Čtenářka PBD zavzpomínala na krásnou dobu, kdy s rodiči chodila do lesa sbírat nejen houby, ale i borůvky na knedlíky nebo koláč. Děkuji Vám PBD za příspěvek. Já si zase v lese zpívám dodnes: „Šel dědeček na houby, jestlipak on zabloudí. Nezabloudí, neboj se, on nám houby přinese.“

Co já a houbaření?

Když jsme byly malé,tak jsem hodně chodívaly na houby z našima u babičky.Teda teď to zní,jako kdyby rostli houby u babí v kuchyni-a tam nerostlyJ Takže jinak – na houby jsem hodně z našima chodily o víkendech,prázdninách,které jsme trávily u babičky na vesnici. Hodně mě to bavilo,to hledání- každý jsme měli svuj košík a svou rybičku.To,že jsem měli v kapse rybičku stejně jako taťka z mamkou,to v nás vzbuzovalo pocit,že už jsme dospělandy:)

Chodívaly jsme po lese,vždy tak,aby nás naši měli na dohled a recitovali jsme šeptem ze ségrou básničku,kterou nás naučil taťka a šeptat jsme museli,abychom nevyplašily houby( křičením by se totiž mohly polekat a zalézt do mechu:) Až déle mi docvaklo,jak hezkou formou nás naši naučily,že v lese se máme chovat tiše. Básníčka začínala“Houbičky Houbičky,vystrčte hlavičky…“- a jak to bylo dál si nevzpomenu ani za košík pravých:)

Chození na houby nás moc bavilo-nejen mě,sestru a rodiče,ale i bratránky a sestřenice.Horší ale bylo,když nám dospělci návštěvu lesa spojily z galejemi,kterým říkaly „sběr borůvek na knedlíky nebo na koláč“.V takové případě nás do lesa dostaly vlastně jen za uplatek,kterým byl buď zmíněný ovocný pokrm(ale to moc nezabíralo) a nebo v létě koupání a při „nekoupacím“ počasí nějaká bojovka-stopovačka s hledáním pokladů nebo nebo třeba stopovaní a vylévání stop:)

Jak moc jsem vždycky ráda houby sbírala,tak stejně tak moc jsem nesnášela jejich zpracovávaní.Čištění probíhalo ještě v lese-ale krájení na sušení-to bylo peklo,protože to bylo fakt nekonečné…A jako správný houbař bych měla úlovky z lesa i ráda konzumovat.Ale není to tak- ne že bych houby nejedla vůbec,to zas ne-občas řízeček,a bedly na kmíně (slintám:) ale to je tak asi vše.Houby v omáčkách mi prostě připomínají slimáky a ty já nejím a smaženice? Udělat ji umím,a dokonce ji i ochutnám kvůli dochucení-ale abych si nandala na talíř,to ne.A raději Vám ani nebudu říkat proč:)

Žádnou zajímavou příhodu ohledně sběru hub vlastně nemám.Nikdo se neotrávil,ani nepřiotrávil,protože houby nás učil poznávat taťka a také nám obsahy košíků bedlivě kontroloval.

A co napsat závěrem? Dnes už na houby  skoro nechodím.Protože ani nevím kam bych šla – no dobře,do lesa,do remízků,do březového háje-ale bydlím v jiném městě než jsem vyrůstala,k babičce,kde ty lesy znám,již také nejezdím(babička už tu není)Ale vždy se zadaří několikrát během hlavní sézony na lov hub vyrazit.A to když jsme u našich – to pak sedneme do auta a jedeme k vesnici,kde žila babí a bloumáme po těch známých lesech..

Už je to jiné,nejen proto,že babí není,nejen proto,že už jsem dospělá-ale také proto,že dnes borůvky či lesní jahůdky sbírám sama od sebe a úplatky kvůli tomu nejsou třeba:)

Ať už nějaké houby najdeme a nebo ne-tak si vždy v lese člověk krásně odpočine a načerpá energii.

V lese je prostě krásně:)

Hezký den a ať Vám nikdo to „Vaše“ místečko v lese neobjeví:)

PBD


Houby a já!

  • Napište , co pro vás houby znamenají.
  • Co máte kolem hub rády. Popřípadě nerady.
  • Kam a s kým je chodíte sbírat, nebo co vás při jejich sběru, přípravě, čí konzumaci potkalo zajímavého.
  •  Můžete to podpořite i aktuální fotodokumentací, videodokumentací i zvukově.
  • Cokoliv se týká hub, posílejte na e-mail:

redakce@zena-in.cz

Dnes na konci editace, tedy kolem 16. hodiny, jednu z vás co mi napíše, odměním něčím, bez čeho se pořádný přítel hub neobejde. Kapesním atlasem hub a nožíkem se štětečkem na čištění hub. Tak se těšte a pište.

houby do kapsy

Reklama