Bulvár

Horor na dívčím internátě


Tak jsem se dnes do toho vzpomínání opravdu obula. Mám ale trochu problém s tím, abych si všechny své veselé, trapné i smutné vzpomínky nějak systematicky utřídila. Vybavuje se mi na přeskáčku spousta zážitků…jako třeba tenhle, téměř hororový.

V druhé polovině sedmdesátých let jsem měla přechodné bydliště v dívčím internátě v překrásných Luhačovicích.

Budova “intru” byla poněkud staršího data a z jejích zdí bylo cítit více než sto let její existence. Za první republiky prý sloužila jako nevěstinec, ale tyto zprávy byly nepotvrzené. Pokud tomu tak ale skutečně bylo, rozhodně jsme té letité budově dělaly čest. Pohled na “náctiletá” děvčata, kterak jsou v podprsenkách vyložena z okna a laškují s místními borci, nemohl žádného kolemjdoucího nechat na pochybách, co se za zdmi tohoto kláštera skutečně odehrává.

Klášter byl pro naše obydlí opravdu výstižný název. Vévodila mu stařičká, přesluhující vychovatelka, které jsem přezdívaly Abatyše čili “Abatka”, která, chuděra, byla častým terčem našich pubertálních výstřelků. Mluvila velmi, převelmi spisovně a nikdy nezvyšovala hlas. Že je pravděpodobně trochu opožděná, jsme všechny zjistily hned po našem prvním příjezdu. Seznamovala nás s domovním řádem a mimo jiné nám sdělila i tuto veledůležitou zásadu: “Je zakázáno vyklánět se z okna. V minulém ročníku se totiž stalo, že se jedna dívka vykláněla a potom byla v jiném stavu.” Naše doplňující dotazy, jakže to ta šikulka udělala, Abatka přešla přezíravým a pohoršeným mlčením.

I když jsme byly internátem dívčím, o přízeň místních hochů jsme ochuzeny nebyly. (Což zcela logicky velmi těžce nesla místní děvčata, která nás zcela nepokrytě nenáviděla.)

Místňáci disponovali jednou úžasnou schopností. Dostat se uprostřed noci do útrob zapovězeného kláštera a překvapovat nás svými nápady, které – světe, div se – nebyly vůbec pitomé. Na MDŽ jsme se třeba všechny ráno probudily a každá z nás měla na nočním stolku malou kytičku. Opravdu nikdy nedošlo k žádnému do nebe volajícímu extempore.

Až jednou. Byla doba energetické krize a na intru se tedy zhasínalo i světlo na chodbě, které jindy zůstávalo po celou noc rozsvícené.

V noci se chtělo jedné chuděře z prvního ročníku na záchod. I vstala, otevřela dveře a jala se hledat vypínač. Ve chvíli, kdy v naprosté tmě šátrala po zdi, se těsně u její hlavy ozval hluboký mužský hlas: “Já tady čekám na tebe!”

Asi vám nemusím povídat, co to s tou nešťastnicí udělalo. Zavřeštěla tak mohutně, že jsme byly rázem všechny na nohách a z leknutí nám srdéčka bouchala jako o život.

Zatímco vyšokovaná studentka zcela konsternovaně ječela: “Je tady chlááááp, je tady chláááp…,” vylítly jsme ze svých pokojů. Zároveň s námi se vyšourala z vychovatelny i Abatyše, která si v té hrůze stihla obléci tmavomodrý, prošívaný župan.

Podrobila ječící a totálně bezbarvý přízrak rychlému výslechu, a když si potvrdila skutečnost o přítomnosti muže na našem dívčím internátě, briskně zorganizovala průzkumnou akci.

“Musíme prohledat celý dům, děvčata. Dojděte si pro nějaké zbraně a sejdeme se opět zde na chodbě,” zavelela a my jsme se rozprchly do svých pokojů.

Po chvíli se vydal směrem k půdě podivný průvod. V čele Abatka se smetáčkem a za ní procesí v nočních košilích, v natáčkách a vyzbrojené tu fénem, tu lopatkou, kulatým kartáčem… jedna obzvlášť akční hrdinka dokonce vlekla hasicí přístroj.

Ve chvíli, kdy už už Abatyše vstupovala do útrob půdního prostoru a hledala vypínač, aby si na případného vetřelce hezky posvítila, upadla na kamenných schodech jedné dívčině plechová lopatka a s příšerným rámusem rachtala směrem dolů.

No, co vám budu povídat. Během asi tak tří vteřin zůstala chuděra vychovatelka na půdě zcela sama. My jsme se zabarikádovaly ve svých pokojích, kde jsme se mohutně vzájemně podporovaly v naprosté a soudržné hysterii. No, puberťačky. Chudinka Abatyše nám pak druhý den velmi ublíženě vyčítala, jak jsme ji, nebohou opustily a tím vydaly napospas tomu vilnému chlípníkovi, kterého sice na půdě nenašla…”Ale, děvčata, dovedete si představit, co by se mnou asi udělal, kdyby tam byl?!”

