Reklama

Jdete pozdě do práce. Vběhnete do budovy a vidíte zavírající se dveře výtahu. Přidáte, výtah doběhnete a skočíte dovnitř. Vevnitř kolega, těsně před důchodem, důležitý pro firmu svými zkušenostmi a kontakty. „To máme ale naspěch!“ směje se a ukazuje řadu vyspravených zubů. Pokývnete hlavou a snažíte se popadnout dech. Usilovně přemýšlíte, co řeknete šéfovi ke svému desátému pozdnímu příchodu.

V tom se výtah zastaví v mezipatře. Porucha trvá pár minut, ale vy hned máte tu desátou výmluvu. „Na pracovišti bych byla včas, jen kdyby se ten výtah nerozbil!“ Usmějete se na kolegu a upřímně spustíte:“ To je štěstí, že jsme tu spolu, alespoň mi šéf bude věřit, že bych přišla včas nebýt výtahu!“ „A pročpak jdete pozdě slečno? To byla asi noc, nevyspala jste se?To byla asi noc plná vášní, co!“ , vtírá se a naparuje. Odporujete, že to vůbec ne, ale on, rozjetý, rozebírá, co se asi u vás doma v noci dělo, že jdete pozdě. Že on to zná, jemu lhát nemusíte, koneckonců sama vidíte, že jde dnes také pozdě…

Celá jeho řeč je podtržena starým oblekem, z kterého mu kouká břicho, zažloutlou košilí, kde břicho hlídá poslední knoflík, přehazovačkou, umně stočenou v ptačí hnízdo, pachem s úst a vůbec, smrdutostí celé osoby, protože vonět se je zženštělé a on, pardál, takový rozhodne není. S úžasem na celý výjev hledíte a snažíte se nepředstavovat si. co myslí tím, co říká. Když se vám začíná zvedat žaludek, výtah se rozjede a vy se ujistíte, že máte alibi:“Tak zatím a prosím, nezapomeňte šéfovi říct, že v tom výtahu jsme byli spolu."

 „A to ne!“ zní starcova vzpurná odpověď, „to by si mohl myslet, že jsem s váma něco měl a to já nechci! Ne že by jste nebyla kočka, to tedy ne, ale co je v domě není pro mě!“ Na ránu do jeho červeného nosu! Skutečně později poruchu výtahu nepotvrdí, ale hned odpoledne vás zve na kávu, když už jste spolu strávili ráno ve výtahu, mohli by jste si o tom promluvit, ne?

Vzteky bez sebe usednete do své kanceláře a přemýšlíte, kde se v tom slizounovi bere to sebevědomí, proč si myslí, že by jste právě s ním chtěla jít na kávu? Myslí, že je přitažlivý? Myslí, že jeho stokrát omleté vtipy z počátku padesátých let jsou stále dobré?Myslí, že vyprávění o jeho sexuálních zážitcích vám přijde poučné? Smutně se podíváte na svého kolegu. Třicet let, typ Brad Pitt. Cokoliv jste kdy potřebovala, pomohl vám. Ale dvojsmyslné řeči neměl nikdy a o kávě po práci ani nemluvě.

Pozoruji tento jev už dlouho. Čím horší chlap, tím oplzlejší řeči. Řeči jsou dvojsmyslné, takže když se ozvete, že tohle už poslouchat opravdu nechcete, tváří se udiveně a neví, co myslíte. Neustále potřebuje něco u vás na počítači, naklání se na nejmenší únosnou vzdálenost a není mu divné, že vy se naopak odkláníte, div nespadnete ze židle.

Většinou nedělají nic, za co by se dalo chytit při případné stížnosti, ale je to nechutnější, než kdyby vás veřejně plácali po zadku – to by jste se totiž mohla ozvat. I když je otázkou, zda by vám to v našem státě k něčemu bylo.