Výchova mého dítěte

Tak já jsem měla při výchově své dcery opačné problémy, od malička byla po mně, tedy nesmělá a uzavřená. Až jsem se bála, aby se ve škole nestala terčem šikany "odvážnějších" spolužáků. Naštěstí se nám společně podařilo tyto problémy překonat a dnes je z ní zdravě sebevědomá slečna, vědomá si svých předností.
Z výše napsaného vyplývá, že jsem při výchově nepotřebovala příliš "tvrdou ruku", nejsem také zastánkyní tělesných trestů, ale na druhou stranu si myslím, že včasné lepnutí přes zadeček malého nezbedy někdy zmůže více než půlhodinová domluva.
Kde jsou hranice toho, co dítěti povolit? Prarodičům mé dcery se například nelíbí, jak se obléká a maluje, ale já jsem v jejím věku už bydlela na internátě a šila jsem si na sebe sama, takže do těchto věcí mně rodiče také nemluvili. Hranicí jsou podle mne drogy, alkohol a kouření. S tím bych se nesmířila a snažila se s dcerou tyto problémy řešit, kdyby je měla.
Nedávno jsem zjistila, že si dcera půjčila knížku o piercingu, který se mně také moc nelíbí, ale vím, že kdyby o něčem takovém uvažovala, určitě mi o tom řekne.
No a poslední věc, která mne napadá, a o které jsem se už zmínila, je šikana. Je jí dnes určitě víc než za našich mladých let a jsem ráda, že mé dítě není šikanované a nikoho nešikanuje. Myslím, že proti šikaně by měli učitelé zakročit ihned, jakmile ji zjistí, protože když šikanované dítě spáchá sebevraždu, je už pozdě.
Jana


Milá Jano,
nemyslím si, že by za našich mladých let bylo šikany méně. Jen jsme třeba měly to štěstí, že jsme na ni osobně nenarazily. Já jsem třeba od bratra, který byl na učňáku, slyšela děsné věci. A když byl na vojně?
Šikanující to v sobě musí mít už od malička

Reklama