Stěhovala jsem se proti své vůli, když mi umřel děda a mně po něm zůstal byt.
Do týdne jsem se musela přestěhovat od svých láskyplných rodičů a začít se starat sama o sebe. Podotýkám, že jsem byla v prváku na výšce, takže jsem ani neměla peníze na nájem.
To však nebylo to nejhorší.
Dědu i babičku jsem měla hrozně ráda a byt mi je neustále připomínal: starý nábytek, jejich oblečení, talíře apod.
Největším šokem pro mě bylo, když jsem při vyklízení bytu nacházela jejich pozůstatky v podobě: umělý chrup, skleněné oko od dědy a protéza nohy od babičky. Opravdu jako z hororu.
Dnes už jsem zařízena podle sebe a považuji to za svůj domov.
Petra Kantorová
Milá Petro,
děkuji za kuriozní příspěvek a doufám, že na horory chodíte už jen do kina a bydlí se vám dobře.
Nový komentář
Komentáře
meander: příště napiš příspěvek ty, když se ti nelíbí, nevím, co je na tom tak blbého.
To byla hororová celá famílie
Náno blbá, buď ráda, že jsi dostala byt!
dáváš si oko k chrupu nebo do zvláštní skleničky? No dobře, jdu uklízet náš vlastní hororový příbytek...
Mohla sis otevřít dům hrůzy.
Takže už máš ve skleničce svůj chrup a u skříně opřenou svoji protézu ?