Příští týden si 27. ledna připomeneme památku obětí holocaustu. Jenže… Máme rok 2006 a najdou se lidé, kteří tuto děsivou část dějin lidstva zpochybňují, zesměšňují. A orgány výkonné moci a soudy nezjišťují skutkovou podstatu těchto činů hanobících rasu a národ. Vyhýbají se tomu.

Nemohu uvěřit faktu, že policie odloží případ krutého a cynického rádoby vtipu. Tvůrci webu Vesjolye kartinki přeměnili logo reality show VyVolení. Uprostřed je židovská hvězda a nápis přepsali na Vyhubení (k náhledu). Na pozadí obrázku je brána terezínské Malé pevnosti s nápisem Arbeit macht frei. Administrátor webu se omlouvá černým humorem, který ne každý pochopí. Reklamní agentura, která s webem spolupracuje rozdílnou mírou vkusu. Jde přece o humoristickou stránku, která si dělá legraci ze všech. Jedná se v případě vyvražďování Židů o legraci? Litoměřická státní zástupkyně Kateřina Doušová si na základě policejního šetření a vyjádření znalců nemyslí, že by se jednalo o trestný čin.

Antonín Čermák odešel od soudu s patnáctiměsíční podmínkou. 28. října loňského roku byl na demonstraci podporující Ernsta Zündela. Tento německý občan je uvězněn za popírání holocaustu. Snímky z koncentračních táborů, které vzbuzují hrůzu ve všech, kteří je viděli, jsou podle něj propagačními materiály, které natočili Američané ve svých filmových studiích. Počet vyhlazených Židů je podle něj nadsazený. Odpůrci demonstrace volali na skiny, zda vědí, že nacisté zavraždili milion sedm set tisíc židovských dětí. Čermák zakřičel. „Jenom?“ Soud je přesvědčen, že reagoval na jiná slova.


Miliony Židů, Romů a jiných menšin poznaly, co je to holocaust. Transporty, vyhlazovací tábory. Přežilo jich málo. Hrůzy, utrpení, ponižování si nikdo, kdo tím neprošel, nemůže představit. Na začátku byly demagogické teorie, urážky, poté následovaly „odborné studie“ o podřadné rase. Nejen židovské. Je alarmující, že se ve světě vzmáhá neofašismus. O to víc, že se tomu tak děje v Evropě a v České republice. Ti, kteří mají v rukou nástroje výkonné moci, policie, soudy, téměř nezasahují. Těch několik, proti kterým je vzneseno obvinění z hanobení národa a rasy, odchází ze soudních síní se směšnými tresty.

Rodinná známá je Židovka. Manžel se s ní nechal rozvést, aby nepřišel o svou továrničku kvůli její neárijskosti. S dvouletým synkem nasedla do transportu. Prošla Terezínem a Osvětimí. Oba přežili. Ostatní členové její židovské rodiny ne. Jedinkrát mi vyprávěla, co zažila. A uvedla jen několik zážitků. I to stačilo. Zůstala jsem sedět, připadala jsem si jak v transu. Nešlo pochopit, představit si, čím vším musela projít. Usmála se. Stejně prázdné oči a tvář, jakou jsem měla, prý zná. Vypadala stejně ještě mnoho týdnů po návratu z koncentráků.

Včera jsem měla nutkání zeptat se jí, co si myslí o těchto kauzách. Nedokázala jsem to. Možná by mne pohladila jako tenkrát a řekla, ať se tím netrápím. Žijeme přece ve svobodné, demokratické zemi. Ale ti, co jsou schopni vytvořit tak hrůzné obrázky, říci cynická a hrůzná slova o vraždění milionů nevinných lidí, nejen že znesvěcují jejich památku. Ti nemají na svobodě co dělat. Jenže policie a soudy jsou jiného názoru, pokud vůbec nějaký mají. Raději se těmto případům vyhýbají, smetou je ze stolu s chabými výmluvami. Je to přece tak jednoduché. Chvíli se o tom bude mluvit, psát a za chvíli se zapomene. Zapomeneme i na ty mrtvé?

8. května 1945 formálně skončila válka v Evropě. Zanechala za sebou obrovské lidské a materiální škody. V jejím průběhu bylo ze strany nacistického Německa a jeho pomahačů zavražděno na 
6 miliónu Židů, statisíce Romů, mentálně nemocných, homosexuálů a dalších skupin, které nacisté považovali za méněcenné. V nacistických koncentračních táborech a na popravištích zahynuly také milióny Rusů, Poláků a příslušníků dalších národů.

S prvním mírovým dnem však zdaleka utrpení bývalých vězňů koncentračních táborů nekončilo. Mnoho z nich umíralo na následky mučení a vysílením ještě po osvobození. Stávalo se například, že vězňové nesnesli normální stravu, kterou jim osvoboditelé rozdali. Množství obětí si vyžádaly epidemie - především tyfus, které řádily ve většině osvobozených táborů.

Odhaduje se, že v okamžiku konce války se v Evropě nacházelo kolem 8 miliónů lidí, které válka připravila o domov. Ještě na konci roku 1945 zbylo v táborech tzv. displaced persons (DP, přibližně: "lidé bez domova") zhruba 2 milióny lidí. Mezi těmito displaced persons bylo zhruba 200 tisíc Židů, kteří se dožili osvobození v nacistických koncentračních táborech. Většina z nich ztratila převážnou část své rodiny a nechtěla se vrátit do svého předchozího bydliště. Mnoho z nich usilovalo o emigraci do Palestiny, která však kvůli restriktivní imigrační politice Velké Británie narážela na mnohá úskalí. Tito lidé proto nezřídka ještě léta po skončení války museli žít pod vojenským dozorem v DP-táborech. Teprve postupně mohli odcházet a založit nový domov: většinou v Palestině, Spojených státech či západní Evropě.

Ani tím však jejich utrpení nekončilo. Nesli v sobě psychické následky prožitého utrpení, ponížení a často se nikdy nevyrovnali se ztrátou svých blízkých. Mnoho z nich trpělo iracionálními pocity viny, že právě oni přežili. Vyrovnání se s dědictvím holocaustu jim neusnadňovaly poválečné společnosti (včetně izraelské), které často ukazovaly nezájem o osudy těchto obětí a o dějiny holocaustu.

Počet obětí holocaustu je obrovský - hovoříme-li však o 6 miliónech zavražděných, neměli bychom nikdy zapomínat, že se jednalo o 6 miliónu jednotlivých mužů, žen a dětí, z nichž každý měl vlastní tvář, zvyky, názory a samozřejmě právo na život.


Z českých zemí bylo v letech 1941-1945 do Terezína, Lodže a dalších táborů deportováno celkem více než 81 tisíc Židů. Z nich se osvobození dočkalo pouze zhruba 10 500. Značná část židovského obyvatelstva nenastoupila do transportů, ale podílela se na ilegální odbojové činnosti či se ukrývala. Mnozí také před transportem raději ukončili svůj život dobrovolně. Počet protektorátních Židů, kteří působili v ilegalitě, byli zatčeni či spáchali sebevraždu, se odhaduje na zhruba 8 tisíc. Z nich podle odhadů přežilo necelých 850 osob. Nacistické "konečné řešení židovské otázky" si tak v Protektorátu Čechy a Morava vyžádalo téměř 80 tisíc lidských životů.

 

zdroj informací o holocaustu v Evropě a českých zemích: www.holocaust.cz

Reklama