Bulvár

Holky, proboha vstávejte, zaspaly jste!!!


Dobrý den v redakci i Ženám-in!

Na povinnou školní praxi do Liberce jsem přišla v době  veletrhů o prázdninách z malého města společně se svojí sestrou-dvojčetem.

Ubytování bylo pod Ještědem v malé chatce, kde nám společnost dělalo dalších osm kamarádek z nižších ročníků stejné školy. Na rozdíl od nás byly holky ošlehané životem, v noci pařily a práci řadily na druhé místo.
My chodily spát v sedm večer a vstávaly v pět hodin ráno. Musely si z nás dělat legraci, to vidím dnes s odstupem času, když jsme jim řekly: ,,Dobrou noc a zítra hezký den!". Do práce jsme odcházely, když ostatní ještě spaly.
V chatce byly postele nad sebou vždy pět a pět, my spaly na horních, když v tom nejhlubším spánku mě kamarádka Monika probudila se slovy: ,,Holky, proboha vstávejte, zaspaly jste!!!"

Jako smyslů zbavená jsem lomcovala se svojí sestrou, do toho se udeřila do hlavy o dřevěný strop chatky, při rychlé nemotorné rychlosešupce z postelových schodů si vyvrtla kotník a letěla k poličce s hodinkami.
Vůbec jsem nevnímala, že se v pokoji svítí, zábava je v plném proudu, a že pokud nejsou holky úplně počůrané, tak svírají stehna až někde v kolenách. Koukla jsem na hodinky a křikla na sestru: ,,Proboha, není šest, ani osm, ono je deset, deset...", a znovu ji zatáhla za nohu, aby vstávala.

V infarktovém stavu jsem došla na záchod, sedla na mísu, když místo potřeby či infarktu došla informace do mého spícího mozku. ,,Ty jo, ono je deset deset, ale večerních..."
Proto se tam tak smějí. Nezaspala jsi, nepřijdeš pozdě, nebude malér. Hurá! Musela jsem uznat, že  jejich nápad byl originální a že nám pipinkám z maloměsta udělaly alespoň jednu noc příjemné vzrůšo.
V práci jsme svému vedoucímu povídaly o možném zaspání, co kdybychom přišly pozdě?
Smál se, a řekl: ,,Holky moje, na tom život nestojí. Když se něco takého stane jednou, proč by sis kvůli tomu měla zlomit nohu. Kolikrát já přišel pozdě?"
Tato příhoda zůstala v šuplíku mých vzpomínek, přestože se nikdy nikam nesnažím chodit POZDĚ.

Pozdrav všem posílá
Pivunka


Milá Pivunko, doufám, že v šuplíku vzpomínek už žádné další pády z postele nemáte. Tohle je příhoda vtipná a jistě ji ocení ti, kteří kdy bydleli na kolejích. Tam se takové naschvály dělaly pořád. Kamarád implantoval hořčici do makových buchet spolubydlícímu...
Děkuji za příspěvek a věřím, že věta: ,,Snažím se nechodit pozdě" neznamená ve skutečnosti totéž, co říkává často můj přítel - moc by si přál nechodit pozdě, ale málokdy mu to vyjde...
   
24.10.2006 - Společnost - autor: Markéta Breníková

Komentáře:

  1. avatar
    [1] Maca.M. [*]

    Chtěla jsem napsat, že jste jim to měli nějak oplatit, ale jak , že??? Když jste byli takové pipinky z malého města???!!!

    superkarma: 0 24.10.2006, 10:48:40

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Výzkum žena-in.cz – téma bolest, horečka a nachlazení
Trápí vás exém? Zapojte se do testování RadioXar

Náš tip

Doporučujeme