Ničím se neliší od ostatních lidí kromě své sexuální orientace, přesto jsou již od počátků lidské existence pronásledováni a považováni za něco nenormálního, či dokonce obscénního. Jedná se o minoritní skupinu, vůči níž společnost zaujala stanovisko plné předsudků, církev ji odsuzuje a někteří dokonce zachází tak daleko, že své vlastní děti zapřou, než aby připustili, že se něčím liší.

 

Uběhl necelý týden, kdy jsem se nad šálkem kávy sešla se svým přítelem, jež se veřejně hlásí k tomu, že je gay. Jindy vysmátý človíček, plný optimismu, byl najednou nezvykle přepadlý a zdeptaný. Poněkud mne zarazil důvod jeho špatné nálady. „Na to, že mi sousedé dělají naschvály jen pro to, že se ke mně Tomáš nastěhoval, jsem si zvykl. Znáš mě, většinou se těm pokrytcům vysmíváme. Včera ale Toma přepadli tři chlapi, puberťáci, a zmlátili ho. Naštěstí kolem šli nějací kolemjdoucí, takže utekli a jemu se nic vážného nestalo. Stejně ale přemýšlíme, že se přestěhujeme..." Bylo mi mého přítele upřímně líto, a rozhodla jsem se proto napsat tento článek. Musím přiznat, že se někdy doopravdy stydím za dnešní společnost a její pokrytecké, předpotopní" názory.

 

Za císaře Nera byla homosexualita legální, sám Nero si ceremoniálně vzal dva muže. Ve středověkém Španělsku byla kriminalizována, ostatní Evropou však přijímána. V dalším historickém vývoji se názory na ni neustále mění. Křesťanská církev však homosexuály označuje jako „hříšníky”. Sám Oscar Wilde byl za své zaměření zatčen a na dva roky uvězněn. V době druhé světové války byli homosexuálové posíláni do koncentračních táborů s označením růžového trojúhelníku. Naše společnost se bohužel vyvíjí na základě spíše křesťanských nežli starořeckých tradic, které v této otázce prosazují přísnější morálku, což má dopad i na společenské nazírání na tento fenomén. V dnešní době se na homosexuály pohlíží již z jiného úhlu pohledu. V České republice byl roku 2006 vydán zákon o registrovaném partnerství a gayové, a lesbičky tak dostáli stejných práv jako ostatní občané.

 

Poněkud odlišné je to ale v případě adopce dětí. V České republice má právo adoptovat dítě každý muž či žena bez ohledu na sexuální orientaci. Nicméně uzavření registrovaného partnerství je překážkou adopce dítěte, registrované osoby nemohou adoptovat dítě ani společně jako pár, ani individuálně. Je to trochu jako v Kocourkově. Homosexuálové mají právo vychovávat děti, ale pouze v případě, že nejsou oddáni. Kam se tedy potom poděla myšlenka rodiny, kterou každé dítě potřebuje?  

 

Tiskové prohlášení Kanadské asociace psychologů: „Dostupné důkazy ukazují, že děti gay a lesbických rodičů se podstatně neliší od dětí rodičů heterosexuálních s ohledem na jejich psychologický a genderový vývoj a identitu…“

 

Oficiální kolegium psychologů v Madridu: „Podle existujících vědeckých studií v současnosti není možné tvrdit, že děti vychovávané lesbickými a gay rodiči trpí poškozením v jejich psychologickém vývoji.“

 

„Podle mého názoru netřeba homosexualitu zdůvodňovat, ona prostě existuje." (Colin Spencer) 

 

„Místo co by hledali chybu v sobě, mívají lidé sklon hledat ji buď v celé společnosti, což je k ničemu nezavazuje, nebo v jiných lidech, považovaných za obzvláště škodlivé z nějakého snadno viditelného důvodu.” (Girard, 1997)

 

Vznik homosexuality je především determinován biologickými faktory, a z nich zejména genetickými dispozicemi a průběhem prenatálního vývoje. U predisponovaných jedinců se mohou uplatnit i postnatální vlivy. Odborníci však připouští jejich vliv maximálně do 3. roku věku. Vše je ovšem diskutabilní. Jestliže má jedinec geneticky „nakročeno” stát se homosexuálem, je přece irelevantní, kdo a v jakém věku jej bude vychovávat. Dle mého názoru je zde zcela prioritní rodičovská láska, starostlivost a péče nežli jeho sexuální orientace. Netvrdím, že je špatné hledat příčiny různých procesů v lidském vývoji a jeho společnosti. Špatné ovšem je dopustit, aby na jejím základě docházelo k diskriminaci a šíření nepravdivých předsudků vůči těmto osobám.

Reklama