Bulvár

Honzo, nechoď tam, je tam drak!!!

Shánět lístky. Za každého počasí se trmácet kdovíkam nacpanou tramvají, případně zoufale hledat místo na zaparkování… a nervovat se, že přijdeme pozdě. Na nepohodlné židli pak strávit hodinu nebo dvě zíráním na jednoduchý příběh, u kterého víme předem, jak dopadne. Bez možnosti udělat si pohodlí, otevřít při reklamách pivo nebo dát vyčurat děti.

Máme tohle vůbec zapotřebí? Můžeme sledovat výkony nejlepších (nebo aspoň nejlépe placených) herců, zpěváků a tanečníků na světě, kdykoli nás napadne, v pohodlí vlastního domova a prakticky zadarmo. Našim dětem můžeme dopřát produkty špičkových animačních studií i výpravné pohádky, natočené na opravdových hradech a v exotické přírodě. Nemusí si usilovně představovat, že ten našedo natřený kus polystyrénu je vlastně skalní útes. Tak kruci, na co nám to divadlo vlastně ještě je? Není to vlastně jen takový anachronismus?


Takzvaná řečnická otázka. Všichni tušíme, že divadlo je jev magický a nenahraditelný. Víme, že divadelní představení je pro dětskou dušičku silnějším zážitkem než sebelepší pohádka na videu. Tušíme… ale víme opravdu proč? V čem je vlastně lepší? Vždyť tam dítě taky jen sedí a kouká…

 

soutěž hora
Rituál:
„Divadlo je především rituál,“ vysvětluje docentka Kocourková z dětské psychiatrie FN Motol. „Dítě silně vnímá už všechny přípravy. Do divadla se pěkně obléká. Těší se, povídá si s rodiči, kam jedou a co tam uvidí. Potom vchází někam, kde je spousta jiných lidí, kteří tam přišli ze stejného důvodu.“
A všechny ty cizí děti i dospělí si také vzali sváteční šaty a tváří se slavnostně. Jsou tu heboučká plyšová sedadla a tolik světel…To přece musí znamenat, že se děje něco opravdu důležitého a zvláštního.

 

Sdílení: Všichni společně sledují příběh, bojí se o hrdinu, zažívají okouzlení z hudby, zpěvu a dobrého konce. Společný zážitek, fyzická blízkost stejně cítících lidí se nedá ničím nahradit. Návštěva nejprostšího maňáskového divadélka se tak může stát zážitkem, který se dítěti vtiskne do paměti na celý život. Natočíme-li stejné představení na video, kouzlo se ztratí.

 

Dobro je odměněno, zlo potrestáno: Dnes už víme, že základní dějová schémata, která se opakují v pohádkách všech národů světa, vyjadřují nejhlubší obavy a vztahové vzorce z našeho podvědomí. Vidí-li dítě tyto situace „živě“ na jevišti (ztráta matky, žárlivost) pomáhá mu to snáze se s nimi vyrovnat ve své mysli.

Fantazie: Jevištní zkratka a stylizace poskytuje prostor dětské představivosti, která – jaká škoda, že nám to nevydrží! – je bezbřehá. Stvořit si z několika větví hluboký hvozd, z prostěradla královský plášť a z lepenky překrásný palác je pro naše děti úžasná duševní stimulace. Že už to dnešní děti nedovedou? Některé asi vážně ne, ty oblblé" TV. Ale věřím, že by stačilo málo, aby se zase rozpomněly...

 

Kterak své dítě divadlem neotrávit: Co není dobře? Třeba to, když šoupneme dítě do sálu a sami jdeme do bufetu na vínko. Dítě nás potřebuje mít vedle sebe a dělit se s námi o své zážitky. Neodkládejme děti do divadla – neomylně poznají, kdy jsou odloženy. Zakázán je i spěch, handrkování o nanuka a hubování u šatny. Návštěva divadla musí být svátek, příjemný zážitek po všech stránkách.  I když možná rodiče nemají z „Třech malých kůzlátek“ ten pravý intelektuální požitek, neměli by to dětem vyčítat ve stylu „Já se sem s tebou ženu, místo abych si v neděli odpočinula, a ty mi tu ještě děláš takovouhle ostudu!“

 

Divadlo pro děti ale vždycky nemusí být pro dospělé příšerná nuda – ani zdaleka ne! Důkazem jsou skvostné a mnohovrstevnaté inscenace takových souborů, jako je královehradecký DRAK, liberecké Naivní divadlo, kladenský Lampion, Slovácké divadlo z Uherského Hradiště, pražský Minor a mnoho dalších.
Výběr nejzajímavějších inscenací profesionálních mimopražských divadel pro děti a mládež je každoročně možné vidět na festivalu Dítě v Dlouhé", které pražské Divadlo v Dlouhé pořádá už devátý rok. Letošní ročník proběhne od 29. května do 3. června. S takovým předstihem o něm píšeme proto, že vstupenky na festival jsou už v prodeji (možnost objednání na  www.divadlovdlouhe.cz). Na některá představení je už dokonce vyprodáno, ale ještě jich zbývá na výběr dost.

Festival Dítě v Dlouhé už tradičně nabízí nejen samotná představení, ale i bohatý doprovodný program – prohlídky zákulisí, divadelní jarmark a samozřejmě i diváckou anketu o Cenu Vojty Šálka, ve které děti samy hlasují o nejpovedenější inscenaci.

 

Vzpomínáte na nějaké představení ze svého dětství?
Chodíte se svými vlastními dětmi do divadla? A do kterého?

Na čem jste byli naposled?

A pokud nechodíte, proč?

   
19.04.2007 - Kultura - autor: Eva Jedelská

Komentáře:

  1. [5] Samík97 [*]

    Bóbika: Drahá , všechno je ve výchově, nic SAMO nejde. Divadlo je součást kultury a ta OBOHACUJE DUCHA !Kdo jiný to má děti naučit a prožívat , když ne rodiče?

    superkarma: 0 20.04.2007, 01:20:55
  2. avatar
    [4] arjev [*]

    Do Kašpárkového divadla v Přerově a ještě do jednoho,kde jsem jako 5-ti letá bránila Kašpárka a kouzelníkovi jsem pocuchala provázky .Naši se za mne styděli.

    superkarma: 0 19.04.2007, 11:43:00
  3. avatar
    [3] femme [*]

    já jsem s dětma chodívala do Sluníčka

    superkarma: 0 19.04.2007, 10:49:36
  4. avatar
    [2] Evikus [*]

    Já chodím do divadla moc ráda zrovna včera jsem byla na hře Woodyho Allena - Prokletí nefritového škorpiona a bylo to moc pěkný

    superkarma: 0 19.04.2007, 07:41:18

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme