Reklama

 

Příběh o čachtické paní, která se koupala v krvi mladých dívek, zná snad každý. Možná jste dokonce četli knihu Joža Nižnánského: Čachtická paní, která je snad nejznámější, i když se ji pokoušelo zpracovat bezpočet spisovatelů.

Mně se do ruky dostala nadmíru zajímavá publikace od Vladimíra Lišky: Tajemství čachtické bestie. Autor kombinuje legendy, historická fakta a své vlastní úvahy a vyvstává před ním spousta otázek a nesrovnalostí.  A nemusíte ani dopodrobna znát příběh „hraběnky Drákula“, jak je někdy Alžběta Báthoryová nazývána, a přesto vás chytne od prvních řádků.

 

Na hraběnku Alžbětu se často v literatuře pohlíží jako na šílenou, psychicky vyšinutou ženu. Jako ostatně na většinu bestiálních vrahů, kteří mívají často v dětství nějaké trauma, které posléze kompenzují svými činy, ačkoliv mohou jinak být velmi inteligentní a spořádaní.

I Alžběta měla slušné vychování, byla velmi inteligentní a vzdělaná. Plynně hovořila a psala maďarsky, latinsky i německy.

Ačkoliv velmi milovala své děti a jí blízké osoby, dokázala být i velmi krutá. To byla směs nevypočitatelnosti, které se její okolí velmi obávalo.

 

Příliš krátké dětství

Podle dostupných pramenů měla dobré vychování od svých rodičů. Kvůli předem domluvenému sňatku je však již jako desetiletá poslána do sídla svého budoucího manžela Františka Nadásdyho, kde o ni pečovala jeho matka. Byla tedy vytržena z domova do upjatého prostředí. Nadásdyhova matka byla pedantská žena, která Alžbětě vštípila vědomí vlastní výjimečnosti. Dril a kázeň však mladá dívka snášela dobře, jejich napjaté vztahy byly spíš střetnutím dvou silných osobností. Její budoucí tchyně byla vážně nemocná, takže zemřela těsně před nebo po svatbě svého syna, v přesné době se prameny rozcházejí.

Jistá legenda praví o nemanželském dítěti, které bylo pozůstatkem její aférky z pubertální doby kdesi v Trnavě. Dítě bylo odebráno a posláno do Sedmihradska na výchovu. Dalších stop po něm není, a tak je otázkou, zda je tato historka pravdivá…

 

Manželské „soužití"

Svatba byla velkolepá, oslavy trvaly několik týdnů a ještě rok poté byl šťastný manželský pár ozdobou všech významných plesů v zemi.

Zdá se, že Alžběta dobře snášela brzký konec dětství, ale o to hůř nesla, že se nestala milující ženou po boku milujícího manžela. Její sny vzaly za své…

 

František Nadásdy byl stále na cestách, válčil s Turky a jeho žena trávila dny doma, byla sama na celé panství jen se svým služebnictvem. Vzrůstala v ní zatrpklost a zklamání. Její muž byl navíc docela hrubián, a tak se Alžběta uzavírala stále více do sebe.

Navíc dlouho nemohla otěhotnět, až v téměř 40 letech porodila syna Pavla, když předtím jedno dítě zemřelo. Měla i další 3 dcery, z nichž jedna holčička zemřela jako dítě. Nicméně její syn Pavel a dvě dcery matku přežili a stali se svědky jejího odsouzení.
3-Jmenujte alespoň dvě opery, ve kterých vystupuje čarodějnice(vědma)

 

Za všechno může epilepsie?

Dlouhá neplodnost, málo zájmu ze strany manžela a strach ze stárnutí jí pomalu deformoval charakter. Navíc ani těhotenství prý neprožívala šťastně. Děsila se oteklosti, velkého břicha, pupínků ve tváři a v kombinaci s manželovými mladými, zdravím sršícími milenkami v ní narůstala nenávist k mladým ženám.

 

Přitom ona sama byla jako mladá dívka velmi krásná. V té době byla dokonalým prototypem urozené krásy. Černé uhrančivé oči, bílá průsvitná pleť a štíhlé ruce. Na svoji krásu dbala až úzkostlivě, byla velmi sebestředná.

Její zdraví ale bylo notně podlomené. Od mládí trpěla migrénami, úzkostí, hysterií a depresemi. Bolesti hlavy a očí byly nesnesitelné, bolestí zuřila, dostávala hysterické záchvaty a často bolestí až omdlévala. Poté se probouzela uvolněná a klidná. Trpěla snad i záchvaty epilepsie, pro což svědčí křečové stavy s vytřeštěnýma očima a pěnou u úst. Hnána vlastní trýzní tak trýznila ostatní?

 

Temná místa

Panství v Čachticích, které leží na řece Váh, několik desítek kilometrů od Trenčína, dostala darem od manžela. Oblíbila si malý zámeček, který skýtal více pohodlí než rozsáhlý, byť nedobytný hrad. Byl to kraj s dlouhou zimou a pro Františka Nadásdyho to byl kraj bohem zapomenutý, kam se nerad vracel.

Čachtická hraběnka však ráda jezdila i do Vídně, do paláce s temnou pověstí. Prý tam obchází duše tamních povražděných templářů, přesto si tam Alžběta nechala vystavět palác nový, který v okolí také budil pozornost. Po nocích se tam ozýval křik a hluk z podzemních místnosti a to vše za účasti hraběnky.

