Manželé Eva a Láďa se na stará kolena dočkali nevděku od své jediné dcery. Když potřebovala zástavu na hypotéku, přepsali na ni dům, ale se zlou se potázali. Místo aby dcera byla ráda a své rodiče na rukou nosila, vyhrožuje jim vystěhováním

Eva s Láďou už jsou v důchodu, a místo aby si užívali zaslouženého odpočinku a klidného soužití, strachují se o střechu nad hlavou.

A tak to vypadalo nadějně.

rodičeKdyž se před několika lety vdávala jejich dcera, chtěla koupit s manželem byt. Jejich příjmy však na hypotéku nestačily a tak požádala rodiče, zda by jí nemohli ručit domem. Ochotní rodiče chtěli své jediné dceři pomoc, a tak na ni dům přepsali s tím, že jim v něm zaručí dožití. Dcera souhlasila a byt koupila.

Narodilo se jim dítě, ale v tu dobu manžel přišel o práci, takže se mladé rodině opět nedostávalo financí.

A tak šla dcera za rodiči s nápadem: „Máte starý dům a já nový byt. Co kdybych prodala byt, za peníze zrekonstruovala dům a postavila bydlení v podkroví? Budeme bydlet všichni pohromadě a já vám pomůžu s domem a se zahradou“. Rodičům se nápad zalíbil a pochvalovali si, že budou mít vnoučátko a dceru na blízku. Koneckonců, už mají svá léta, důchod se blíží a pomocná ruka bude zapotřebí.

Jak si dcera naplánovala, tak zrealizovala. Na půdě nechala postavit útulný podkrovní byt, rodiče bydleli v přízemí a všechno vypadalo idylicky. Dceřin manžel si našel práci ve městě, takže i finanční situace se začala lepšit.

Jenomže klidné soužití netrvala dlouho.

Manžel si kromě práce našel i milenku a začaly hádky. Dcera se rozvedla a svou zlost a zklamání si začala vybíjet na rodičích.

Úplně se změnila a začala rodičům vyčítat, že za celou situaci můžou oni. Manžel od ní odešel, protože nechtěl bydlet s tchyní a tchánem. Neměli dostatek soukromí a kdesi cosi.

Dcera dostala další nápad.

Spálit za sebou mosty, prodat dům a začít úplně jiný, nový, lepší život! Co bude s rodiči, ji vůbec nezajímá. Dům je přece její, a že v něm mají břemeno dožití? Určitě existuje způsob, jak ho zrušit. A když ne, noví majitelé si s nimi už nějak poradí.

Rodiče zůstali jako opaření. „To máme za všechno, co jsme pro ni udělali? Jak je možné, že se z naší hodné dcery stal takový sobec bez kousku citu? Kde jsme udělali chybu?“

Čtěte také:

Reklama