Ahoj moje milé holky,

 

dovolím si tak oslovit vás, tu spoustu holek, se kterými denně sdílím tento magazín.

Vy se tady virtuálně střílíte s Faunem či řešíte VyVolené, první je možná zábavné a v tom druhém vlastně vůbec nejde o skutečný život, ač to má být reality show – teda ta show to možná je.

 

Já se právě oklepala z jednoho ošklivého snu a teprve po tři čtvrtě roce jsem schopná o tom mluvit, možná právě proto to i sem píšu - aby se někdo nenapálil tak jako já.

 

Člověk by si řekl, že má v sedmatřiceti rozumu dost, ale kdepak! Nadšení vám zaslepí rozum a nevidíte, neslyšíte, i když určité signály vás varují - prostě na ně nedáte.

 

Před třemi lety jsem se s jednou známou dala dohromady a založily jsme cateringovou společnost. Já tolik toužila po něčem svém, že jsem si tohle svoje mimino doslova vydupala ze země, partner souhlasil, akorát s tou podmínkou, že prý mu sem tam z těch dobrot, co uvařím, taky něco přinesu ochutnat. :-)

 

Hezky jsme si s Kamilou (říkejme jí tak) rozdělily úlohy:  já shánění kšeftů a příprava jídel, ona rovněž shánění kšeftů a úprava interiérů. Když se rozjíždí firma, víte, jaké to je... spousta práce, hlavně s reklamou, a pak taky s dodržením všech různých předpisů.

 

Práce bylo až nad hlavu, to ale vůbec nevadilo - nejdřív jsme vařily tak různě po známých a v domácnostech, pak jsme si troufly i na menší podnikové oslavy. Vše jsme postavily na službách a nápaditosti.

 

Po dvou letech to nějak začalo skřípat - Kamila se začala vézt - já sehnala kšeff a ona se akorát přiživila s výzdobou interiérů, když jsem namítla, že je třeba neustále hledat nové zakázky, jen se na mne podívala "spadla jsi z višně" a odvětila, že má toho tolik, že na tohle jí nezbývá čas. Tenkrát naše debata v podstatě vyšuměla do prázdna, Kamila sem tam něco sehnala, ale po čase to opět šlo od desíti k pěti. Já jazyk na vestě, ona v pohodě u kadeřníka, v solárku. Na má upozornění nereagovala.

 

No a jednou se situace vyhrotila natolik, že jsme se musely rozejít - všimla jsem si totiž, že nám zakázky "řídnou", bylo mi to divné, copak nevyšlo ani to, co jsem domluvila osobně? Kuchyň byla vždy dohodnutá, zbývalo jen Kamile dohodnout výzdobu interiéru, kde se oslava konala. A já ji jednou zaslechla, jak s někým mluví po telefonu: "No, víte, tak na výzdobě jsme domluveni, a... mohu se vás zeptat, menu už máte dohodnuté? ... Já bych vám teda doporučila, víte, ona Líba teď není nějak v kondici, obrátit se raději na XY..."

 

Byla jsem jak opařená - tak ona nám, potažmo mně kazí kšefty, pomlouvá mne a přehrává zakázky konkurenci!

 

Udeřila jsem na ni a ona ani nezatloukala, jen si odfrkla, pohledem zkontrolovala své rudě nalakované nehty a prohodila: "A co sis myslela, že ti budu pořád příštipkařit? A že ty si budeš vyplácet víc?! Na to ti kašlu!" Práskla dveřmi a byla pryč.

 

Nevím, kde tuhle lež vzala, ale bylo jasné, že nějaký čas mi bylo krušno. Pomluvila mne u našich klientů tak dokonale, že jsem myslela, že skončím.

 

Nikdy, ale nikdy se nepouštějte do podnikání s někým, kdo je vám jen trochu blízký! Opravdu se s takovou osobou hůř vyráží dveře...

 

 

 

Reklama