 

Čarodějnice a zrůdy

Léčba neplodnosti bylinami, čarami a léčitelkami přivedla Alžbětu na stejnou cestu s čarodějnicemi, apatykářkami a podobnými ženami. Pomáhaly při porodech, věštily budoucnost. V té době by tyto ženy byly nekompromisně upáleny pro čarodějnictví, ale protože jejich služeb využívala šlechta, držela nad nimi ochrannou ruku. Alžběta Báthoryová se pro tento obor nadchla a později využívala všech těchto praktik ve své zvrácenosti.

 

Pod její střechou bylo několik dalších osob, bez kterých by čachtická paní nebyla tím, čím byla. Byly to její pomocnice a oddané nohslednice, bez nichž by zcela určitě nebylo prolito tolik krve.

 

Ilona Ió: kojná a chůva jejích dětí. Starala se o domácnost, žárlivě Alžbětu Báthoryovou milovala a až nábožně uctívala.


Dorota Sentéšová: fyzicky odpudivá žena se znetvořeným obličejem a zkaženými zuby, která zjevem připomínala mužatku a disponovala obrovskou fyzickou silou. Velela zámeckým švadlenám.

 

Anna Darvuliová: měla na hraběnku největší vliv jako její dvorní léčitelka, ovládala okultismus a hypnózu, kterou mistrně využívala v jejím léčení, na její neduhy hypnóza dobře zabírala.

Alžběta na ní byla psychicky velmi závislá, postupně propadala kouzlu léčitelských praktik. Anna Darvuliová jí svým pronikavým pohledem viděla až do duše, znala její strachy a sama hraběnka se jí bez skrupulí svěřovala. Spekuluje se i o tom, že Anna využila svého prominentního práva a mistrně si ji k sobě poutala právě v hypnózách. Ačkoliv byla také velmi fyzicky odpudivá, tvrdila, že zná tajemství věčné krásy a jako první hraběnce navrhovala krev mladých dívek jako elixír.

Její koupele pomáhaly při migrénách, a možná proto měla někdy Alžběta pocit, že mládne.

Anna poznala, že panička je znuděná a miluje zlo, bezdůvodně ráda trestá mladé služky, a tak jí podala pomocnou ruku. Zasvěcovala hraběnku do metod mučení a sama vymýšlela stále rafinovanější způsoby.

Snad i proto, když ke konci života Anna Darvuliová ochrnula a oslepla, bylo o ni dál postaráno, neboť byla stále studnicí cenných informací.

Okolí se této staré ženy bálo, tvrdilo se, že hraběnku očarovala…


Snad na tom bylo i něco pravdy, dle autora knihy se nabízí možnost, že hraběnka často jednala pod vlivem drog, přírodních drijáků připravených Annou Darvuliovou. Stávala se na nich postupně závislá a možná právě pod jejich vlivem činila hrůzné seance, nebo naopak byla zuřivá v době, kdy měla abstinenční příznaky.

 

Kateřina Benecká: pracovala na zámku jako pradlena a verbířka mladých děvčat. Neverbovala sama, Alžběta měla dokonalou síť příležitostných verbířek v okolí. Odstraňovala stopy po mučení a často dívkám pomáhala v nouzi, nosila jim jídlo do hladomoren, a tím několika pomohla přežít. Pokud odmítaly spolupracovat, byly bity a násilím nuceny i do mučení jiných dívek.

V soudním procesu jako jediná unikla o vlásek smrti, bylo přihlédnuto k tomu, že ke spolupráci byla nucena pod násilím a své hříchy odčiňovala příležitostnou pomocí dívkám.

 

Jan Ujváry, přezdívaný Ficzko: hrbatý skřet, dle všech pramenů i dementní, byl Alžbětiným poskokem. Odnášel mrtvoly, staral se o jejich pohřbívání v okolí Čachtic a Beckova, kde těchto krveprolití bylo nejvíce. Při soudním procesu nebyl upálen, nýbrž „milosrdně“ sťat, polehčující okolností mu byl jeho retardovaný duševní stav. Hraběnka ho zneužívala ke špinavé práci a on byl šťastný, že je rádoby důležitý.

 

Eržika Majorová: nástupkyně Anny Darvuliové, bylinářka a čarodějnice, prý snad spolčena s ďáblem, jak o ní kolovalo po okolí. Ona byla tou, která ji definitivně přemluvila ke krvavým lázním jako zdroji krásy, mládí a zdraví.

 

Ještě nic nekončí...

Do smrti svého manžela nezabíjela, jen dívky s radostí mučila. I když později někteří svědkové při výslechu uvedli, že k nějakým úmrtím docházelo již za života jejího muže.

Její muž František o zvrácené úchylce své ženy věděl. Samozřejmě s ohledem na své postavení neměl vůbec zájem na nějakém prozrazení této její libůstky, a tak dělal, že o ničem neví. Ani sama Alžběta patrně neměla ponětí, že její muž zná její počínání

Přesto František poslal jejich syna Pavla do výchovy svému důvěrníkovi, sarvárskému správci Megyerovi, měl strach, aby syn nepodědil sadistickou povahu své matky či ho nepoznamenala její výchova. Později se ukázalo, že to bylo lichá obava, ale v tu chvíli toto odtržení dítěte Alžběta nesla velmi trpce.

Navíc Megyery velmi dobře znal kruté choutky čachtické hraběnky a často ji za to kritizoval, i proto ho hraběnka neměla ráda.

 

Ovšem smrt Františka Nadásdyho byla uvolněním opratí dosud spoutaných choutek čachtické paní…

 

O dalším osudu krvavé hraběnky, jejím soudním procesu a o dalších zajímavých záhadách kolem její osoby si povíme příští pátek

 

Použitá literatura: Vladimír Liška: Tajemství čachtické bestie (Fontána, 2001)

                              Jožo Nižnánsky: Čachtická paní