Jestli se chcete opravdu pobavit, přečtěte si příspěvek od čtenářky s nickem mio, za který děkujeme. Ještě teď mi cukají koutky.

Zdravím do hráčského doupěte :-)

Já jsem tvor hravý, což bylo odnepaměti. Vzpomenu na své hráčské začátky s pexesem, dominem a Člověčem nezlob se. Písmenkové pexeso mě nenápadně učilo abecedu, domino s tečkami zase čísla a "Člověče nezlob se" mělo možná za cíl obdařit mě vlastností přejícnosti a tolerance, ne každou hru jsem však uhrála s kamennou tvářičkou.

Rádi jsme taky hráli s kvartetovými kartami "Vole, lehni", kterýžto vítězný pokřik nelibě nesla moje babička, pro kterou bylo oslovení "vole" vyslovené mladou dámou (to jako mnou) společensky nevhodné, ne-li neúnosné :-) Často jsme hrávali papírkové hry JAKÝ, KDO, KDY, CO DĚLAL, S KÝM, PROČ, kdy se na papírek vždy napsalo slovo podle tohoto pořadí, přeložil se lístek a předal hráči po pravici, než se napsalo všech 6 slov. Lístek se pak rozmotal a vyšla z toho skvělá zpatlanina, pro nás děti obzvlášť zajímavá, pokud jsme použili i nějaká ta "nevhodná" slovíčka.

Ze stolních her nemůžu zapomenout na Dostihy a sázky, pořadí koní, trenérů atd. znám doteď! Krvelačné praktiky karbaníků ze známých gangsterek byly proti těm našim velice slabým odvárkem.

Pak nastalo období divadla: Natahali jsme knížky Voskovce a Wericha, Manon Lescaut a "hráli". Divadelní období jsem pak ukončila z důvodu svého potupného zranění, když coby Marianna jsem oplakávala svého mrtvého Robina Hooda a paličkou na maso ( jinou jakože lesní zbraň jsem nesehnala) jsem si způsobila mírnou deformaci svého čela poté, co jsem se zlomena žalem vrhla na postel, paličku v ruce a nepočítala s fyzikálním zákonem obrácené síly, kterážto zmiňovanou paličku odmrštila od matrace a mé čelo bylo terčem. Už vím, jak se musí cítit chudák takovej řízek..naklepanej.. Kdo se pak ptal, neuvěřil..

Přemístím se v rychlosti ven a vzpomenu na Cukr - káva - limonáda, čaj, rum bum..nebo na 10 slepičích, babička plete, páře, Krvavý dědek, Na četníky a zloděje a já už ani nevím co..

Když teď vidím hraní u svých dětí, nezoufám, sleduju, že dětská fantazie je stále fungující záležitostí, možná sice mají děti možnost hrát si spoustu her na PC, ale u nás pořád ještě vítězí ty hry obyčejné, jako třeba vaření s bahnem a klacíkem u babičky na dvoře, tajné seskupení školkové party v lesíčku u hřiště (to fakt nevím, co přesně hrají, protože JE TO STLAŠNĚ TAJNÝ, MAMI) a já už se moc těším, až děti trochu dorostou, z Dostihů a sázek sfouknu prach a budeme hrát všichni společně.

Jo a nesmím zapomenout na naši oblíbenou rodinnou hru "Na mrtvého brouka":  Vždy s dětmi nalezeme na naši postel, unavený dospělý se stává mrtvým broukem, nechá po sobě lézt a skákat obě děti, občas se probudí, chňapne po dětech, ty s jásotem zaječí, poté brouk znovu upadá do spánku a tak to jde pořád dál..dokud to baví obě strany :-) Děti to obvykle přestane bavit v momentě, kdy spící fáze brouka se dostává do mnohem delších časových úseků než ta chňapavá..

Krásný den všem přeje mio :-)

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

Po přečtení vašeho příspěvku se vůbec nebojím, že vymřou dětské hry v Čechách, pokud budou vaše děti alespoň trochu po vás!

Soutěž: Slepá bába

 

Reklama