Roztržitost připravila pořádný šok čtenářce Maryene. Díky ní totiž zapomněla před obchodem svého malého chlapečka v kočárku a vyrazila autobusem domů. Jak celá tahle situace dopadla?

Zapomenout můžete kde co. Vzpomínám si, že můj bratr kdysi zapomněl před obchodem našeho pejska Dixinku, protože obchod měl dvoje dveře a on vešel jinými, než vyšel. Všechno naštěstí dobře dopadlo a pejska přivedla sousedka. Něco daleko horšího se stalo čtenářce Maryene...


Milé ženy,
o roztržitosti vím své. Když jsem četla téma na dnešní den, napadlo mě, že čím jsem starší, tím jsem roztržitější. Ale potom jsem si uvědomila, že to není až zcela tak pravda, protože ten nej... kousek se mi povedl už velmi a velmi dávno.
Když jsem po pěti dnes přijela domů z porodnice se svým prvním dítětem, nebylo doma nic k jídlu. Musela jsem jet nakoupit do blízkého města autobusem. Tehdy ještě nebylo ve zvyku, že si maminka mohla s kočárkem zajet až do obchodu, ale kočárky se parkovaly před obchodem venku. Když si to dnes uvědomím, je to hrozně nezodpovědné, ale tehdy tomu tak bylo a nikdo se nad tím příliš nezamýšlel. Také nákupní košíky v našem marketu byly jen do ruky, žádné vozíky, takže nepřipadalo v úvahu v jedné ruce košík a ve druhé dítě.
Na nákup jsem měla opravdu jen pár minut, za chvíli mi jel další, tj. první a současně i poslední autobus zpět, takže když jsem se nechtěla trmácet šest kilometrů pěšky, musela jsem si pospíšit.
Vše jsem v rychlosti naházela do tašek. Z obchodu, který byl hned u autobusového nádraží jsem zahlédla řadící se frontu u našeho autobusu. Rychle jsem vyběhla. Autobus jsem naštěstí stihla, ale jízdenku už mi podával řidič za jízdy, málem jsem upadla. Rychle ještě uklidit drobné, peněženku, spočítat tašky a najít si volné místo. To se mi už nepodařilo. S několka taškami v ruce visící za tyč mám stále blbý pocit, že mi něco chybí. Znovu kontroluji všehny věci k nelibosti okolostojících spolucestujících. Nic mi nechybí.
A najednou jakoby se ve mně něco utrhlo. Leknutím mi málem vyletělo srdce až do krku. Honzík! Uvědomila jsem si v tu chvíli, že dítě s kočárkem jsem zapomněla před obchodem. „Zastavte! „ volám, ale nemohu se prodrat k řidiči a všichni se na mě dívají jako na blázna.Už jsme dávno někde v polích a nikdo nic nechápe. Přesto se mi podaří dostat až k řidiči a ten zastaví teprve až doznám, co jsem provedla.
Spocená a s několika taškami letím zpátky. Před obchodem stále stojí řada kočárků a v jednom z nich spinká můj nic netušící chlapeček.
Ten už má dnes třicet roků a já jsem už nikdy nic podobného neprovedla, ale roztržitá jsem stále. Naštěstí zapomínám jen brýle, rukavice, telefony. Nedávno jsme se vrátili s manželem domů z víkendu a našli jsme otevřené dveře na terasu. Naštěstí ještě nebyly ty velké mrazy a naštěstí nás nikdo nevykradl.
Přeji hezký den a ať vaše následky roztržitosti nejsou tragické a vyvolávají spíš jen úsměv.

Maryene

Pozn. red.: Text neprošel jazykovou korekturou.

Téma dne 8. února 2012: Následky roztržitosti

  • Jste roztržitá a přivádí vás to do nečekaných situací?
  • Anebo vás roztržitost někoho jiného přivedla do nečekané situace?

Pište mi své příběhy na téma „následky roztržitosti“. Toto téma pro vás, milé dámy, vymyslela čtenářka PBD a napsala k němu: „Jsem zbrkloun a občas nemyslím na to, co dělám. Například včera: Vyrobila jsem si překapávanou vodu, nějak jsem tam zapomněla dát kávu...“ Máte-li to podobně, anebo třeba máte roztržitého partnera, rodiče, děti, napište! Za svůj příspěvek můžete získat pěkný dárek, a to publikaci TVŮJ FOTODENÍČEK - od těhotenství do tří let z vydavatelství SmartPress a ovulační test Pepino - comfortable test. Vždy´t i přírůstek do rodiny může být následkem roztržitosti, že? Váš příspěvek ať je dlouhý alespoň jako tento odstavec textu, tedy chcete-li mít šanci na uveřejnění a případně i získání dárku.

Uzávěrka zasílání příspěvků je 8. 2. 2012 ve 14.45 hodin. Příspěvky posílejte na e-mailovou adresu...

denicekpepino

 

Reklama