medicínu na místní Universitě. Zdálo se, že všechno jí hraje do ruky. Ale to bylo před válkou. Když Japonci obsadili Filipíny, Josefina se svými přáteli utvořili skupinu, která pomáhala americkým válečným vězňům: přinášela jim jídlo, oblečení, léky a vzkazy. Když se Američané vylodili na blízkých ostrovech, Josefina se nabídla, že bude špiónkou a bude jim opatřovat důležité informace. Už měla zkušenosti z Manilského podsvětí, určitě bude nejlepším zvědem, kterého Američané mohou na Filipínách mít. A Američané souhlasili.

Na své první výpravě zmapovala celé pobřeží, umístění japonských lodí a nakreslila, kde jsou protiletadlové baterie. Ozbrojena ničím jiným než blokem a tužkou se vplazila do zakázaných oblastí a zakreslila vše, co viděla. Z Josefininých náčrtků americká letadla byl schopna přesně zaměřit své útoky a zásahy byly přesné. Úspěch za úspěchem, informace za informací plynule přecházely do amerických rukou a Josefina si získala mnoho obdivovatelů a přátel. A rovněž přezdívku Joey.

Zdálo se, že Joey nemůže udělat chybu, pokud jde o špionáž a získávání citlivých informací. Díky její neuvěřitelné odvaze bylo mnoho komplikovaných akcí provedeno s minimálními ztrátami na životech. Jedna výprava ji zavedla 90 km do vnitra japonského území s mnoha kontrolními hlídkami a nesčetnými minovými poli. S tajnou mapou, nalepenou na zádech, prošla celou vzdálenost pěšky.

Tři roky trvala kariéra této nepolapitelné špiónky. A pak najednou bylo po všem, válka skončila, a tím skončilo i její zaměstnání “špióna”. A vděčné americké ministerstvo ji odměnilo medailí se stříbrnými palmovými ratolestmi za záchranu nespočetných amerických životů. Josefina nebyla nikdy přistižena. Nespočetněkrát ji zastavila japonská hlídka, ale nikdy nebyla vyslýchána nebo nedej bože prohledávána. Joey měla totiž mocnou zbraň, neuvěřitelnou životní pojistku, jakousi neproniknutelnou bariéru kolem sebe. Joye totiž trpěla leprou -malomocenstvím a žádná hlídka neměla odvahu se k ní přiblížit na pět kroků.

   
10.06.2004 - Společnost - autor: Ivo G. Kučera

Komentáře:

  1. avatar
    [18] risina [*]

    Leeila: Ty myslíš, že tenhle článek je překlad článku z TIME z roku 1948? To snad ne...

    superkarma: 0 15.06.2004, 00:38:44
  2. avatar
    [15] risina [*]

    Sorry, ten dvojí anonym jsem já, neuvědomila jsem si, že nejsem přihlášená.

    superkarma: 0 11.06.2004, 19:32:56
  3. avatar
    [10] Irena1 [*]

    no, medaile...to se taky moc nepředali

    superkarma: 0 10.06.2004, 09:18:09
  4. avatar
    [9] pohodarka [*]

    magginka: *Kotě*: Petique: mate pravdu, ze se da lecit, ale ne vsechny druhy a take ne u vsech druhu vam hned odpadavaji kusy tel, ze ano prosim

    superkarma: 0 10.06.2004, 08:51:36
  5. avatar
    [8] Žábina [*]

    měla fakt štěstí, kdyby šlápla na minu, bylo by jedno jestli má lepru nebo ne.....

    superkarma: 0 10.06.2004, 08:33:49
  6. avatar
    [5] *Kotě* [*]

    Petique: http://www.primar.sk/Page.aspx?ID=117

    hnusně...

    superkarma: 0 10.06.2004, 08:05:00
  7. avatar
    [4] Petique [*]

    Mám nepatrný dotaz , jak vypadá lepra???

    superkarma: 0 10.06.2004, 07:57:25
  8. avatar
    [3] Jupíí [*]

    Jako obvykle, moc hezký článek , pane Kučero.

    superkarma: 0 10.06.2004, 07:30:13

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Dětský pokoj - zařizování, rekonstrukce

Náš tip

Doporučujeme