Stěhovala jsem se proti své vůli, když mi umřel děda a mně po něm zůstal byt.
Do týdne jsem se musela přestěhovat od svých láskyplných rodičů a začít se starat sama o sebe. Podotýkám, že jsem byla v prváku na výšce, takže jsem ani neměla peníze na nájem.
To však nebylo to nejhorší.

Dědu i babičku jsem měla hrozně ráda a byt mi je neustále připomínal: starý nábytek, jejich oblečení, talíře apod.
Největším šokem pro mě bylo, když jsem při vyklízení bytu nacházela jejich pozůstatky v podobě: umělý chrup, skleněné oko od dědy a protéza nohy od babičky. Opravdu jako z hororu.

Dnes už jsem zařízena podle sebe a považuji to za svůj domov.

Petra Kantorová
Milá Petro,
děkuji za kuriozní příspěvek a doufám, že na horory chodíte už jen do kina a bydlí se vám dobře.

Reklama