Ptám se vás, milé ženy-in, inspirována příspěvkem čtenářky s nickem Maryene. Připomněla nám, jaké hry v dětství hrála, aniž by k tomu cokoliv potřebovala. Dnes mají děti hraček až moc, a stejně si s nimi nehrají

Milé ženy, vzpomínám, že jsme si nejvíce hrávaly s mojí sestrou a k tomu jsme většinou žádné hračky nepotřebovaly. Chtěly jsme dělat to, co rodiče. Takže maminka nám dala kousek těsta a vařily jsme s ní, táta hřebíky a polínko a zase byla hra. Byly jsme hodně živé a naší nejmilejší zábavou byl míč, švihadlo, ale také obyčejná krejčovská guma, přes kterou se skákalo.

S příchodem jara jsme hodně hrály kuličky. Hrávaly jsme panáka a vybíjenou, před domem na trávníku jsme dělaly hvězdy, kotouly a hrály s dětmi různé hry, které snad už dnešní děti ani neznají, na vodníka, na krvavého dědka, apod. Jeden čas byla moje nejoblíbenější hračka kudlička rybička a hrávaly jsme tzv. školku s nožem. Před nástupem do školy jsme si často hrávaly na školu a rodiče nám dokonce sehnali i starodávnou školní lavici. Také jsme oblékaly štěňata a vozily je v kočárku pro panenky.

Přesto musím dnes vzpomenout na svoji první panenku. Maminka ji sháněla asi opravdu těžko. Dostala jsem ji k Vánocům, když mi byly dva roky, a to už je dnes historie, psal se rok 1958. Panenka byla mrkací, měla krásné sandálky a kudrnaté vlásky. Tehdy byly většinou panenky bakelitové i s bakelitovými vlasy, takže ta naše byla opravdu vzácná. Navíc uměla plakat, když se otočila na bříško. Panenku jsem měla dlouhá léta a vůbec nevím, kam se nakonec poděla.

Vzpomínám ovšem ještě na zážitek, kdy jsme se setrou chtěly panenky vylepšit a udělaly jsme jim trvalou. Umyly jsme jim hlavy a natočily vlasy na natáčky.Tenkrát z toho rodiče nebyli příliš nadšení. Naše hry byly opravdu někdy neuvěřitelné, jako například ta, kdy jsme chtěly napodobit hadí ženu z cirkusu a sestra mě přinutila, abych ji dala obě nohy za hlavu bez ohledu na to, jestli to bude bolet nebo ne. U první nohy křičela, ale když jsem přestala, tak mě napomínala. U druhé jsem na její křik už tedy nereagovala a když utichla úplně, byla už v bezvědomí. Po příchodu maminky, která přišla ze dvora, sestru vzkřísila a ujala se vyšetřování, jsme ovšem svorně odpověděly, že si to sestra udělala sama. Určitě byla velká úleva, když jsme začaly chodit do školy a na hry už nám nezbývalo tolik času.

Přestože je dnes na trhu i hodně kýčů a nevkusných hraček, přesto je mezi nimi hodně i těch kvalitních a krásných včetně panenek. Kdybych byla dnes dítětem, určitě by mi udělala radost panenka miminko nebo maňáskové divadlo. Mám ovšem dojem, že některé děti mají hraček až příliš a nedokážou si potom s nimi hrát. S tímto poznatkem jsem se setkala, když jsem nějaký čas pracovala ve školce.

Maryene

Děkuji za připomínku kuliček. To jsem vždycky na jaře čekali, až sleze sníh, abychom mohli udělat důlek a cvrnkat kuličky. Ani nevím, jestli se dají ještě koupit

Pamatujete si také na dětské hry, které jmenovala Maryene?Myslíte si také, že si dnešní děti už neumějí tak hrát, jako tenkrát my? Nebo je to jenom zdání?

Napište nám svůj názor na dnešní téma na: redakce@zena-in.cz

 

 

 

Reklama