A tak skončil náš otřesný internátový horor. Jednou zklamanou vychovatelkou, jednou chuděrou, která se z toho nočního běsu vzpamatovávala prostřednictvím častých návštěv WC následující dva dny…a tlupou řehtajících se pipinek. Asi vám nemusím vykládat, jak barvitě jsme si vymýšlely případné zneužití naší drahé Abatyše. :o))

Po celý dnešní den na žena-in.cz vzpomínáme... Pište svoje příběhy, vybrané odměním dárkem. Ale hlavní je, abychom se dnes všechny dobře bavily, o to jde především.

Těším se na Vaše maily na redakce@zena-in.cz .

Všechny čtenářky zdravím, editorka dne

   
12.04.2005 - Společnost - autor: Jaroslava Machálková

Komentáře:

  1. avatar
    [25] saruz [*]

    Sml30 krásný příběh

    superkarma: 0 25.11.2012, 21:06:33
  2. avatar
    [24] verkaH [*]

    superkarma: 0 08.12.2007, 20:07:28
  3. avatar
    [22] Linde [*]

    superní Skvěle jsem se poránu zasmála. Takových článků více...

    superkarma: 0 13.04.2005, 06:43:50
  4. avatar
    [20] catcat [*]

    Jo, tak mě napadlo ještě něco k našemu internátu. Ačkoliv věkem plnoleté, zprotivily jsme se školnímu řádu (prostě jsme vynechaly školu...) a jako speciální trest pro ubytované na internátě (což nás bylo cca 5) jsme měly zakázané vycházky.Seděly jsme na intru a tak nás to vyhecovalo, že jsme popadly foťák a fotily a fotily a dodnes tyto fotky patří k mému zlatému fondu. Jednak dokumentují nás "úžasně zmalované" a jednak mají komentáře, napsané již tenkrát. Hrozně jsme se vyblbly a vychovatelka nechápala, proč"trestankyně" mají tak dobrou náladu... Myslím, že tenkrát šlo o to se nedat...

    superkarma: 0 12.04.2005, 14:03:54
  5. avatar
    [19] kouzelnice [*]

    je to super, málem se tu válím smíchy :-)

    superkarma: 0 12.04.2005, 13:46:27
  6. avatar
    [18] sirael [*]

    paráda.Vydej tu knížku Meryl!!!!

    superkarma: 0 12.04.2005, 13:07:00
  7. avatar
    [16] Markýza [*]

    Merylko paráda, připojuju se k Susině a Albě, chci knížku i s podpisem
    - my jsme vychoušce (hlavní) říkaly Stařena, ale měly jsme ji docela rády, zvlášť, když začala vzpomínat na mladá léta -od konce třicátých let se živila jako barová zpěvačka a ten intr, kdy jsme bydlely, byl původně jejich hotel - Hotel Šindelář v Jílovém u Prahy

    superkarma: 0 12.04.2005, 12:21:19
  8. avatar
    [15] Haňulinka [*]

    Povedený příběh.

    superkarma: 0 12.04.2005, 11:33:40
  9. avatar
    [12] Aja [*]

    copak intr, tam se děly věci...

    superkarma: 0 12.04.2005, 11:19:31
  10. avatar
    [10] Ivana. [*]

    paráda.

    superkarma: 0 12.04.2005, 11:12:57
  11. avatar
    [8] catcat [*]

    Jó, dívčí internáty... Na nástavbě jsem také v jednom takovém bydlela. Vzhledem k tomu, že jsme byly nástavbové studium, byly jsme plnoleté, ale zbytek intru byla normální čtyřletá střední škola. Dlouho jsme nemohly pochopit zákaz přístupu k oknům...

    superkarma: 0 12.04.2005, 10:53:47
  12. avatar
    [4] Susina [*]

    Meryl, já se z tebe picnu.. prosím tě, sepiš ty zážitky a vydej to knižně, budu první, kdo si to koupí..

    superkarma: 0 12.04.2005, 10:28:47
  13. avatar
    [3] elephant [*]

    superkarma: 0 12.04.2005, 10:24:47
  14. avatar
    [2] Lhasa [*]

    jedna obzvlášť akční hrdinka dokonce vlekla hasicí přístroj.

    MILUJU, když někdo dokáže barvitě líčit děj Merylko

    superkarma: 0 12.04.2005, 10:24:11
  15. avatar
    [1] Žábina [*]

    no to je krásný

    superkarma: 0 12.04.2005, 10:19:03

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa na téma osteoporóza
Anketa na téma: Zubní zdraví

Náš tip

Doporučujeme